Děkuji. Ještě jednou dobré ráno. Tak jste nám to pěkně smetli, kolegové! A možná jste dobře předvedli způsob chování, který praktikuje tato vládní koalice od začátku a který je vlastně příčinou obstrukce, kterou váš premiér tak špatně chápe. Já jsem tady bohužel včera nebyl, když vystoupil premiér Petr Nečas, protože jsem byl někde v televizi, takže jsem se to dozvěděl až později, že vystoupil se svým zásadním projevem, ve kterém, jak mi to tedy kolegové reprodukovali, prohlásil naši obstrukci za nepřiměřenou, protože, cituji volně, jak jsem to slyšel, údajně obstrukce je něco, co se používá historicky velmi vzácně, v nějakých mimořádných okolnostech. Takže ono to vlastně není poprvé, co to tady premiér řekl, že je to mimořádné a že nejsme přiměření.

Tak mi dovolte, abych ještě jednou vzhledem k tomu, že pan premiér tady pořád opakuje to své neporozumění tomu, co se ve Sněmovně děje, abych se vám ještě jednou pokusil zdůvodnit to, proč tady máme obstrukci, tedy historicky, proč se dostavila zrovna nyní. Já si myslím, že obstrukce, filibustering, snaha zabránit tomu, aby se hlasovalo o některých bodech, je způsob, kterým se opozice a menšina ve Sněmovně brání arogantnímu pohrdavému přístupu většiny event. vládní koalice. Vy se takto, kolegové, chováte od začátku svého nástupu. Já bych tady chtěl vzpomenout, jak jste se chovali v době, kdy se tady projednávalo programové prohlášení vlády. My jsme vystupovali s námitkami, s komentáři, normálně standardně jsme vystupovali jako opozice, která vyjadřovala názor na to, co vy jste v programovém prohlášení vlády připravili. Vzpomeňte si, kolegové, jak jste tehdy reagovali! Vy jste nereagovali hlavně! Vy jste mlčeli! Poslanci vládní koalice, kteří mají hájit vládní program, neřekli nic! Ministři, kteří měli hájit programy svých resortů, které byly součástí toho prohlášení a které jsme kritizovali, mlčeli jako zařezaní! A to mlčení, to bylo dobré předznamenání pohrdání, které vy jste projevovali a projevujete celou dobu pro názory opozice. Dokonce to pokračuje tak plynule, že v tomto týdnu při projednávání státního rozpočtu vaši ministři vzorně mlčeli úplně stejně jako na začátku, když šlo o programové prohlášení vlády. Ministry vlastně vůbec nezajímá, co jim opoziční poslanci říkají. Oni to snad ani neposlouchají. Sedí tady jako dubové. Není vůbec jasné, co si myslí. Je to pro nás záhadou. Když vás požádáme, abyste se k něčemu...

Dobře, děkuji. Tedy ministři tady sedí jako pařezové a nejsou schopni a ochotni reagovat na nic, na co se jich opoziční poslanci zeptají. Když tady zařadíme speciální bod, ve kterém chci, aby k bodu, který je věcí veřejného zájmu, který je dneska v médiích, ve kterém chci, aby ministr obrany reagoval na to, co je veřejným skandálem, tak nám ho prostě zabijete! Chápete, prostě tento typ nezájmu, pohrdání, naprosté neochoty se bavit s opozicí, to je to, co je důvodem této obstrukce. (Poslanci vládní koalice demonstrativně opouštějí jednací sál.) Nejlépe, když nebudete mlčet, můžete také úplně odejít. To je také způsob, jak dáte najevo, jak se nechcete s opozicí bavit!

A pak máte ještě koaliční dohodu. Máte koaliční dohodu, ve které jste si řekli, že nepodpoříte žádný návrh opozice, který nebude v souladu s postojem všech členů koaliční vlády. To znamená, že když přijdeme s něčím, co argumentujeme, když přijdeme s něčím, kde dokonce i vy uznáváte, že ty argumenty jsou v pořádku, tak nám nakonec sdělíte, že to bohužel nemůžete podpořit, protože vám to koaliční K9 neumožňuje.

