Než přejdu k mému vystoupení ke státnímu rozpočtu, dovolím si pár slov k financování českého sportu. A to už především z toho důvodu, že zde ministr financí Kalousek navrhl navýšení 800 mil. korun navíc českému sportu. Chtěl bych rád říct některá fakta. Před volbami se všechny strany napříč politickým spektrem shodly na tom, že český sport je hluboce podfinancován. Po volbách se hledaly možnosti, jak pomoci českému sportu. Ministr financí Kalousek na schůzce s představiteli sportovních svazů představil návrh, kdy přichází s tím, že zdaní loterijní společnosti a z výnosu tohoto zdanění věnuje prostředky sportu.

Já jsem se s tím ztotožnil, říkal jsem, že je to dobře už z toho důvodu, že loterijní společnosti by neměly rozdělovat prostředky do sportu. A byl jsem rád, že ministr financí se k tomu takto postavil. Bohužel, dnes stojíme před problémem, kdy přichází ze Senátu návrh, kdy zdaníme loterijní společnosti, ale bohužel, nevidím tam nikde prostor pro sport. Proto zřejmě ministr Kalousek nabízí oněch 800 mil., což fakticky pro sport nic neřeší, protože z veřejně prospěšných účelů, které loterijní společnosti rozdávaly, věnovaly na sport kolem 2,5 mld. korun. Takže fakticky je sport v mínusu přes 1,5 mld. korun! Dámy a pánové, to není navýšení, to je odebrání financí českému sportu!

A já opravdu nevím, jakým směrem se chceme ubírat dál, jak chceme úspěchy od sportovců. A pevně věřím, že někde najdete nějakou cestu, jak českému sportu pomoct, a že to nebudeme muset řešit tím, že přijde tam doba, že naši sportovci nebudou moci jet na olympijské hry. Toho se obávám a je mi opravdu stydno, když vidím Věru Čáslavskou, Jana Železného, jak přicházejí za námi zde do Poslanecké sněmovny, a řekněme, prosí o to, abychom my pomohli českému sportu! Oni, kteří nám dělali radost! Tak si myslím, že si to nezaslouží!

A teď zpátky ke státnímu rozpočtu. Dovolte mi, abych své vystoupení zaměřil na budoucnost, především na to, co je v rozpočtu třeba změnit. Aby jej vláda mohla využít jako hlavní nástroj fiskální politiky v boji s hospodářským zpomalením, které v následujícím roce může přejít do hospodářského poklesu.

V posledních letech se stalo pravidlem, že státní rozpočet je postaven na příliš optimistických predikcích budoucího vývoje, které jsou vzdálené ekonomické realitě. Téměř by se dalo říct, že je postaven na přání ministra financí. Již od poloviny roku je totiž zřejmé, že ve vyspělých zemích Evropské unie, které patří k našim klíčovým exportním trhům, dochází ke zpomalování ekonomického růstu, které se nevyhne ani České republice. Poslední týdny navíc ukazují, že je třeba počítat i s návratem ekonomiky do recese, jejíž hloubka bude záviset na tom, nakolik se podaří stabilizovat situaci v eurozóně.

Podle nejnovějších údajů ekonomika již ve třetím čtvrtletí meziročně zpomalila tempo růstu na 1,2 % a v mezičtvrtletním srovnání hrubý domácí produkt dokonce klesl o 0,1 %.

Tahounem byl tradičně zahraniční obchod. Nelze však vyloučit, že v příštím roce se v důsledku poklesu zahraniční poptávky nebude moci na tento hlavní zdroj hospodářského růstu spolehnout. Česká národní banka dokonce předpokládá, že zahraniční obchod bude v následujícím roce přispívat k růstu HDP záporně. Zbývá tedy domácí poptávka. Tady však klesá jak spotřeba domácností, tak vlády a investiční aktivita firem, která jako jediná složka poptávky v prvních dvou čtvrtletích přispívala k růstu ekonomiky. Zaznamenala ve třetím čtvrtletí také pokles. Lze přitom očekávat, že závěrečné tři měsíce letošního roku mohou přinést výsledky horší.

Návrhem vládního rozpočtu vláda pokračuje ve fiskální restrikci v podobě škrtů v oblasti veřejných investic, výdajů na platy veřejných zaměstnanců a zvyšování DPH. To je ale přesně opačná cesta, než kterou by se vláda měla vydat, neboť povede k dalšímu poklesu domácí poptávky a prohloubení recese provázené rostoucí nezaměstnaností a výpadkem daňových příjmů v řádu až desítek miliard korun, což v konečném důsledku neumožní dodržet plánovaný schodek rozpočtu.

