Děkuji.

Vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená vládo, dovolte mi, abych se vyjádřil k návrhu státního rozpočtu na rok 2012, který zde představil pan ministr financí Kalousek. Já jsem rád, že zahájil své vystoupení srovnáním se situací, která zde byla v roce 2008, na podzim 2008, kdy jsme zde vedli debatu o tom, do jaké míry byl tehdy návrh zákona o státním rozpočtu na rok 2009 reálný, či virtuální. Tehdy zde byl schválen přes nesouhlas sociální demokracie rozpočet, který skutečně realistický nebyl. Počítal s růstem ekonomiky téměř o 4 %. Nakonec došlo k propadu o 4 %, čili ten rozdíl mezi tehdejším schváleným zákonem o státním rozpočtu a realitou roku 2009 byl 8 procentních bodů.

Byla to vlastně tehdy historicky největší odchylka, pokud vím, v posledních 20 letech mezi tím, jaký rozpočtový plán vláda měla, a jak nakonec dopadla ekonomická realita.

Já jsem rád, že s vědomím tohoto tehdejšího selhání je dnes ministr financí ve druhém kole světové hospodářské krize opatrnější. Česká republika už není bájným ostrovem, kterého se krize nijak nedotkne. Naopak, zdá se, že světová krize, krize eurozóny, se stala jakýmsi vysvětlením či omluvou pro všechna selhání vládní rozpočtové a hospodářské politiky.

Pokud se podíváme na ležérní přístup vlády k výběru daní, ležérní přístup vlády ke stále se rozšiřujícímu švarcsystému, propadu v celé řadě daňových příjmů. Pokud si konfrontujeme tuto smutnou realitu příjmové strany veřejných rozpočtů s plány, které má vláda v rámci daňové reformy, tak se nemohu zbavit pocitu, že se tady ministr financí ve skutečně chystá přilévat ještě olej do ohně.

Vládní daňová reforma tak, jak je připravena, ještě dále destabilizuje příjmovou stranu nejen státního rozpočtu, ale veřejných rozpočtů jako takových. Ještě tady jsou větší pobídky pro to, aby zaměstnanci usilovali o změnu svého statusu na osoby samostatně výdělečné činné. Ještě více se zde rozevírají nůžky a pobídky pro to, aby nadále docházelo k této erozi skupiny zaměstnanců směrem ke skupině OSVČek, která v tuto chvíli inkasuje výrazné daňové dotace v oblasti odvodů pojistného na sociální zabezpečení.

Musím říci, že to nechápu. Pochopil bych, kdyby se ministr financí v této nejisté době tak, jak on o ní v tuto chvíli hovořil velmi dlouho, jaká je zde nejistota, kde nikdo neví, jak se budou vyvíjet veřejné rozpočty a ekonomika v Evropě v České republice v příštím roce ve skutečnosti, chápal bych, kdyby se ministr financí pokusil alespoň stabilizovat příjmovou stranu rozpočtu a nevěnoval se tomu, že ji dále rozkolísá a že nejistotu svými kroky a tzv. reformami ve skutečnosti ještě prohloubí. Takže příjmy se propadají a tentýž ministr financí, který si na to stěžuje jako na výsledek ekonomického ochlazení, tak navrhuje reformy, které směřují - a on se tím dokonce chlubí - k dalšímu poklesu složené daňové kvóty v České republice. A já jsem přesvědčen, že další pokles složené daňové kvóty si naše země nemůže dovolit. A pokud se podíváme na strukturu rozpočtu a na dopady škrtů a na to, jakým způsobem se vlastně rozpočty v posledních letech vyvíjejí, tak je to stále více vidět.

Politika snižování složené daňové kvóty a divokých škrtů, plošných škrtů v rámci veřejných služeb a fungování státu dlouhodobě povede k tomu, že stát přestane plnit své elementární základní funkce. Dnes už totiž nevedeme debatu o tom, jestli máme bohatý nebo lakomý sociální stát, ale bavíme se o tom, jestli vůbec budeme schopni v rámci takovýchto rozpočtů zajistit plnění základních funkcí státu jako takového.

