Vážené dámy a pánové, vzácní hosté,

dovolte mi poděkovat za pozvání na tuto tradiční žofínskou akci. Tématem dnešního setkání je  práce vlády ve vztahu k samosprávě a obcím. Shodou okolností se nalézáme na území městské části, v jejímž zastupitelstvu již několik let pracuji.

Šestým rokem jsem zastupitelkou Prahy 1. Na rozdíl od celostátní politiky, kde jsem se stala členkou koaliční vlády, v zastupitelstvu jsem v opozici. Mám tedy co vylepšovat a dohánět. K politice jsem se dostala přes komunální problémy. Jako byla chybějící dětská hřiště a do očí bijící nehospodárnost na radnici. Politické zkušenosti jsem získala právě zde, na Žofíně, při zasedáních zastupitelstva. Jakkoli je centrum Prahy nepochybně unikátní městskou částí, myslím, že  problémy jsou všude podobné.

Impulsem pro můj vstup do  politiky, včetně té komunální, byla snaha o omezení korupce. Záměrně říkám omezení a nikoli vymýcení.  Korupci není možné zcela vymýtit, je ale možné změnit prostředí tak, aby se jí dařilo hůře. Korupce je problémem všech států a politických systémů. Státy a hlavně politici a vlády se ale dělí na ty, které se rozhodly s korupcí bojovat a na ty, které nebojují. Věci veřejné nepoužívají boj proti korupci jako mediální instrument. V mém pojetí je to vážná motivace proč vůbec v politice být a účastnit se jí.

Bývá připomínáno, že řada nedemokratických režimů získala navrch právě proto, že upozorňovala na zkorumpovanost demokratického zřízení. Svůj boj proti korupci tak vedl Mussollini stejně jako Hitler nebo Stalin. V mém pojetí je tomu ale jinak.  Chceme-li v době krize eurozóny, v době možných sociálních nepokojů, uhájit demokracii a lidskou svobodu, pak je nutné lidem vrátit důvěru v systém i důvěru v demokratické instituce a principy. Vláda práva a spravedlnosti, rovnost před zákonem a svoboda. To jsou hodnoty, které musíme neustále obhajovat a prosazovat. Korupce je ohrožuje.

Právě proto mi jako místopředsedkyni vlády velmi záleží na tom, aby protikorupční strategie této vlády nebyla jen papírem, který se po dvou letech napíše znovu, včetně opakujících se úkolů, které ale nikdo neplní. Spolu se svým týmem dohlížím na včasné naplňování jednotlivých úkolů nejen po formální stránce, ale hlavně po té obsahové. Nový zákon nebo opatření, které se sice jmenuje tak, jak Strategie ukládá, ale nemá zuby, nijak korupci neomezí, to není výsledek, se kterým bychom se měli spokojit.

Minulý týden jsem vládě předložila zprávu o plnění protikorupční strategie vlády. Ze 76 bodů je více než polovina splněna. To ale zatím vůbec není důvod k radosti nebo sebechvále. Mnohé z toho, co je splněno, je ve fázi analýzy nebo nelegislativního opatření. To nejdůležitější nás teprve čeká. Změna financování politických stran, zákon na ochranu ohlašovatelů korupce a další.

Významná část těchto opatření se dotkne právě územních samosprávných celků a obcí.

Do konce roku 2011 bude vládou připraveno k legislativnímu procesu několik dalších opatření jako jsou:

1. Zavedení přísnějších pravidel pro nakládání s majetkem obcí a krajů

2. Zavedení větší transparentnosti hlasování v orgánech územní samosprávy ve věcech nakládání s majetkem územní samosprávy, nebo o zakázkách, dotacích a grantech

3. Změna přístupu členů zastupitelstev územních samosprávných celků k informacím

4. Úprava kompetencí mezi zastupitelstvem a radou zamezující obcházení zákona

5. Zpracování etických kodexů na úrovni všech volených zástupců

Jedním z důležitých bodů je i změna Ústavy, která umožní Nejvyššímu kontrolnímu úřadu kontrolovat hospodaření a nakládání s majetkem územních samospráv a dalších veřejnoprávních korporací. Věci veřejné navíc požadují, aby NKÚ měl podobnou možnost kontrolovat i hospodaření státem, kraji nebo obcemi vlastněných společností jako je ČEZ, České dráhy nebo Dopravní podnik hl. m. Prahy. Ve všech sousedních státech je podobná pravomoc NKÚ naprostou samozřejmostí.

