Vážení přátelé, sestry a bratři,

téma mého příspěvku vyjadřuje přesvědčení, že máme v naší politice, naší zemi nedostatek správných hospodářů, tak jako pověstné soli. Být hospodářem (nebo hospodyňkou), to znamenalo na venkově ještě v minulém století zastávat určité principy, postoje. Být viditelný a čitelný před ostatními lidmi, držet slovo a mít náležité dovednosti - hlavu otevřenou a selským rozumem obdařenou.

Vzpomeneme-li na historii, máme mnozí před sebou mnoho literárních i historických postav, může to být sedlák a písmák F. J. Vavák, F. L. Věk nebo Jan Cimbura a další postavy v dílech J. Š. Baara, vynikajícím příkladem je František z filmu Všichni dobří rodáci a mnozí další.

Co mají tyto vzory společného a proč je chci zmínit právě v souvislosti s naší politikou, kterou dnes představujme na své ideové konferenci? Pokusím se to v několika postřezích ozřejmit.

Dobrý hospodář má své místo tam, kde jsou jeho kořeny. Nemusí to být vždy grunt s polnostmi, ale je to místo, které mu je domovem. Je to místo s jeho prací, s jeho blízkými, rodinou. Ví, že to, co mu odkázali jeho předkové, ho zavazuje k tomu, jejich dosavadní dílo nezkazit, ale rozvíjet a zvelebovat pro své potomky. Mít své kořeny, to znamená uvědomovat si, že jsme v životě na cestě, ale máme se kam vracet! Jsou i jiné hodnoty než tržní hospodářství a konzumní způsob života.

Každý dobrý hospodář žije většinou ve společenství a vyrůstá v rodinném prostředí. Proto je náš bod o rodině tak důležitý. Je základem každého společenství a je jedním z hlavních v našem programu. S rodinou souvisí výchova a vzdělávání.

Vzdělávání pak musí být kvalitní už od základní a střední školy. Proto také, když chceme mluvit o hospodářích v naší politice, musíme podporovat školy a výchovu. Obec bez školy již není obcí, ale místem k bydlení, možná práci - a to je málo. Proto naším principem v politice musí být důraz na kvalitní vzdělávání, po celý život! Až po univerzitu třetího věku, nebo ve čtenářských klubech našich knihoven.

Když se člověk stane tím, který „hýbe“ vesnicí, musí si také jako hospodář uvědomit, že nejsme každý z nás osamělým ostrovem, ale žijeme také pro lidi ve svém okolí, ve své obci, farnosti, spolku či jiném společenství. Dobrý hospodář se, v dobrém slova smyslu, „rozdává“, aby o to více přijímal z přátelství druhých. Dnes se tomu možná nepřesně říká budovat občanskou společnost. U nás na vsi se často připomínalo a připomíná, že musíme také dělat pro obec. Nebo být u hasičů, myslivců, zahrádkářů, včelařů, zpívat ve sboru, hrát divadlo, cvičit v Orlu, Sokole atd., podle každého zálib a cítění. Tohle je to pravé společenství, které vytváří vztah pro další život.

Principem dobrého hospodáře musí být také vědomí, že na všechno nestačí sám, že musí myslet na sebe i druhé v době, kdy se nedaří, kdy se neurodí, kdy nebude tolik práce. Proto se zakládaly podpůrné spolky, většinou na principu družstev (Kampelička, družstevní mlékárny aj.) Toto je princip zodpovědné solidarity jednoho s druhým. Dnes ho vidíme například v práci Charity, Diakonie…

Být hospodářem, je podle mého názoru víc, než být majitelem nějakého pozemku či vlastnit budovy. Hospodáře nedělá vlastnictví, ale zodpovědnost k tomu, co je nám svěřeno, o co máme starost. K čemu máme úctu, jako je život ve všech jeho formách. I v přírodě. Snad nejlépe je to vidět u hospodářů lesníků. Ti vidí před očima, co pro ně znamená práce jejich otců - vědí, že to, co sází, nebude pro ně, ale pro jejich vnuky!

Proto jsem přesvědčen, že dobrý hospodář je i nejlepší ochránce přírody. Je to vzdělaný, pracovitý zemědělec, rybář, lesák, včelař nebo zahradník. Nemůžou to pro nás být různí aktivisté, kteří svoji pravdu měří silou svých řetězů, kterými se poutají ke stromům nebo vratům elektrárny. Naším principem nejsou výkřiky a silná prohlášení, ale trpělivá práce každý den na svém poli, lese, v dílně, obchodě, či ve své domácnosti.

Vrátím-li se zpátky k našemu venkovu a zemědělství, musíme v našich principech zemědělské a venkovské politiky prosazovat na místa starostů, zastupitelů a poslanců dobré hospodáře, kterým není lhostejný současný vývoj neomezeného trhu, ať již evropského nebo asijského stylu. Měli bychom prosazovat i kvalitní práci a výrobky našich zemědělců, tyto potraviny se nemusí tak daleko dovážet, jsou vyrobeny u nás. Proč jsme pod vlivem ceny, nikoliv hodnoty, ztratili hrdost k vlastnímu a díváme se pořád do ciziny? Chybí nám ty principy dobrého hospodáře, o kterých jsem již mluvil.

Proto bych chtěl nás všechny požádat a připomenout – buďme, buďte dobrými hospodáři ve své obci, ve svém kraji, v celé zemi.

Motto na závěr: Rolník píše svému učiteli:
„Má každá práce svoji čest a všech je stejně třeba,
Neb jeden musí vědu nést a druhý dávat chleba,
Však srdce nutno vždycky dát ať půdě nebo dětem
A na svém místě rozkvétat tím nejkrásnějším květem.
/František Šilar/