Takže když chcete pochopit důvody toho, proč tady trávíme noci a dny a víkend, tak ten důvod, který pan premiér zřejmě nechápe, ten je v tom, že nerespektujete to, co je v parlamentní demokracii zákonem a příkazem, že většina, i když shodou okolností po volbách má většinu a může vládnout, tak musí brát v potaz, respektovat a vyslechnout názor menšiny. A to je jeden hlavní důvod.

Pak mi dovolte, abych řekl, že je ještě další, který mi připadá stejně důležitý jako ten první, a to je to, že vy to pohrdání a ten nezájem o debatu projevujete dokonce i ve věcech, které zdaleka překračují mandát tohoto volebního období, které překračují to, co třeba představuje státní rozpočet, to znamená rozvahu, která se týká jednoho roku. Vy ten nezájem o debatu, vy ho projevujete i tam, kde se jedná o kroky, rozhodnutí, strategie, které se týkají patnácti, dvaceti let, které jsou před námi. Doba, kdy možná řada z nás už tady možná nebude. Vy přijímáte rozhodnutí o systémech, jako je penzijní, zdravotní a další, která se budou týkat lidí možná za deset let. U některých těch rozhodnutí nebude jednoduché je třeba i korigovat. A vy místo toho, abyste v této zemi budovali nějakou stabilitu, to znamená, aby vznikala šance na to, že po dalších volbách bude opět nějaká kontinuita, že nebude to tak, že příští vláda přijde a bude muset - protože s tím zásadně nesouhlasí - měnit to, co vy zavádíte, tak místo toho, abyste se snažili budovat nějaký kompromis, který bude dlouhodobě platný, tak vy dokonce ani tady neberete v potaz to, co vám říkají představitelé těch parlamentních stran, které dneska v této Sněmovně většinu nemají.

Vy jste se stali - a to, čím se zaklínáte, to, co neustále tvrdíte, že obhajuje tady tento váš postup, naprosto arogantní, takový panský, tak to je to, že vy přece musíte dělat ty reformy. Jaké to jsou ty vaše reformy? To slovo, to je takové zaklínadlo. To je takové zaklínadlo, které má ospravedlnit všechno. Víte, ono se říká reformy, ale já jsem přesvědčen, že to slovo už dávno ztratilo svůj původní význam. Kdysi jsem tady říkal, že někdy v tom patnáctém století u Martina Luthera to bylo tak, že reformami bylo míněno to, co má vrátit věci do toho řádu, ze kterého byly vykloubeny.

Reformy, které děláte vy, to je spíš revoluce. To jsou spíš takové bolševické metody vládnutí. Mně to připomíná spíš ty revoluce, jako byla revoluce sexuální, kulturní revoluce - všechny ty typy revolucí šedesátých let. To jsou vaše reformy. To není skutečně promyšlená korekce, změna toho, co je třeba změnit. Vy děláte reformy, které vlastně rozbíjí to, co tady dosud bylo. Vy děláte reformy, jejichž cílem je privatizace zdravotnictví, privatizace penzí, flexibilita pracovní síly, omezení sociální politiky. Vy děláte politiku, která vlastně má jednoduchý jmenovatel - prostě znamená snižování standardu. To, co váš guru Václav Klaus přesně řekl, když ve Financial Times napsal: Nejlepší cesta z finanční krize je omezit, potlačit všechny ty zbytečné standardy ekologické, zdravotnické, sociální, které jsme si tady v Evropě naprosto redundantně vytvořili. To je vaše reforma. To není žádná promyšlená změna, ve které by se brala v potaz společnost jako určitý celek, ve kterém byste se snažili ty věci obhájit tak, aby to břemeno bylo rozloženo. To jsou věci naprosto revoluční. ve kterých nehledíte na to, že - říká se, že když se kácí les, tak prostě lítají třísky.