Působnost NKÚ tak, jak je nastavená v současné době, je ve srovnání s obdobnými institucemi ve státech Evropské unie ojedinělá. V jiných zemích Unie jsou pravomoci „kontrolních úřadů“ širší. Na základě současné ústavní úpravy může NKÚ provádět kontrolu hospodaření jiných subjektů než státu, tedy i obcí a krajů, jen v případě, kdy hospodaří se státním majetkem. Pokud se povede získat pro změnu ústavy poslance a senátor napříč politickým spektrem, během jednoho roku by tak měl dostat NKÚ nové pravomoci a doufám, že také nového prezidenta.

Bohužel ne všechny změny ústavy jsou vnímány jako jednoznačně pozitivní. Věci veřejné prosazují přímou volbu starostů.  Vláda si v souladu s koaliční smlouvou nechala zpracovat analýzu přímé volby starostů a je jasné, ž tato změna bude ještě podrobena široké diskusi nejen v koalici, ale hlavně na úrovni obcí.

Českou společnost netrápí pouze korupce. Palčivým problémem, který eskaloval v posledních měsících jsou sociálně vyloučení a nepřizpůsobiví občané. Tento problém má svou hlubokou příčinu ve špatně nastavené legislativě, která podporuje podnikaní založené na vytváření ghett a opět naráží na pocit nespravedlnosti. Všichni mají stejná práva a stejné povinnosti, bez ohledu na barvu pleti, vyznání a přesvědčení. To je podstata občanství. Odlišnosti nesmějí vést k výlučnosti. Ani pozitivní ani negativní. Pokud se demokracie není schopna vypořádat s podobnými neduhy přiláká jen další množství spasitelů nabízejících falešné recepty. Iniciovala jsem jednání se starosty Šluknovska, poslanci, představiteli státní správy a Svazu měst a obcí. Jednotlivá ministerstva či poslanci chystají díky praktické zkušenosti starostů změnu zákonu a norem.

Připravujeme centrální registr přestupků, zpřísnění trestání přestupků při přestupkové recidivě včetně zavedení trestně ta ní odpovědnosti za opakovaně přestupky.

Snažíme se nalézt rovnováhu mezi nutností legislativně ošetřit společenský problém a represivností přijímaných opatření. Žádná nová pravidla nesmějí výrazně omezovat svobodu občanů.

Jako nutné se mi ale jeví zřízení koordinační skupiny pro tuto problematiku, která je skutečnou tikající bombou.

Poslední bod, kterého se chci dotknout je financování obcí a měst, respektive rozpočtové určení daní. Ministerstvo financí předložilo minulý týden návrh zákona, ve kterém má dojít ke změně přerozdělování daňových výnosů mezi obcemi. Více prostředků by měly dostat obce malé a naopak méně prostředků obce velké. Ostatně to vy dobře víte. Návrh ministerstva financí počítá se zvýšením dotací pro menší obce o cca 13,5 miliardy korun, přičemž 8,5 miliardy korun bude převedeno ze státního rozpočtu a cca 5 miliard z rozpočtu velkých měst, jimž se o stejnou částku rozpočty sníží.

Vláda projednání tohoto bodu přerušila a probíhají koaliční jednání o konečné podobě návrhu.

K principu celého návrhu bych jen dodala, že když se čtyřem městům vezme celkem podstatné procento jejich rozpočtu a rozdělí se mezi stovky a tisíce obcí, pak jim přibude jen malé, řekla bych mizivé procento do rozpočtu. Zkrátka to, co budou velké peníze pro těch několik velkých měst, kterým se vezmou, budou malé peníze pro tu celou řadu měst, mezi něž se mají prostředky rozdělit.

Dámy a pánové, to bylo několik bodů, kterými jsem chtěla nastínit kontury naší dnešní diskuse. Vím, že jsem mluvila velmi obecně, ale snažila jsem se vyčerpat téma, nikoli posluchače. Ráda s Vámi vše podrobněji proberu v diskusi.

Děkuji za pozornost

Mgr. Karolína Peake