ČR by měla být schopna se zorientovat v této debatě, uvědomit si zájem Evropy, zájem svůj a pak v Evropě svou pozici hájit. Ukazuje se, že současná vláda toho není schopna. Místo jednotného postoje zaznívá z vlády tříšť názorů, protikladná stanoviska a klimaxem po posledním evropském summitu je nedůstojná přestřelka.

Pro tuzemského i zahraničního pozorovatele věru nevábný pohled. Ministr zahraničí řekne, že se s ním premiér před summitem jako obvykle nebavil a že svým odmítnutím dohody poškodil zájmy ČR.Premiér ho s těmito výroky pošle na tancovačku do Čimelic a zároveň řekne, že ministr je stejně lenoch a na bruselských schůzích všechen čas stejně promlčí.

Tímto veřejným shazováním a osočováním se snižuje autorita vlády i celé České republiky.

Po tom, co si Česko vytvořilo bizarně dva státní tajemníky pro Evropu, pokračuje dvojkolejnost české zahraniční politiky. Máme dva názory na finanční dohodu EU, máme dva právní názory na způsob její ratifikace, máme dvojí instrukce pro zastupitelské úřady. Zesměšňujeme se, docílili jsme pouze toho, že náš názor dnes v Evropě prakticky nikoho nezajímá.

Nakonec můžeme jen doufat, že článek premiéra Nečase uveřejněný dnes v Lidových novinách jako jeho názor na fiskální dohodu EU, nebude mít v Evropě tolik čtenářů. Kdyby do něj nahlédli, zjistili by, že premiér obviňuje „mnohé evropské státníky“, že se inspirují severokorejskou politikou a ideologií ču-čche, protože se údajně snaží izolovat Evropu od zbytku světa. U takového čtení by zřejmě dlouho nevydrželi.

Srovnávat současné kroky Evropy se severokorejským kasárenským socialismem – tak může mluvit jenom někdo, kdo evropským projektem pohrdá a hledá způsob, jak se s ním rozejít.

A v tom je možná podstata věci. Premiér Nečas své překvapivé odmítnutí finanční dohody EU na posledním summitu zdůvodňoval zprvu velmi nejistě a vachrlatě – prý nebudeme na summitech eurozóny rovnocennými partnery, prý nemáme u nás v Česku jasno v ratifikaci a nakonec - prezident Klaus je proti a stejně to nepodepíše. Prostě důvody tak podivné, že se nad nimi jen kroutilo hlavou. Tak teď ve zmíněném textu přišel se zásadnějším zdůvodněním. Tahle smlouva je prý překročením Rubiconu směrem k fiskální federaci. Petr Nečas rozpoznal v tomto kroku zásadní křižovatku. Eurozóna podle něj dnes nemá na vybranou: buď se rozpadne, nebo se posune směrem k federálnímu ekonomickému útvaru. A jako William Faulkner kdysi napsal „mezi nicotou a žalem volím žal“, tak Petr Nečas nám sděluje: „mezi fiskální federací a rozpadem volím rozpad“!

Co na to Karel Schwarzenberg? Jeho poslední zvolání znělo: „Zůstanu ve vládě, pokud budu moci její kroky kritizovat“! Být panem ministrem na ministerstvu, jehož politika se nerealizuje, je ovšem smutný úděl.