My tady tu obstrukci zaměřujeme na zákony té vaší tzv. reformy, pro kterou je charakteristické podle mně především to, že je naprosto nehumánní. Ona je nehumánní a podle mně promyšleně nehumánní. Já jsem pořád uvažoval, co to má vlastně znamenat ty vaše změny v zákonu o hmotné nouzi a změny, které se týkají úřadů práce, protože jsem nechápal to, jak je možné, že chcete najednou přesunout úředníky z jednoho úřadu na druhý a v neuvěřitelně krátké době vlastně se pokusit zajistit výplaty sociálních dávek, v nezaměstnanosti. Člověk, když se nad tím zamýšlí, tak má pocit, že to jsou procesy, které se nedají v tom čase zvládnout.

Až jsem to pochopil, v čem je ten vtip. Vám to vlastně vůbec nevadí, když se to nezvládne. Vám to nevadí, když se ty dávky nevyplatí. Vám to zřejmě vůbec nevadí, když ti lidé nakonec rezignují na to, aby pro ty dávky přišli, protože v tom systému to vlastně nebudou schopni ani provést. Víte, vemte si třeba zákon o hmotné nouzi. Tam je princip, podle kterého se mění způsob odvolání v případě, kdy někdo tu dávku nedostává, má ji sníženou nebo se potřebuje nějakým způsobem ozvat, protože o ni přišel. Vy jste změnili způsob odvolání tak, že to odvolání už příště nepůjde na kraj, ale ten dotyčný má napsat rozklad Ministerstvu práce a sociálních věcí.

Já jsem se o to zajímal a bylo mi řečeno, že ani právník by často nevěděl, jak to má napsat. V tom je ten vtip. Ten dotyčný to vůbec nezvládne provést podle této vaší změny. On na to nedosáhne proto, protože ten proces pro něho bude tak příliš obtížný, protože je řada lidí, kteří na to skutečně nemají, a právníka si na to nenajmou. On prostě bude muset rezignovat na tu dávku proto, že na to nemá, aby se k ní dostal.

A podobný případ, jak jste to vymysleli s těmi nezaměstnanými. To bude platit tak, že od 1. ledna, když po dvou měsících nebude moci nastoupit do veřejné služby, protože pro něho nebude, tak prostě on o ty dávky přijde. A já jsem pochopil, že ten vtip je v tom, že ti lidé vlastně za těchto podmínek, oni na to rezignují a vy ušetříte peníze. To je vlastně to, oč vám jde. I tady vám jde o tu flexibilitu, o sekání, ostré škrty, prostě ušetřit na těch lidech. To je jedno, jak se budou živit.

Vy tady máte takové opatření v těch svých nehumánních zákonech, ve kterých dokonce říkáte, že se mění okruh osob považovaných za osoby v hmotné nouzi. Tohle je velmi zajímavé. Podle těch změn, které vy plánujete, dojde k tomu, že prostě celá řada lidí zbavených způsobilosti, plně invalidních, bez nároku na výplatu zůstanou bez nároku na výplatu důchodu. Jsou to lidé například v léčebnách dlouhodobě nemocných. Podle vašeho ustanovení ti lidé po třech měsících v "el-dé-enkách", v psychiatrických léčebnách pozbudou prostě nároku na tu hmotnou nouzi.

Já bych se tady rád zeptal, co ti lidé budou potom dále dělat. Co s nimi chcete dělat? Co budete dělat s těmi nezaměstnanými bez těch dávek? Já jsem mluvil s primátory a starosty měst v Moravskoslezském kraji, kde je vysoká nezaměstnanost. Oni mi řekli, že se toho stavu po 1. lednu děsí. Tam je v jednom městě pět, šest tisíc nezaměstnaných, jako je Havířov nebo Karviná. Oni říkají, že celý ten proces, tak jak se to rýsuje, se nedá zvládnout. A děsí se toho, co ti lidé budou dělat, když budou bez peněz. Oni nemají žádné rezervní prostředky.