Ve světle aktuálního ekonomického vývoje je zřejmé, že ministr financí musí reagovat a přizpůsobit rozpočet novým podmínkám. Považuji však za zcela neodpovědné a kontraproduktivní, když ministr financí straší občany hrozbou kolapsu systému. Taková prohlášení oslabují důvěru občanů ve stabilitu českého bankovního systému, podlamují již tak slabou spotřebitelskou poptávku a ekonomickou situaci jen dále zhoršují. Namísto strašení veřejnosti s cílem snáze prosadit některá nepopulární opatření, například sjednocení sazeb DPH na 20 % od roku 2013, by se vláda v krátkodobém horizontu měla soustředit na stimulaci ekonomického růstu a zapracovat do rozpočtu opatření na podporu domácí poptávky a opatření, která zmírní dopady recese na obyvatelstvo. Bohužel, zdá se, že vláda je v tomto směru nepoučitelná. Přestože i aktuální prognóza ČNB hovoří o tom, že hospodářský růst bude v příštím roce závislý zejména na vývoji domácí poptávky, protikrizové návrhy, které připravila Národní ekonomická rada vlády ve spolupráci s ministrem financí, zcela rezignují na jakoukoliv aktivní hospodářskou politiku v této oblasti. Nepochybně lze uvítat některá opatření na posílení příjmové strany veřejných rozpočtů, ale i například zavedení druhého pásma daně z příjmů fyzických osob pro vysokopříjmové skupiny obyvatel, posílení majetkových daní, zvýšení ekologických daní či zavedení daně z finančních transakcí a daně z pojistného. Souhlasit lze i s využitím prostředků státních podniků posílením kapitálu společností poskytujících podporu českým exportérům a s obnovou dotačního programu Zelená úsporám.

Protikrizový balíček však v zásadě neobsahuje žádná významnější prorůstová opatření, která by v krátkém časovém horizontu mohla nastartovat ekonomický růst. Řadu návrhů na posílení konkurenceschopnosti české ekonomiky, zvýšení efektivnosti veřejné správy a boj proti korupci by vláda měla zavést bez ohledu na aktuální vývoj ekonomiky. Je úsměvné, pokud jsou taková opatření uvedena v dokumentu, který nese název Protikrizový balíček 2012. Snad se na mne ekonomičtí experti z Národní ekonomické rady vlády nebudou zlobit, ale rozklikávací rozpočet, centrální nákupy, optimalizace regionálního školství, zkrácení bakalářského studia nebo začleňování romských dětí do běžných škol jsou chvályhodná opatření, ale ekonomiku oživit nepomohou. Zásadně musím odmítnout návrh na sjednocení DPH na 20 procentech a návrh na zmrazení růstu důchodů, které by dramaticky dopadly na středně a nízkopříjmové skupiny obyvatel a významným způsobem omezily spotřebu domácností. Zcela nepřijatelný je také návrh na pokračování destrukce policejního sboru propuštěním tisícovky policistů a návrh na opakované zavedení degresivní slevy na sociální pojistné. Ten už tu jednou byl a nepřinesl nic jiného než propad příjmů z pojistného, který výrazně přispěl k rekordnímu schodku státního rozpočtu před dvěma lety.

Vážené dámy a vážení pánové, dojde-li v příštím roce v České republice k poklesu HDP o 2 až 3 procenta, bude v příjmech rozpočtu státu chybět nejméně 60 miliard. Vláda má možnost přijetím účinných protikrizových opatření tento výpadek zmírnit, omezit negativní dopady na obyvatelstvo a zabránit narušení sociální soudržnosti v české společnosti. Obávám se však, že vláda bojovat s recesí aktivními prorůstovými opatřeními, která by přispěla k oživení ekonomiky a státnímu rozpočtu přinesla zpětně potřebné příjmy, vlastně ani nechce. Je bezbranná. Svou nezastupitelnou úlohu v hospodářské politice státu vláda v zásadě zredukovala na roli účetního, který doufá, že se mu prostřednictvím škrtů, případně zvyšováním nepřímých daní podaří dodržet plánovaný schodek. Takový přístup lze možná zvolit u rodinného rozpočtu. V případě státního rozpočtu je tato politika chybná a může mít vážné následky pro budoucí vývoj v zemi. Dovolte mi proto zmínit základní body, které by vláda měla v rámci připravovaných změn rozpočtu vzít v úvahu.

Především by se vláda měla vzdát ideologických dogmat, zastavit každoroční pokles složené daňové kvóty a navrátit ji na úroveň let 2005 a 2006. Pokud by se Česká republika úrovní daňové kvóty alespoň přiblížila průměru zemí Evropské unie, státní rozpočet by byl i za nízkého růstu vyrovnaný a nevedli bychom zde diskusi o tom, zda je, či není prostor pro fiskální stimulaci ekonomiky. K tomu je třeba kromě již zmíněných akceptovatelných opatření navrhovaných Národní ekonomickou radou vlády zavést vyšší sazbu daně právnických osob pro subjekty s velkou tržní silou, zvýšit spotřební daň na alkohol a cigarety, omezit daňové úniky a důsledně postihovat švarcsystém a práci načerno.