Já myslím, že je docela příznačné, když před několika dny vystoupil ministr financí Kalousek a premiér Petr Nečas k chmurným představám a výhledům našeho ekonomického a rozpočtového vývoje, tak našli jediného viníka, a tím je eurozóna a vnější faktory. Já myslím, že pro poctivost rozpočtové debaty v naší zemi by stálo za to také připomenout, že zde existují i domácí faktory, a že realizovaná rozpočtová, daňová a hospodářská politika vlády vede dlouhodobě k utlumení domácí poptávky, projevuje se zde pokles stavebnictví, projevuje se pokles spotřeby domácností, tohle všechno je důsledkem vládní rozpočtové politiky.

Je začátek listopadu roku 2011, je tedy již nyní zřejmé, že státní rozpočet na rok 2012 je z určité části virtuální. Hospodářský růst, který původně vláda předpokládala v rozsahu 2,5 procentních bodů, bude nakonec 1 %, když to dobře půjde, jak zde před chvílí uvedl ministr financí. To ovšem znamená propad daňových příjmů někde v rozsahu mezi 15 až 20 mld. korun. Pan ministr financí Kalousek říká nevadí, všechno je v pořádku, v únoru to předěláme. A musím říci, že takovýto přístup k sestavování rozpočtu zřejmě vejde do dějin pod názvem Kalouskova finta. V září se podle této Kalouskovy finty udělá politický státní rozpočet, uspokojí se koaliční partneři, členové vlády - ministři, pro to, aby hlasovali pro návrh rozpočtu tak se jim rozdají fiktivní neexistující peníze jenom proto, aby pro státní rozpočet zvedli ruku. Tyto fiktivní neexistující peníze pomohou samozřejmě také k tomu, aby pro rozpočet zvedli ruku i koaliční poslanci, kteří by jinak k rozpočtu mohli mít jisté logický silné výhrady. No a když se rozpočet v prosinci schválí, tak v únoru potom ministr financí ty politické peníze, ty virtuální peníze, které rozdal na vládě v poslední fázi tvorby rozpočtu, tak je zase ministrům sebere.

Ministři budou mít v zásadě dvě možnosti - buď budou souhlasit s plošnými škrty, anebo ve finále budou muset kývnout na další zvyšování daně z přidané hodnoty. To se pravděpodobně nestihne ještě v roce 2012, ale dá se s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat, že v konfrontaci s představou dalších škrtů přijde ministr financí Kalousek s návrhem, aby jednotná sazba DPH nebyla od roku 2013 17,5 %, jak to předpokládá zákon, který za malou chvíli budeme v Poslanecké sněmovně projednávat, ale že ve finále ministr financí přijde na vládu a řekne vyberte si, buď další kolo škrtů, anebo zvednete ruku pro jednotnou sazbu DPH 19 %, možná s několika kosmetickými výjimkami.

Jestliže pan ministr financí tady hovořil o tom, že nikdo tady nemůže říci, jakým přesným tempem poroste příští rok česká ekonomika, pak si troufám tvrdit, že prognóza, kterou jsem vyslovil ve věci rizika dalšího zvyšování DPH, je velmi pravděpodobná - tipnul bych si tu pravděpodobnost někde kolem 90 %, že se to příští rok stane. Konec konců ani premiér ani ministr financí nevyloučili v minulosti informace, které poskytli veřejnosti prostřednictvím médií, že ve finále budou usilovat o to, aby DPH nebyla 17,5 %, jak se pracně vyjednal koaliční kompromis, ale ve skutečnosti 19, co my víme, možná bude potřeba z pohledu ministra financí 20 %.