Jak si to představujete? Vy chcete vyvolat sociální nepokoje v tom regionu? Víte, to je ten jmenovatel, který říkám - ono je to naprosto nehumánní, vy na ty lidi kašlete. Vás tady urazí, když řeknu, že tady sedíte jako pařezové, ale to, že ti lidé, tam nebudou mít co do huby a budou pod mosty, to je vám úplně jedno, vy měkoty! (Tleskají poslanci ČSSD.) Tady si hrajete na to, že je uražená vaše důstojnost (Velmi hlasitě.), a co důstojnost těch lidí venku! (Opět zatleskání zleva.) Já vaše chování pokládám za nehorázné! (Hlas zprava Neřvi.) Vy jste odešli, snažím se mluvit hlasitě, (Předsedající se snaží projev přerušit, ale marně.) aby mě bylo slyšet tam v těch kuloárech vzadu, abyste všichni věděli, co říkám. Protože já mluvím za ty lidi, kteří zítra nebudou mít co do huby! (Potlesk z lavic ČSSD.) Já mluvím za ty, se kterými vy se vůbec bavit nechcete! Jako se nechcete bavit se mnou, tak se nechcete bavit s nimi, aroganti jedni!!

Já tady nejsem kvůli sobě, přátelé. (Cha, cha, cha - zní napravo.) Já jsem tady byl zvolen těmi lidmi, kteří chtějí, abychom hájili jejich zájmy. My jsme tady povinni mluvit o tom, co vy chystáte. A ta nehumánnost, kterou vy tady se snažíte vytvořit v této zemi, je něco, co je proti tradicím této země. Tahle tradice (asi přeřeknutí - země) má takovou tradici, že lidé se snaží pomoct těm, kteří trpí, těm, kteří jsou psychicky nemocní, těm, kteří jsou v léčebnách dlouhodobě nemocných! Vy na ně kašlete!! Vy chcete změnit něco, co bylo tradicí, hodnotovou tradicí této země! A když chceme o tom se s vámi bavit, tak odejdete ze Sněmovny! (Mírný hlas zprava: Můžeme vám nějak pomoct?)

Já vám něco řeknu. Mně přišla do kanceláře babička, která má 90 let, která měla dům a její majitel ji prostě dovedně, protože měl šikovné právní znalosti, z toho baráku vyprovodil a ona se octla prakticky na ulici. V 90 letech. Je to normální, aby musel přijít nějaký politik a téhle ženě se snažil pomoci? Je to normální, aby v této zemi 90letý člověk prostě zůstal na ulici? (Otázka z lavic: Kde má děti a rodinu?)

Ona děti nemá. To se prostě stane, pane poslanče, že prostě najednou se stane, že ten člověk nemá ani děti, které by se o něj postaraly, je opravdu sám. V 90 letech se vám to možná stane taky, že budete sám. A víte, proč to tady říkám? Já pokládám za nenormální, aby to byl poslanec, který musí někam volat, protože ho znají a aby díky tomu, že ho znají a raději mu vyhoví, aby nakonec se nějaké řešení hledalo. To přece není normální společnost. To není humánní společnost! Takovéto věci bychom měli být schopni... Společnost by měla fungovat tak, aby, když se něco takového stane, tak existuje systém, který toho člověka nepošle pod most. Rozumíte, to je to, co říkám, že chceme, měli bychom budovat humánní společnost. Ne takovou, kde na všechny ty lidi kašleme. A dokonce ty vaše zákony, zákony pana ministra Drábka, a já mám podezření, že on to ví, on to musí vědět, to jsou tisíce lidí, kteří nebudou vědět, co mají dělat. Vy vytváříte poměry, ve kterých si oni nebudou vědět rady!

