V  říjnu loňského roku jsem kritizoval liknavý postoj Vlády České republiky k nabídce švýcarského soudu, aby se český stát připojil k soudnímu řízení v kauze Mostecké uhelné společnosti (MUS). Je přímo otřesným zjištěním, že mnou vyslovené obavy se postupně naplnily. Nejenže se náš stát nepřipojil k soudnímu řízení, ale z důvodu neochoty a liknavosti ministrů prakticky došlo k promarnění lhůt a vyčerpání trpělivosti švýcarského soudu pro využití možnosti České republiky se ucházet o oněch cca 12 mld. Kč.
 
Opět mi nezbývá než se zeptat: Komu to posloužilo a kdo tímto postupem získává jistotu, že nebudou prokázány trestné činy českých aktérů v souvislosti s privatizací MUS?
 
Bohužel, ani po úterním jednání ministrů České vlády nedojde k rozhodující změně v uvedené kauze. Vzdaluje se možnost dohnat viníky před soud a rozkrýt jejich aktivní podíl na protizákonném postupu při privatizaci velmi lukrativní společnosti, kterým poškodili  stát i zájmy občanů České republiky. Vláda ČR se totiž ani v současnosti, ale i v budoucnosti neobejde bez činnosti těžební společnosti při zajišťování potřebných národních energetických zdrojů, čehož si byli privatizátoři velice dobře vědomi a na což zřejmě spoléhají i nyní.
 
Současně navrhované řešení, které přichází „ s křížkem po funuse“, nabízí podání civilní žaloby. Ta ovšem bude vyžadovat důkazní břemeno na straně úřadů České republiky. Tento postup bude mnohem složitější a nákladnější než původní možnost se připojit k soudnímu řízení ve Švýcarsku. V souvislosti s náklady na toto řízení se už mluví o nejméně 27 milionech. Velmi okatě se však nabízí i možnost, že proces bude neúčinný, jen přispěje k zametení případu „pod koberec“, přestože jde o názornou ukázku velmi pochybného spravování českého majetku v předchozích letech. Je dokonce možné, že to vláda předpokládá, jen chce získat „alibi“, aby mohla občany přesvědčovat, jak usilovně se snažila kauzu dotáhnout do konce. Tím by však byl zmařen nejen záměr vyvodit odpovědnost konkrétních osob, ale také možnost získat zpět alespoň část finančních prostředků, o které Česká republika přišla v průběhu chaotické a účelové privatizace národního majetku.
 
Přes veškerou snahu o odvedení pozornosti se Nečasově vládě v takovém případě svou vinu zastřít nepodaří.
 
Karel Šidlo, poslanec PČR za KSČM