Zkusil jsem diskutovat nad přímou volbou prezidenta a rázem jsem osočován z nadutosti, pohrdání přáním lidu a dalších zločinů proti lidskosti. Jako bych snad neměl právo vyslovit svůj, byť možná menšinový názor.

Dokážu pochopit, že odlišný názor popuzuje. Koho nepopuzuje zcela jistě, to jsou malé děti. Zkusme se tedy na věc podívat jejich pohledem.
Každý ze zastánců přímé volby je přesvědčen, že právě díky jeho hlasu bude vybrán ten jediný, jasně úplně nejlepší kandidát. Ale proč by to tak mělo dopadnout, nabízí se první dětská otázka. Kandidátů bude deset nebo dvacet a stejně tolik bude jejich fanklubů. Pravděpodobně bude i druhé kolo. A co když do něj postoupí dva pro mne nepřijatelní kandidáti. Kašlu na to, řekne si znechucený volič a s volbou skončí. Ve finále rozhodnou opět jiní.

To však není největší úskalí. „A proč chceš toho pána za prezidenta ?“, zeptá se děcko. „Protože o něm tak hezky píšou v novinách, a také pěkně mluví v televizi, a na náměstí nám dali jeho lidé propisku a pivo a na tom plakátu mu to přeci tak sluši“… „A jsou všichni ti pánové a dámy, co už jsi je tatínku volil, také tak hodní?“… „No nejsou, protože to nebyla přímá volba“, namítneme. „Ale ty jsi tatínku kroužkoval“, namítne chytré dítě. „No, kroužkoval, ale ostatní taky kroužkovali a zvolili špatně“, zvýšíme hlas. „A proč volili špatně, to oni chtěli volit špatně?“, dotírá děcko. „No, oni chtěli volit dobře, ale jsou hloupí“, víš. „A proč vyhráli ti hloupí!, děcko nechápe. „Tak už toho nech a pojď se zhoupnout“, odkláním hovor. „A kde se tu vzala ta houpačka?“, ptá se děcko. „No, tu udělal Pepík, Franta jí sem přivezl a Honza na to sehnal peníze“. „A to, tati, museli?“, ptá se děcko. „No museli, protože nám to slíbili, abychom je zvolili do zastupitelstva.“ „A to je dobře?“, ptá se děcko. No jasně, že je to dobře, konečně jsme doma.

Znovu opakuji, že nejlépe přímá volba funguje tam, kde je přímý kontakt voličů a zastupitelů. Volí-li zastupitelé potom ze svého středu radní a starostu, je to také v pořádku, protože zase platí, že se vzájemně velmi dobře znají. A pokud se náhodou spletou, je cesta k nápravě velmi snadná –odvolají ty, kteří zklamali a zvolí někoho lepšího.

Opět se dostávám k přímé volbě prezidenta, která vyžaduje změnu Ústavy, neboť tak jednoduché jako v případě zákona o obcích to není. Sdílím obavy ústavních právníků a nepovažuji je za nějaké hloupé strašení. Povinností ústavních činitelů je promýšlet všechny možné krizové scénáře a snažit se jim cestou práva předejít.

S hlubokým pohnutím jsme se nedávno loučili s Václavem Havlem. Připomeňme si tedy také okolnosti jeho druhé prezidentské volby a divokou masáž veřejného mínění Republikánskou stranou Miroslava Sládka. Rozbuška populizmu může mít ošklivé následky.

Přímá volba prezidenta není tak samospasitelný prvek, jak se zdá. I já si přeji dobrého a uznávaného prezidenta. Jen si nejsem jistý, zda přímá volba není zbytečným krokem do neznáma. Ale to nerozsoudí  ani Parlament, ani volič, ani novináři, ale čas. Budeme-li živi a zdrávi, za dva roky si to povíme.

Karel Šebek