To, co je velkým rizikem rozpočtu na příjmové straně, je onen právě zakalkulovaný výnos vyšší daně z přidané hodnoty. Zejména, pokud si porovnáme odhad, který vláda má v tomto návrhu státního rozpočtu, pokud jde o vývoj spotřeby domácností v příštím roce, a porovnáme ho s tím, co obsahuje aktualizovaná prognóza Ministerstva financí tady z tohoto týdne. Ukazuje se, že zatímco v návrhu státního rozpočtu, který projednáváme, vláda ještě počítala s růstem spotřeby domácností, pak aktuální prognóza Ministerstva financí počítá s poklesem. Přesto ministerstvo nadále počítá s tím, že díky vyššími DPH, které se začne v příštím roce zvyšovat, zvýší se snížená sazba této daně, tak stát získá více než 20 mld. korun díky vyššímu výběru daně z přidané hodnoty.

Já se domnívám, že tady existuje vážné riziko na příjmové straně, že v situaci poklesu spotřeby domácností se tyto příjmy ani zdaleka nemusí dostavit.

Větší problém je ale spojen s tím, že zatímco v příštím roce ministr financí a vláda zakalkulovali výnos ze zvyšování DPH do příjmů rozpočtu a kompenzují tím schodek na běžném důchodovém účtu, pak v roce následujícím 2014 je podle plánu vlády, pokud tedy bude fungovat ona riskantní důchodová reforma, kterou se vláda snaží prosadit, tak už tyto peníze bude vláda potřebovat na kompenzaci výpadků, které budou v průběžném systému díky tomu, že si zřejmě část lidí převede své sociální pojištění na soukromé spoření. Takže v roce 2013 už tyto peníze budou chybět. A ministr financí je dlužen odpověď na to, jakým způsobem tento výpadek bude kompenzovat, protože daňová reforma počítá s poklesem příjmů veřejných rozpočtů, opt-out připraví veřejné rozpočty zhruba o 20 mld. korun ročně a ono sjednocení DPH více než 20 mld. korun nepřinese a už v příštím roce bude zapojeno do příjmů a výdajů státního rozpočtu.

Čili jestliže ještě na příští rok sestavil ministr rozpočet díky zvyšování DPH, a to je vlastně hlavní vládní záchrana, a pokud si porovnáme rozdíl mezi schodky státního rozpočtu v letošním roce - 130 mld. korun a navrhovaném rozpočtu v příštím roce 105 mld. korun, tak zjistíte, že onen pokles schodku byl dosažen jenom díky zvýšení DPH, protože částka, kterou vláda vybere zvýšením DPH, to je někde kolem 20 mld. korun, tak se přesně rovná rozdílu mezi deficitem, který vláda naplánovala pro letošní rok, a mezi deficitem, který naplánovala v příštím roce. Pokud by tyto peníze vláda nevytáhla ze spotřebitelů, nechystala se je vytáhnout v důsledku sjednocení DPH, tak by nebyla schopna snížit deficit pod úroveň 130 mld., kterou předpokládá v roce 2011. Zvyšování DPH jenom posiluje trend, který tato vláda velmi urputně razí, a to je neustálý přesun daňové zátěže z firem a vysokopříjmových skupin na střední vrstvy. DPH samozřejmě zaplatí také nízkopříjmové skupiny.