Vám je to zřejmě jedno. Já nevím, byl jste v těch léčebnách, seznamoval jste se s poměry těch lidí? Víte, co je čeká potom, co budou platit zákony, které vy tady chcete schválit? Budeme čekat na to až po tom, co se stane? Tahle obstrukce, pokud by se jí podařilo zabránit tomu, aby úřady práce se stěhovaly tak, jak vy plánujete, po 1. lednu z hlediska činností, pokud by se tohle podařilo, tak by to bylo požehnání. Protože by byl nějaký čas na to celý proces vůbec zvládnout. V této chvíli podle mě šance není. Vy nejste schopni zajistit výplaty dávek v tom čase, který je k dispozici po 1. lednu.

Když jsem se na to ptal, tak mi řekli: Oni ti lidi zřejmě dva měsíce vůbec žádné dávky nedostanou. To se nedá vyplatit, říkají mi ti zaměstnanci. Sakra, co budou dělat, když dva měsíce nebudou mít vůbec peníze? Ti lidé nemají z čeho žít! Ti nezaměstnaní. Zřejmě se tam chystáte pěkně ušetřit na těch nezaměstnaných. To budou určitě obrovské peníze.

A když tady chceme, abychom se zabývali případy, ve kterých utíkají státu miliardy, když tam chcete na těch chudácích šetřit, tak nám to prostě všechno tady zabijete. Jako jste to dneska znovu ráno předvedli. Že tam pan Vondra nějaký stamilióny někam vyhodil, tím se přece nebudete vy zabývat. Vás zajímá to, když vás někdo nazve pařezy. To vás urazí. To je teď podstatné.

Víte, já mám dojem, že česká společnost dneska není v dobrém stavu. Před 20 lety tady existovala nějaká společenská smlouva, nějaká představa toho, co chceme vytvářet a nějakých hodnot také, které v té společnosti budou platit. Před těmi 20 lety tu byl určitý konsensus a poměrně docela velká víra většiny lidí, že se o to pokusíme a že to musí fungovat. Za těch 20 let, milí přátelé vpravo i vlevo, tady ten konsensus chybí. On se rozpadl. On tady není. Tady dnes nejde jenom o to prostě předkládat rozpočty a zákony a mluvit o deficitech. Ten problém dneska je daleko vážnější. Tady jde o to, jestli se vůbec někdo pokusí společnost dát dohromady. Vytvořit nějakou novou společenskou smlouvu. To bude stát před tím, kdo bude chtít opravdu vládnout a mít nějakou podporu veřejnosti. Vám vůbec nevadí, že ji nemáte. Vám vůbec nevadí, že ji ztrácíte. Vám vůbec nevadí, vy klidně říkáte, my máme svoje posvěcení v těch revolučních reformách, které tady chceme zavádět! To je naše ospravedlnění!

Jak vám to dlouho vydrží? Zvlášť, když se zjistí, že reformy jsou prostě nehumánní, jak tady říkám. A já to tady neříkám, že jsem si to teď tady vymyslel na schůzi. Mluvil jsem se sociálními pracovníky, řediteli úřadů, skutečně jsem mluvil s lidmi, kteří tu práci dělají! Oni mi říkají: To se nedá zvládnout! To je absurdní! Tady přišel někdo, kdo tomu vůbec nerozumí! Tohle naplánoval někdo, kdo neví, jak to funguje, anebo, a to je ta druhá varianta, ví, že se to nedá zvládnout a počítá s tím, že na tom prostě úžasně ušetří!

A takhle se žádná společenská smlouva tady neobnoví. Takhle se naopak situace ještě zhorší. A není to díky krizi. Není to díky té ekonomické, finanční, je to díky tomu, jak se v současné době chováte. Protože jako vládní koalice máte rozhodující vliv na to, co se v té zemi děje.

