Přestože podpora přímé volby občany je více než jednoznačná, začínají se ozývat hlasy senátorů, kteří si přesto chtějí užít svých patnáct minut slávy.

Petr Vícha, předseda klubu ČSSD je zděšen z představy, že by mohl kandidovat Tomio Okamura. Co by pan Vícha říkal ve Spojených státech, kde se dokonce odvážil kandidovat nějaký Barack Obama?

Předsedkyně klubu TOP 09 Soňa Paukertová, která se již proslavila návrhem na výstavbu jaderného reaktoru v Jablonci nad Nisou, se blýskla formulací, že volba prezidenta občany je v rozporu s principy parlamentní demokracie. Fakt, že ona sama byla zvolena v přímé volbě občany, ji nechává chladnou?

Rovněž Petr Pithart, ústavní právník a disident, který za totality statečně bojoval za podíl občanů na politické moci, má prý dnes mnoho odborných argumentů, proč občanům přímou volbu neumožnit. Ó běda, jaká proměna!

Korunu všemu však nasadil senátor za ODS, jako vždy kontroverzní Jaroslav Kubera – Kuba Kubikula. Jak dne 4. 1. 2011 pro uvedl, cituji: „Zatím jsem neslyšel žádné důvody pro přímou volbu, kromě toho, že si to veřejnost přeje“. Bingo!  Bez ohledu na to, že my občané, to pokládáme za důvod pádný, ne-li jediný a jako vlastníci této země předpokládáme, že se námi zvolený management bude řídit našim přáním. Od člověka, kterého do funkce v přímé volbě zvolili právě občané, je to docela silná káva. Nezbývá než doufat, že je to jen jeho další, tentokrát špatný, vtip.

Mrzí mě, že si média dosud nepovšimla, že všem zmíněným senátorům končí letos volební období a s další účastí v Senátu zřejmě nepočítají. Nemohou přece počítat s tím, že by jim občané, jejichž názorem tak okázale pohrdají, svěřili mandát na další období. A proto si ani tu čtvrthodinku slávy při nepřímé volbě prezidenta osobně neužijí.  Nezbývá než doufat, že nejsou pouhými pěšáky, kterými tahají ti, kteří jinak okázale přímou volbu prezidenta podporují.

Zdeněk Štengl, 1. místopředseda SPOZ