Současně s těmito opatřeními musí fiskální politika využít multiplikátoru vládních výdajů a podpořit ekonomický růst. Omezování investic do dopravní infrastruktury a snižování prostředků na podporu výstavby, modernizace a rekonstrukce bydlení jde ve všech směrech proti zdravému rozumu. Škrty v této oblasti v podstatě odsuzují stavebnictví k dalšímu propadu. Přitom se jedná o odvětví, které díky vysokému multiplikačnímu efektu může výrazně přispět k hospodářskému růstu.

Vláda by proto měla využít všech možností, včetně využití zdrojů Evropské investiční banky a PPP projektů, k zachování dostatečné dynamiky výstavby dopravní infrastruktury. Dobudovaná kvalitní silniční a železniční síť zvýší konkurenceschopnost země, její atraktivitu v očích zahraničních investorů a pomůže rozvoji regionů. Je třeba také vyčlenit prostředky na státní programy výstavby komunálních nájemních bytů a namísto omezování posílit prostředky na podporu výstavby a modernizace vlastnického bydlení, včetně podpory zateplování budov a energeticky efektivní výstavby. To významně pomůže malým a středním stavebním firmám a přispěje k udržení zaměstnanosti v regionech. To vše je v silách naší vlády.

Současně je nutné přehodnotit systém investičních pobídek s cílem přivést do regionů se strukturálními problémy a dlouhodobou nezaměstnaností nové investory. Je mi smutno když vidím, jak vláda na jedné straně hledá v rozpočtu každou korunu, a na druhé straně nechává bez povšimnutí ležet prostředky evropských fondů. Česká republika podle nedávno zveřejněné zprávy Evropské komise patří mezi pět zemí, které nejvíce zaostávají v čerpání těchto prostředků. Jen v letošním roce se jedná o skluz v čerpání okolo 30-40 miliard. Prioritou vlády proto musí být urychlení čerpání prostředků z evropských fondů, které jsou v rámci evropské finanční perspektivy let 2007 - 2013 k dispozici.

Kromě již zmíněného posílení finančního zázemí státních institucí, jako jsou Exportní garanční a podpůrný fond, Česká exportní banka a Českomoravská záruční a rozvojová banka, je nezbytné diverzifikovat zahraniční obchod země a orientovat ekonomickou diplomacii především na dynamicky se rozvíjející země, jako jsou Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jihoafrická republika. V této souvislosti je třeba nalézt v rozpočtu prostředky na posílení obchodních oddělení zastupitelských úřadů v těchto zemích.

Největším rizikem budoucího ekonomického vývoje je výrazný nárůst dlouhodobě nezaměstnaných, kteří nadále nebudou plátci daní a pojistného, ale naopak zůstanou zcela závislí na sociálním systému.

Nebezpečné je to zejména u absolventů škol, starších pracovníků a lidí s nízkou kvalifikací.

Ve státním rozpočtu je proto třeba posílit především prostředky na aktivní politiku zaměstnanosti a podpořit podniky při poklesu zakázek prostřednictvím poskytování podpory při práci na zkrácený úvazek a rozšiřování kvalifikace pracovníků.

Je nutné motivovat podnikatelskou sféru k tvorbě nových pracovních míst pro nezaměstnané a absolventy pomocí daňových odpočtů či přímými dotacemi na nově vytvořená pracovní místa. S využitím prostředků Evropského sociálního fondu je pak třeba financovat rekvalifikační programy pro nezaměstnané.

Vláda by rovněž měla přehodnotit svůj přístup k pasivní politice zaměstnanosti a provést revizi podmínek pro vyplácení podpory v nezaměstnanosti, včetně její výše. V krizi přicházejí o práci většinou ti, kteří pracovat chtějí. Není možné, aby se ze dne na den takoví lidé ocitli bez prostředků, na okraji společnosti, a místo hledání zaměstnání odpovídajícího jejich vzdělání a kvalifikaci byli nuceni vykonávat veřejně prospěšné práce, které byly dosud výsadou odsouzených.

Dámy a pánové, státní rozpočet na příští rok je postaven na chybných předpokladech, nereflektuje ekonomickou realitu a bude muset doznat výrazných změn, což dnes připouští i ministr financí.

Ve svém vystoupení jsem se stručně pokusil naznačit směr, kterým by se vláda při úvahách o návrzích protikrizových opatření měla vydat.

Na ustavujícím sjezdu strany Národní socialisté - levice 21. století jsme představili komplexní protikrizový program obsahující celou řadu dalších vzájemně provázaných opatření na zmírnění ekonomické recese, z nichž některá jsem tady dnes zmínil. Rád vládě kompletní program pro inspiraci poskytnu.

Věřím, že vláda opustí některé své ideové předsudky, bude postupovat pragmaticky a na rozdíl od projednávaného návrhu mi umožní novelu zákona o státním rozpočtu podpořit.