Takže budeme mít teď 17. listopad, někteří z vás budou si připomínat dny revoluce před 20 lety. No, jak vám říkám, bilance za těch 20 let je mizerná. Je mizerná. Pocit společnosti, že vytváříme stát, se kterým se lidé identifikují, že je to společnost, ve které nějakým způsobem lidé drží pohromadě, ve které existuje i ta solidarita - nezlobte se na mě, ale před 20 lety, když revoluce probíhala, tak si myslím, že řada lidí si myslela, že lidé si v ní budou nějakým způsobem pomáhat. Kdybych jim řekl, že se 90letá babička octne na ulici a že to bude prostě něco, to by se vyděsili, zřejmě. Kdyby před 20 lety jsme jim něco pověděli o tom, jak tady ministr Drábek hodlá zacházet s nezaměstnanými, kdyby se jim řeklo něco o tom, jak se tu bude zacházet se zdravotně postiženými, kteří dneska chodí na manifestace. Není vám to, přátelé, žinantní, hloupé, že zdravotně postižení chodí na manifestace, kde volají o tom, co je čeká?

Vy tady máte vždycky nějaké důvody, proč si myslíte, že ti dotyční jsou nějací vykutálení filutové, kteří se chtějí dostat k nějakým penězům. Já nevím, co děláte v těch svých kancelářích. Já se tam bavím s lidmi, kteří se mi tam dobelhají s berlemi a kteří se mě ptají: Podívejte se, tolik dostávám, teď mi snížili invalidní důchod, přeřadili mě. Řekněte mi, když zaplatím nájem, z čeho mám existovat? K vám tihle lidé nechodí do kanceláří?

V této situaci, kdy oni mi tvrdí, že nemají jak z čeho vyžít, tak vy jim ještě přijmete zákony, kterými jejich situaci ještě zhoršíte? To chcete, aby se šli utopit? Kdybychom se měli možnost tady normálně bavit skutečně o jednotlivých zákonech jako je zákon o hmotné nouzi a další, tak bych stál o to, abyste mi odpověděli na to, jak si to představujete. Tohle konkrétní opatření! Já jsem tady dvě, tři uvedl jako příklad. Jak si představujete, že to bude fungovat? Vždyť to fungovat nemůže! Tak mi to řekněte rovnou, že chcete, aby ti lidé o ty peníze přišli! Že chcete vytvořit systém, který bude dostatečně složitý na to, aby se k těm penězům vůbec nedostali!

Pan ministr Drábek tady kroutí hlavou a já jsem ho viděl v televizi. Byl tam také Bohuslav Sobotka. Já jsem ho tam viděl v televizi prokazatelně několikrát opakovaně lhát občanům této země. Přišlo mi to neuvěřitelné! Ministr práce a sociálních věcí, který by měl být symbolem solidarity a pomoci těm, kteří jsou tady mezi těmi nejníž. Protože jsou zdravotně postiženi, nemocni, mají nejrůznější problémy. Tento ministr lže v televizi opakovaně, naprosto prokazatelně! Připadá mi to, víte, tohle je budování společenské smlouvy. Ti lidé to prostě zjistí, že ten člověk neříká pravdu. Oni si to řeknou mezi sebou. Oni to řeknou mně potom. Jak je to možné, že ten člověk takhle otevřeně před všemi jako ministr neřekne pravdu? A dokonce popře nos mezi očima. Chápete, toto je úroveň debaty, kterou vy jste tady vytvořili.

My jsme takoví vyslanci těch, se kterými vy se nechcete bavit. Samozřejmě, vy se nechcete bavit ani s námi! Což je pro vás charakteristické. Tohle panství a tahle arogance. Vy máte svoje reformy, kterými chcete učinit lidi flexibilnějšími. My tady budeme mít flexibilní mrzáky, flexibilní psychicky nemocné, flexibilní, všichni budou flexibilní. Vy chcete svými reformami naučit flexibilitu i ty, kteří sotva v tom životě stojí na nohách. Vás osudy těch lidí prostě nezajímají.