Abych shrnul tuto jednoduchou úvahu. Vláda v příštím roce zdaní díky vyššímu DPH střední vrstvy a nízkopříjmové skupiny a tyto peníze zakalkuluje do státního rozpočtu, sníží schodek státního rozpočtu díky tomuto vyššímu zdanění, ale tyto peníze jí budou chybět v následujícím roce, jestliže bude zavedena důchodová reforma. Rozpočet tak, jak jsme ho obdrželi a tak, jak ho vláda premiéra Nečase konstruovala, je postaven na pokračující destrukci veřejných služeb a jejich evidentní přípravě k privatizaci. Vláda už se tím ani netají. Ministři v rámci takzvaných reforem už rovnou vypisují tendery na privátní outsourcing. Někteří ani nečekají na to, až budou příslušné zákony schváleny. To znamená, paralelně s takzvanými reformami už probíhá výběr privátních komerčních partnerů, kteří v rámci outsourcingu převezmou některé funkce státu. V rozpočtu ale není žádný dlouhodobý výhled, který by ukazoval, jak se ve skutečnosti rozsah privatizace veřejných služeb projeví na dlouhodobé udržitelnosti našich veřejných financí. Platí, že redukované příjmy rozpočtu se promítají do poklesu sociálních transferů, do poklesu platů a do poklesu zaměstnanosti v rozpočtové sféře. Pokud se podíváme na výhled rozpočtu, je evidentní, že se dá očekávat další destrukce sociálních systémů v naší zemi.

Já myslím, že je velmi důležité konstatovat, že vláda k situaci v příštím roce - a bylo zde již řečeno a bylo řečeno opakovaně, že výhledy naší ekonomiky nejsou optimistické, že se dá očekávat zpomalení, dá se očekávat nárůst nezaměstnanosti, dá se očekávat výpadek daňových příjmů - tak k této situaci vláda přistupuje zcela fatalisticky a zcela pasivně. Já bych očekával, že by tady premiér či ministr financí měli vystoupit a měli by jasně říci, jak v rámci mantinelů státního rozpočtu a v rámci mantinelů dodržení konvergenčního programu budou aktivně reagovat na problémy, které před naší zemí budou. A setkáváme se s úplně stejně pasivním přístupem, jaký tady byl v letech 2008-2009, kdy vrcholila první fáze hospodářské a finanční krize. Je chyba, že vláda nemá žádnou strategii pro příští rok a pro nejbližší období. Je chyba, že vláda nepředstavila a neformuluje žádná konkrétní aktivní opatření. A je velká chyba, že takzvané reformy, o kterých tady nyní vedeme ve Sněmovně debatu a které zamítl Senát a které sociální demokracie nechce podpořit, tak je chyba, že tyto reformy ještě více destabilizují systém veřejných rozpočtů v naší zemi.

Při hledání řešení pro příští rok se nemůžeme pohybovat pouze na bázi státního rozpočtu. Státní rozpočet je pro to důležitý, je to nejvýznamnější nástroj, který má vláda k dispozici, je to více než bilion korun, které státním rozpočtem v příštím roce projdou, ale je strašně důležitá i legislativa, která rozpočet podmiňuje a která konec konců podmíní i vývoj veřejných rozpočtů v příštích letech. Sociální demokracie je přesvědčena o tom, že vláda by měla formulovat aktivní program, který pomůže zvládnout situaci hospodářského ochlazení, jehož primární zdroje jsou v zahraničí, sekundární zdroje v rámci tuzemské ekonomiky; mít program, který pomůže zvládnout situaci v oblasti trhu práce a pomůže lidem, kteří budou krizí v příštím období nejvíce postiženi.

Za prvé. Podle našeho názoru je velmi důležité, aby vláda přitvrdila v boji s daňovými úniky, zejména pokud jde o švarcsystém. Jak jistě víte, pokud se zajímáte o situaci ve veřejných rozpočtech, vládě se zcela rozpadl systém výběru daně z příjmů od osob samostatně výdělečně činných. Osoby samostatně výdělečně činné platily běžně během rozpočtového roku na daních částku mezi 8 až 10 miliardami korun. Zdá se, že v letošním roce dohromady nezaplatí ani jednu miliardu. To je obrovský rozklad výběru celé jedné daně z příjmů. A zatím vláda nepředstavila žádný plán, jak se s tímto chce vyrovnat, jak se chce vyrovnat s tím, že nůžky mezi daňovou povinností zaměstnanců a OSVČ se ještě dále v realitě, v reálném výběru daně rozevírají. Vláda by v žádném případě neměla podporovat švarcsystém v rámci svých daňových reforem, vláda by intenzivně měla také bojovat se zaměstnáváním načerno.

