Připomínáme, že jeden z předních právních expertů první republiky, prof. Antonín Hobza (byl jmenován v roce 1917 rakouským panovníkem do čela katedry mezinárodního práva UK) k tomu v roce 1919 napsal:

„Takzvaný církevní majetek (nehledě k nadacím v technickém slova smyslu), není „vlastnictvím“ církve ani její institucí. Je to zvláštní druh veřejného jmění ve státě, jímž volně disponuje stát – dosud ve prospěch kultových účelů. Tento majetek se utvořil na základě světských předpisů, je spravován v první řadě podle státních zákonů a nařízení, je podřízen úplně státní výsosti a může být kdykoli státními zákony určen pro jiné účely státní. O tomto majetku nerozhoduje v první řadě právo soukromé, nýbrž státní právo veřejné. Povaha tohoto majetku nemůže být vystižena žádnou představou soukromoprávní. Otázka „vlastnictví“ církevního majetku nemá smyslu, ledaže bychom připustili vlastnictví samého státu. Tomuto nazírání není na závadu, že pojem „veřejného vlastnictví“ nedošel u nás výslovného výrazu v zákonodárství (jinak ve Francii). Nelze proto mluviti o konfiskaci tzv. církevního majetku, nýbrž pro jeho eventuální určení pro jiný státní účel. Jsem z důvodů právních i politických pro to, aby současně s rozlukou byl majetek tento odcírkevněn a uvolněn pro jiné státní účely.“
 
 To, co připravuje vláda v této souvislosti, není možné nazvat restitucemi. Musíme tedy odmítnout perfidně používanou zásadu: „Co bylo ukradeno, musí být navráceno.“
 
1. Prosazování vysokého finančního plnění v rámci církevních restitucí vládou v čase recidivy hospodářské recese považujeme za neodpovědné, protilidové a odporující zájmům českého národa. Vláda nemluví pravdu, když tvrdí, že za třicet let církvím zaplatí „pouze“ 59 mld. Kč „náhrad“. Do této částky bude promítnuta rovněž cena peněz (úroku), takže reálná výše „náhrady“ se bude pohybovat souhrnně mezi 80 až 100 miliardami Kč.
 
2. Koncepce restitucí tak, jak ji prosazuje Nečasova vláda, vychází plně vstříc strategickým zájmům římsko-katolické církve a ukončení financování církví státem za 17 let bude pro řadu z nich znamenat jejich zánik. Naopak římsko-katolické církvi to umožní zaujmout v zemi pozici, kterou ztratila reformami císaře Josefa II.
 
3. V rámci nadcházejícího parlamentního projednání budou naši poslanci požadovat, aby při fyzických restitucích církevního majetku byl dodržen jako mezní termín restitucí 25. 2. 1948. Budeme požadovat od vlády v tomto směru jednoznačnou záruku. Prolomení této restituční hranice by znamenalo nekončící soudní spory s jinými skupinami restituentů, kteří by požadovali rovné podmínky restitucí.
 
4. Národní socialisté v parlamentu církevní restituce ve znění zákona prosazovaného pravicovou vládní koalicí nepodpoří.
 
5. Budou-li národní socialisté v příštím volebním období součástí vládní většiny, budou trvat na revizi tohoto zákona v pojetí prosazeném Nečasovou vládou, především pak na výrazné redukci finančních náhrad. Budou-li součástí vládní koalice v novém volebním období, budou národní socialisté redukci finančních náhrad považovat za jeden ze svých nejpodstatnějších programových požadavků.
 
Jiří Paroubek, předseda NS-LEV 21