Já si myslím, že i pravicová politika by měla mít v sobě jakousi základní solidaritu s těmi, kteří nemají to štěstí, jako ti, kteří jsou zdraví, schopní a úspěšní. Vy jste absolutně akceptovali tu politiku, že tahle země patří těm zdravým, bohatým, úspěšným. A děláte zákony, ve kterých ty, kteří mezi ně nepatří, házíte prostě do studené vody a přes palubu. A dokonce ani nejste ochotni se o tom, co to bude znamenat, bavit.

Ministr Drábek, ten tady opakovaně přizná, že vlastně kalkulace toho, co se bude dít, vůbec nemá. Nicméně jdeme do toho. A hlavně musí ty reformy rychle fičet. A hlavně se to nesmí nikde moc rychle zastavit. Ono vlastně čím více se kolem toho mluví, to je špatně. Nejlépe je o tom moc nedumat a rychle to tady sfouknout.

Myslím si, že co nám tady vadí, je rozhodně ten ústavní soud. Protože ten ústavní soud, ten nám někdy udělá to, že když my tu rozpravu úplně zrušíme nebo ji zlikvidujeme, tak nám to bohužel může vrátit. To je nešťastné. Ten ústavní soud, ten by tady měl raději nebýt. Protože kdyby, tak to zrychlíme tak, že uděláme skutečné reformy natolik revoluční a natolik rázné, že naučíme lidi flexibilitě během několika měsíců. Mrzáci budou běhat. Lidé se naučí bydlet pod mosty a ušetří se tolik peněz. A ve chvíli, kdy ty peníze dostanou ti úspěšní, tak pak země zřejmě podle vaší představy pokvete.

Takže, přátelé, tahle obstrukce je tady obstrukce za ty, kteří vám nemohou říci, co si o politice, kterou děláte, myslí. Ta obstrukce je tady kvůli těm, na které dopadne velmi tvrdě to, co vy plánujete, že je prostě oholíte jako ovce. Tohle jsou zákony, které připravujete. A to se týká zdravotnictví, to se týká sociální oblasti, to se týká prostě penzí. To je společný jmenovatel toho, co jste připravili.

My na této schůzi jsme si vybrali přesně tyto zákony, které jsou symbolem takovéhoto způsobu rozdělení společnosti, které v této zemi vůbec nemá tradici. To je něco, co do této země nepatří.

Vy tady vytváříte, to je skutečná revoluce, to, co vy děláte. Já jsem to nazval bolševismem už na jedné z minulých schůzí. Právě proto, že to je válcování lidí. Je to válcování lidí s jiným názorem. Je to válcování menšinových názorů. Je to něco, co nemá s demokracií mnoho společného. Není divu, že tady ohýbáte parlamentní demokratické metody, protože ty se vám vůbec nehodí. A nám nezbývá, než o tom mluvit. V této chvíli jako opoziční menšina máme aspoň tohle právo. I když už tady zaznělo, že už taky dlouho mluvit tady nemusím.

Tak dokud ještě můžu, přátelé, tak vám to tady budu říkat a budu vám znepříjemňovat to, co chystáte. Budeme tomu bránit všemi prostředky tak, jak budeme umět. Nemáte právo takto zneužívat toho, že jste se stali většinou. V demokracii většina neznamená, že ty ostatní pošle k vodě. V demokracii většina neznamená, že se opozice nebere jako partner. Vy jste maximálně o nějakém dialogu mluvili, ale vůbec jste ho nezačali. Tato obstrukce je protest proti tomu způsobu vašeho vládnutí, vůči způsobu vašeho mlčení, neochotě brát ty, kteří s vámi nesouhlasí. (Potlesk z levé části sněmovny.) 

Více:
Zaorálek: Jsem idiot, věřil jsem Grossovi. Mám skončit? Půjdu

##PROFIL 295##

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE