Štěch (ČSSD): Setkání G20 – naděje na léčbu světové ekonomiky?

05.11.2011 13:27 | Zprávy

Konečně i ministr financí Miroslav Kalousek uznal, že všechno je jinak. Přesněji řečeno naprosto špatně – hlavně ohledně jím sestavovaného českého rozpočtu.

Štěch (ČSSD): Setkání G20 – naděje na léčbu světové ekonomiky?
Foto: Hans Štembera
Popisek: Milan Štěch

Není asi větší ironie a věrohodnějšího znevěrohodnění úlohy prý nejkvalitnějšího správce státní kasy v regionu. Důvod je nasnadě: když mu skutečně znalí a praxí prověření národohospodáři měsíce, nebo dokonce roky říkali, že oficiální očekávání ohledně našich příjmů jsou po jeho protiústavních opatřeních scestná, neposlouchal. Co víc, na své kritiky neváhal křičet nadávky o zločincích a lhářích. Přitom o tom, že se hospodářská a finanční krize nejen k Evropské unii vrátí a že česká vláda svými takzvanými reformami většinou oslabuje příjmy veřejných rozpočtů, mluvili nezaujatí odborníci mnohokrát. Kalousek byl jednoduše hluchý a slepý. Ještě hůř, ani náznakem neakceptoval, jak nedostatečným byl proces hledání, uznání a odstranění příčin krize. Tak doufám, že si toto obrovské selhání hlavního „šetřiče" a nejsilnější postavy koaličního kabinetu všichni zapamatujeme alespoň pro chvíle, kdy nám zas bude rozesílat falešné předvolební složenky.

Když už tedy také naše vládní garnitura připouští, že se vývoj „dotknul jejích kruhů", konstrukce, která však zdaleka nebyla geniální, mělo by být řečeno i pověstné bé. Obyvatelé České republiky ať si povšimnout nenáhodného faktu, že mezi roky 2009 - 2011, během nichž levice v České republice bezesporu na úrovni kabinetu nerozhodovala, vznikla skoro celá třetina našeho státního dluhu. A že problémy tohoto druhu v naší vlasti bohužel dále porostou též v závislosti na domácí pravicí špatně zvládnuté recidivě ekonomické krize, ještě urychlené některými „deformami".

Problém je nicméně širší. Summity představitelů EU, při nichž jsou nám podávány „uklidňující pilulky" složené z umazání poloviny řeckého dluhu či nejasných dohod o dalších vrcholných dohodách, neznamenají bohužel žádný pokrok. Jde o krabičku poslední záchrany, zoufalý manévr, zkrátka lék z nouze, jehož účinek je nejistý, protože pacient ho odmítá užívat. Vzniká výhradně hodně drahá nálepka na bolístku ledabyle zpracovaného poučení z první vlny úpadku mezi lety 2008 - 2010, jenž byl důsledkem systémového selhání finančního sektoru světového hospodářství.

Vinu na přetrvávajícím kolapsu nesou na prvním místě významné peněžní instituce a národní vlády posledních dvou dekád. V nich se nesmírně upevnilo postavení ideologie volného trhu bez jakýchkoli omezení. Pokračovala příjmová i majetková polarizace a přitom se snižoval podíl mezd zaměstnanců na HDP či rostla nabídka zboží stále více kupovaného na dluh. Kabinety řady zemí se během této doby předháněly v daňovém nadbíhání nadnárodním koncernům, současně slábl reálný vliv řadových občanů na chod společností. A když pak přišla velká krize, zájmové ekonomické skupiny si spolu s bankami zachovaly zisky, nezřídka je i zvýšily. Ztráty víceméně svrhly na bedra vlád, respektive běžných daňových poplatníků.

Vytvořit přehled ověřitelných kritických údajů ke stávajícím poměrům je sice užitečné, ale po nich by mělo následovat řešení. Ve francouzském Nice právě začalo netrpělivě očekávané rokování organizace G20, jejíž většinou zapomenuté a nerealizované závěry z londýnského summitu na jaře 2009 obnášely požadavky hluboké reformy peněžních trhů, přísnějších regulací, likvidace daňových rájů a podobně.

Navrhovaná opatření to byla v zásadě správná, hodná realizace a další inspirace, jenže k tomu musíme dodat, že jakékoliv ozdravné změny nemohou fungovat bez správně stanovené diagnózy nemoci pacienta a ta doposud chybí. Kdyby existovala, věřím, že skutečná léčba by musela být pro bankéře a finanční skupiny daleko přísnější. To se samozřejmě neuskuteční, dokud nepřistoupíme na úplně nové uvažování o sociálním a hospodářském pořádku planety či dokud nepřestaneme tolerovat ty, co skupinový zájem předřazují zájmu veřejnému. K tomu se musí rozhodující, přitom neoprávněný vliv odebrat finančním institucím a vrátit jej vládám závislým pouze a jen na občanech a ne na předvolebních penězích od sponzorů.

Více:
Poslanci bez spánku. Hrozí halucinace, směje se Šťastný z ODS

##PROFIL 89##


Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: cssd.cz

Ing. Aleš Juchelka byl položen dotaz

Sociální služby

Nemyslíte, že mnohem větší problém, než jsou finance, i když ty jsou většinou alfou omegou všeho je fakt, že populace stárne, ale sociální systém na to není vůbec připraven a nic se neděje? Už teď je problém sehnat třeba pečovatelák a další služby. Kdy začnete řešit tento problém? Protože už se měl ...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Vích (SPD): Naši vojáci v Keni jsou problém

10:02 Vích (SPD): Naši vojáci v Keni jsou problém

Incident českých vojáků v Keni stále vyvolává otázky informovanosti mezi Armádou ČR, Ministerstvem o…