Za druhé. Je naprosto klíčové, aby byl odložen, lépe samozřejmě zrušen, takzvaný druhý pilíř penzijní reformy, který vláda v rámci penzijní reformy navrhuje. My jsme přesvědčeni jako sociální demokraté, že by to bylo velmi rozpočtově odpovědné opatření. Druhý pilíř, tak jak je koncipován, ve skutečnosti je atraktivní zejména pro ty, kdo mají dvojnásobek průměrné mzdy v naší zemi. Tito lidé, kteří patří do vyšší příjmové kategorie, mají celou řadu jiných možností, jak investovat a spořit, než je připravovaný vládní druhý pilíř. Pokud by se vládní pilíř nerealizoval, tak pro 80 % daňových poplatníků se nic nezmění, ale vláda by ušetřila finanční prostředky v rámci veřejných rozpočtů. Navíc je krajně riskantní v době turbulencí na finančních trzích, v době, kdy se znehodnocují i dluhopisy zemí, které jsou členskými zeměmi eurozóny či EU, spouštět druhý pilíř, který je založen nejen na investicích do dluhopisů, ale dokonce i na investicích do jiných typů cenných papírů podle strategie, kterou si příslušný klient zvolí a odsouhlasí. Navíc je velmi nevýhodné zavádět druhý pilíř v situaci, kdy klesá počet rodin, kterým ještě vůbec zbývají nějaké reálné příjmy na to, aby si je odkládaly stranou. To jsou dva faktory, které podle názoru sociální demokracie vedou k tomu, že by vláda měla rozhodnutí o druhém pilíři přehodnotit, měla by jeho vznik odložit či by ho měla zcela zrušit.

Třetí faktor, který je důležitý v reakci na stávající hospodářskou situaci, je zrušení zamýšlené daňové reformy. Prostě není možné, aby daňová reforma, která se nyní projednává, vedla ve svém důsledku k dalšímu poklesu složené daňové kvóty v naší zemi. My snižujeme daně, samozřejmě ve struktuře, která je výhodná pro firmy a vysokopříjmové kategorie, a současně na to reagujeme plošnými škrty, které nemají žádnou koncepci a konzistenci. To je velmi nebezpečný vývoj pro příští podobu našeho státu, pro příští podobu sociálního systému a pro příští podobu veřejných služeb.

Naše složená daňová kvóta, která se pohybuje kolem 33 %, patří k těm nejnižším v rámci Evropské unie. Průměr Evropské unie je 39 %. Za třetí tedy sociální demokracie navrhuje nerealizovat plánovanou daňovou reformu, pokud by měla vést k dalšímu poklesu složené daňové kvóty.

Za čtvrté navrhujeme zastavit rušení a restrukturalizaci úřadů práce. V situaci, kdy ještě v řadě regionů přetrvá napětí na trhu práce, které bylo způsobeno poklesem ekonomiky v roce 2008 a 2009, v situaci, kdy se dá očekávat spíše nárůst nezaměstnanosti, a to už v první polovině příštího roku, je velmi riskantní, aby vláda realizovala takovéto změny ve struktuře úřadů práce. Navíc tam vnímáme silná rozpočtová rizika pokud dojde k tomu, že bude poskytován tak velkorysý výdělek pro soukromé agentury, jak to v tuto chvíli ministr Drábek plánuje.

Za páté vláda má k dispozici zdroje z Evropské unie. To jsou prostředky, které byly alokovány ve prospěch České republiky. Krize z nich nemůže žádné zdroje ukrojit. To znamená, je to jistota na příjmové straně veřejných rozpočtů, ale problém je, peníze z Evropské unie vyčerpat. A tady přece vláda může podniknout aktivní kroky. Pokud se podíváte na strukturu programů, které čerpáme z Evropské unie, tak je evidentní, že u některých typů programu se čerpání daří a u některých typů programů dochází ke krizi a už dnes se dá předpokládat, že velká část peněz nebude utracena. Já teď nechci spekulovat o příčinách, i když by se tady o nich dalo určitě velmi dlouho hovořit. Chci pouze navrhnout jménem sociální demokracie, aby vláda rychle převedla finanční prostředky v rámci alokace pro Českou republiku do těch programů, kde je šance peníze rychle vyčerpat, a je evidentní, že těmi programy jsou regionální operační programy, kde dnes je nejlepší míra čerpání a tyto prostředky výrazně mohou pomoci lokální ekonomice.

Za šesté navrhujeme, aby vláda věnovala mnohem větší pozornost aktivní politice zaměstnanosti. Já myslím, že právě výdaje na aktivní politiku zaměstnanosti patří k úplně nejsmutnějším kapitolám tohoto státního rozpočtu a koneckonců také toho loňského a předloňského. Naše země neustále snižuje objem peněz na aktivní politiku zaměstnanosti. To nejsou peníze na podpory, ale to jsou peníze, které se poskytují na zřízená pracovní místa pro nějakým způsobem handicapované skupiny zaměstnanců. A když se podíváte na náš trh práce, a když se podívají na to, jakou šanci mají uplatnit se na něm lidé v předdůchodovém věku, lidé se zdravotním postižením nebo absolventi škol bez praxe, tak je evidentní, že bez aktivní politiky zaměstnanosti nám problémy v těchto handicapovaných skupinách porostou. A to vůbec nemluvím o tom, že chybí tyto peníze i pro sociálně vyloučené lokality. A jestliže příští rok poroste nezaměstnanost a jestliže dojde k dalšímu propadu daňových příjmů, tak právě v těchto sociálně vyloučených lokalitách, kterých je v naši zemi kolem 300, napětí poroste a hrozí, že tady budou nové Šluknovy. A vláda tady nemá žádnou strategii a nejsou tady peníze, reálné prostředky, které by mohly pomoci. Je potřeba zastavit permanentní pokles peněz, které se věnují na aktivní politiku zaměstnanosti.

Pro vaši informaci a možnost porovnání - peníze, které my dáváme na podporu, aktivní podporu nových pracovních míst dneska tvoří jenom jednu setinu toho, ve vztahu k HDP, co dávají vyspělé země Evropské unie. Tam je ten poměr úplně obrácený. Tam se klade důraz na aktivní politiku zaměstnanosti a menší objem prostředků se vydává na pasivní politiku zaměstnanosti.

Poslední - sedmé opatření, které vládě navrhujeme k realizaci, se týká naší hospodářské politiky. Vláda fakticky žádnou hospodářskou politiku nemá. Její koncepce se redukovala na schvalování státní rozpočtů. Jedinou prioritou státních rozpočtů je takzvané snižování schodků, ale to je proces, který ve skutečnosti ve finále nebude mít žádný velký dramatický výsledek.

Problém je, že vláda nedělá aktivní hospodářskou politiku. Měla by se snažit vytvářet co nejlepší podmínky pro české podniky, které exportují do Evropské unie. Ale to, co my potřebujeme pro budoucnost je diverzifikovat export. Potřebujeme zlepšit pozici na rychle rostoucích trzích. V zemích, které nejsou postiženy dluhovou krizí, jako je a zřejmě v nejbližší době bude Evropská unie. A bylo by dobře, kdyby vláda v rámci struktury rozpočtu našla možnosti, jak posílit expanzi našich firem na trhy Číny, Indie nebo Brazílie. Náš export do Číny a Indie netvoří ani 2 % z celkového exportu naší země. To není dlouhodobě udržitelná situace, pokud chceme, aby naše ekonomika rostla v rozmezí 2 - 3 %, tak aby tento růst umožnil pokračování v další konsolidaci veřejných rozpočtů, aniž by to bylo sociálně neúnosné.

To je sedm konkrétních bodů, které sociální demokracie navrhuje vládě v rámci aktivního přístupu k hospodářské politice a k řešení problémů, které nás příští rok čekají. To nejsou návrhy, které by zvyšovaly deficit státního rozpočtu. To jsou návrhy, které stabilizují jeho příjmy a navrhují restrukturalizovat rozpočtové výdaje.

Já si myslím, že je také zřejmé, že by ministr financí měl změnit přístup k rozpočtové politice jako takové. Ta filozofie, kterou uplatňuje současná vláda, je z jejího pohledu velmi jednoduchá a velmi alibistická. Vláda vytlačuje výdaje ze státního rozpočtu směrem k jiným částem veřejných rozpočtů. My se musíme na veřejné rozpočty dívat jako na celek. Státní rozpočet je jen jejich součástí. A pokud se podíváme na to, co se reálně děje v těch posledních letech, tak dochází k trendu, že vláda omezuje výdaje a tyto výdaje přesouvá tu na zdravotní pojišťovny, tu na rozpočty krajů, tu na rozpočty obcí a měst. Je to proces, který není dramaticky skokový, tam nejsou nějaké dramatické skoky a nejsou ani v příštím roce, ale je to proces, který je permanentní. Je to permanentní tok finančních prostředků, který v tuto chvíli je odčerpáván z jiných složek veřejných rozpočtů, než je rozpočet státní a ministr financí si tak vylepšuje bilanci státního rozpočtu.

Konkrétní příklady i v příštím roce - zvýšení DPH možná přinese státu dodatečné finanční zdroje. Ale současně zvýší výdaje v sektoru poskytování zdravotní péče. Ve zdravotnictví budou vyšší výdaje cca o 3 - 4 miliardy během příštího roku. Velká část zřizovatelů zdravotnických zařízení je dneska nestátních, jsou to kraje a města. To znamená, tento šok ze zvýšení DPH budou muset absorbovat zřizovatelé zejména nemocnic na úrovni krajů a měst, ale případný benefit ze zvýšení DPH získá státní rozpočet.

Já myslím, že je to absolutně konkrétní příklad toho, jak ministr financí přesouvá rozpočtové problémy mimo státní rozpočet na ostatní složky veřejných rozpočtů.

Úplně klasickým příkladem je potom fikce rozpočtového určení daní. Vláda, respektive ministr financí slibuje obcím, že jim přidá. To je velmi populární. Který starosta malé obce nebo malého města by odmítl nové daňové příjmy, které získá automaticky v rámci změny celostátních norem, ale pan ministr financí Kalousek už neříká, odkud chce vzít tady tyto finanční prostředky. Je tady příslib nového rozpočtového určení daní, ale současně vláda snižuje podíl daně z přidané hodnoty na příjmech obcí a krajů, aby z toho zvýšeného DPH nezískaly ani korunu. Bude to tedy tak, že obce a kraje budou platit vyšší výdaje spojené se zvýšením DPH, ale celý výnos bude inkasovat centrální rozpočet.

A pokud se vrátím k rozpočtovému určení daní, já jsem hledal v rozpočtu nějakou rezervu, která by byla určená na rozpočtové určení daní tak, aby ten zákon mohl být schválen, ale já jsem tam žádnou rezervu na rozpočtové určení daní nenašel. Proto bych se rád zeptal pana ministra financí Kalouska, který tedy dal tento slib obcím a vyvolal tato velká očekávání a naděje, kde jsou peníze na rozpočtové určení daní. Kde vezme oněch zhruba sedm miliard korun, které by měly být získány krácením výdajů státního rozpočtu? Jaké výdaje se budou krátit, kde se budou krátit a jakou metodou? Protože jestliže dojde k dalšímu plošnému krácení, tak je to další velký problém pro rozpočet roku 2013. A myslím si, že největší taškařicí je onen příslib pěti miliard korun, které ministr financí slibuje do rozpočtového určení daní a které mu nepatří. To jsou peníze z rozpočtů velkých měst, jako je Ostrava, jako je Brno nebo třeba Plzeň, které by měly být rozhodnutím vlády převedeny do rozpočtového určení daní.

Já si myslím, že takováto politika dlouhodobě nepovede ke stabilizaci veřejných rozpočtů, ale pouze se problémy ze státního rozpočtu přenesou do bilance pojišťoven, přenesou se do rozpočtů krajů a přenesou se do rozpočtů obcí. A pak samozřejmě můžeme očekávat pokryteckou kritiku ze strany vlády, že tyto další složky veřejných rozpočtů neumí hospodařit. Kdo by uměl hospodařit v situaci, kdy vláda převádí výdajové povinnosti, ale nepřevádí žádné možnosti nových příjmů či dodatečných příjmů.

Ten návrh zákona o státním rozpočtu, který zde budeme projednávat, je návrhem, který není realistický. Je dobře, že to přiznal sám ministr financí v rámci svého úvodního vystoupení. Ten návrh zákona o státním rozpočtu v příštím roce poškodí Českou ekonomiku. Nejsou tam žádná opatření, která by reagovala na aktuální hrozby v příštím roce. Mám na mysli zejména možný růst nezaměstnanosti. To, co je ovšem nejhorší, je, že tento rozpočet v sobě skrývá další plošné škrty, které povedou k destrukci veřejných služeb, sociálních systémů a v konečném důsledku poškodí veřejné služby, které by vláda každého slušného státu měla občanům garantovat. Tento rozpočet je postaven na vytváření prostoru pro další privatizaci veřejných služeb, pro jejich další zpoplatňování včetně dalšího zpoplatňování zdravotnictví.

Když jsem zde hovořil o tom, že vláda přenáší své rozpočtové problémy mimo sféru státního rozpočtu, to znamená na obce, na kraje, zdravotní pojišťovny, tak je potřeba říci, že tu největší část svých problémů vláda přenáší na rozpočty domácností. Ten vývoj v oblasti rozpočtu domácností v posledních letech není příznivý. Stagnují reálné příjmy domácností, roste zadlužení, roste podíl nesplácených půjček jak u hypoték, tak u spotřebitelských úvěrů. A v této situaci se vláda rozhodla tu největší část problémů vyřešit právě na úkor domácností.

Tím se vracím k tomu, čím jsem začal - k onomu zvýšení daně z přidané hodnoty, které vládu ve skutečnosti v příštím roce zachraňuje. Je to velký paradox, protože velká část této vlády před volbami slibovala, že nebude zvyšovat daně. Nakonec to, co vládu má teoreticky - alespoň teoreticky - zachránit z hlediska bilance státního rozpočtu, je právě zvýšení daní, zdražení potravin, zdražení léků, zdražení dalších sociálně citlivých položek tím, že se bude sjednocovat daň z přidané hodnoty.

Já bych si tu pozici mohl samozřejmě usnadnit a mohl bych říci - nepravdivý rozpočet sociální demokracie nemůže podpořit, prostě proto, že je nepravdivý. Ale je fakt, že nejistota, která nás čeká v příštím roce v evropské ekonomice, v tuzemské ekonomice je realita. Největším problémem rozpočtu není to, že je nerealistický, že je do značné míry politickou fikcí, tím největším problémem jsou trendy, které rozpočet prolonguje, které rozpočet potvrzuje a které nevěstí nic dobrého, ani pro budoucnost České republiky, ani pro budoucnost jejích občanů.

Takovýto návrh rozpočtu kvůli jeho struktuře a trendům, které v sobě obsahuje, Česká strana sociálně demokratická podpořit nemůže.

Děkuji.

Více
Kalousek zajásal, že poslance zase vidí a pak představil rozpočet

##PROFIL 252##

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE