Děkuji. Já přeji příjemné poledne. Nevím, jestli, poslanci, máte k dispozici ten text smlouvy v české verzi. Zaregistroval jsem, že v tomto případě Evropská komise český text nevyhotovila, tak jsme si ho zřejmě museli asi překládat sami, což je samozřejmě novum a je to pozoruhodná okolnost.

Takže já bych se také možné pokusil nejdřív říci svými slovy, v čem si myslím, že je zjednodušeně podstata toho textu, pak budu reagovat na některé výroky, které tady zazněly z úst premiéra. Co je to ta finanční dohoda, o které máme mluvit?Je to smlouva mezi členskými státy Evropské unie, není to tedy smlouva, není to vztah mezi státy a Evropskou unií, je to, opakuji smlouva mezi členskými státy a Evropské unie. V té smlouvě se mluví o dvou možných režimech, o režimu států eurozóny a o režimu všech států. Zároveň ta smlouva předpokládá vznik povinností pouze pro státy eurozóny. To znamená, že i pro Českou republiku platí, jak už tady zaznělo, že eventuální povinnosti z té smlouvy by i pro nás mohly platit teprve v okamžiku, kdy bychom do eurozóny vstoupili.

Tady se mluvilo o tom přenosu pravomocí. To je určitě zajímavá otázka, jestli jsou tam nějaké nové pravomoci, nebo dochází k přenosu. Já si myslím, že tam je evidentně jedna nová věc, to je to, že v budoucnosti bude rozhodovat Evropský soudní dvůr a eventuálně bude rozhodovat i o sankcích v případě, že někdo nedodrží ta dluhová kritéria.

Já bych chtěl upozornit na jednu věc, že to, co bude v kompetenci v budoucnosti toho Evropského soudního dvora, není žádná stávající povinnost národního státu, protože ten bič, o kterém se tam mluví, ten v této podobě nikde neexistuje. To znamená, jestliže ten bič na úrovni národních států neexistuje, tak asi chápete, že ho ani nejde přenést. Je to nová pravomoc a - opakuji - v této věci, která evidentně vystupuje v té smlouvě jako nový prvek, tak rozhodně nejde o přenos, protože je to vytváření nové pravomoci, která doposud v takovéto podobě nebyla na úrovni národních států nikde uplatňována. My jsme sami neměli žádnou sankci, kterou bychom si sami dávali za to, že nedodržíme nějaká dluhová kritéria.

Co se týče těch dalších článků, které tady nechci všechny rozebírat, tady samozřejmě je celá řada odkazů na stávající evropské právo. Jejich opravdu velké množství. To znamená, že ten text a eventuální právní analýzy se budou muset vypořádat s tím, že tady v celé řadě věcí nejde o vytváření nějakých nových procedur, nebo nějakých nových kompetencí, ale jde o aplikaci stávajícího konkrétního práva. Já se domnívám, ale teď to je spíš na právních analýzách, aby to potvrdily, že nejde o přenos. Připouštím, že může jít o kvalitativní posun. Ale toto přesně charakterizovat je věcí důkladných právních rozborů, které v této chvíli zřejmě ještě nejsou k dispozici. Já už jsem některé četl, takže i to, co tady říkám, je výsledek těch konzultací, které mám v této chvíli k dispozici. To znamená, ten předpoklad je, že tam nedochází k přenosu. Může dojít ke kvalitativnímu posunu.

Říct o tom, jak přesně bude vypadat, není tak jednoduché proto, že tato fiskální dohoda je taková - jakási o budoucích závazcích. Dokonce její součástí je i článek, který říká, že by mělo dojít ke změně základních smluv do pěti let právě v duchu ustanovení této fiskální dohody. Samozřejmě ten proces vstupování do základních smluv, který bude trvat nějakou dobu a je rámován těmi pěti lety, ten proces samozřejmě nebude asi jednoduchý a je těžké v něm jednoduše předvídat, jaké všechny problémy se na něm budou řešit. To je v této chvíli asi těžké si dovolit. Ale tím chci říci, že není dneska jednoznačné a jednoduché říci, kdy dojde ke kvalitativním posunům a k čemu přesně dojde, protože je evidentní, že máme před sebou poměrně náročný proces této fiskální dohody, jejího uplatňování a absorpce v základních smlouvách.

Takže tady je podle mě takový terén, který pravděpodobně bude ještě zpracován a nebude to úplně jednoduché a přehledné. Nicméně to všechno, co tady říkám, to říkám také proto, abych řekl, že v žádném případě z této materie, kterou máme k dispozici, není možné dneska učinit takové vyhlášení, jaké činí opakovaně premiér.

Že totiž, jak i tady dneska zopakoval, jsme na začátku vytváření fiskální unie. To je podle mě zrovna jeden prvek, který mi připadá, že je nezodpovědný a je to prostě způsob jakéhosi plácání, který si premiér nemůže dovolit. Tohle je, rozumíte, debata o fiskální dohodě, dovedu si představit, že může být důkladná, ale existuje způsob, kterým by se o ní nemělo mluvit, zvlášť pokud je to postoj premiéra. Rozumíte, co mi vadí možná nejvíc, je to, jakým způsobem český premiér už v Bruselu komentoval své chování na dotyčném summitu. Důvody, které uváděl, proč se rozhodl říci u stolu, jak on říkal, stát se tím soudruhem, který nepodepsal, jak se vyjádřil v Mladé frontě, že si připadal zřejmě jako František Kriegel v Moskvě, soudruh, který nepodepsal. Připadá mi, že jednak nebyl v takovéto tíživé situaci, protože jeho čin nebyl tak heroický. Tahle smlouva podle mě je text, a to souhlasím, není vše řešící a je to pouze určitý krok na cestě. Důvody, kterými vysvětloval premiér své chování, když se rozhodl zřejmě překvapivě nejenom pro nás, ale i pro své zahraniční partnery, že se k tomu nepřipojí, tak nejdřív důvody zazněly, že u nás máme prezidenta, který s tím nesouhlasí a není shoda na ratifikaci a podobné, podle mě naprosto nepochopitelné a nedůstojné argumenty plus argument, že nebudeme rovnocennými partnery na schůzkách eurozóny.

Já tedy nesouhlasím, a to je další věc, s hodnocením, že Poláci neuspěli. Polákům se podařilo strčit nohu do dveří, pane premiére. Polákům se podařilo na summity eurozóny proniknout, což se dalo předpokládat, že bylo evidentní, že když se to učiní předmětem vyjednávání a řekne se to jako požadavek, tak se prostě kompromis udělá. A ten kompromis se skutečně učinil. Na určitá témata podle mě ne nepodstatná se Poláci dostanou. Vy to tady shazujete, tváříte se, že to vlastně není to, co chtěli. Já tvrdím, že je to podle mě začátek toho, co premiér Tusk vytyčil výrokem: "Nechci, aby sedmnáctka podnikala něco, u čeho my nebudeme." A to se mu víceméně podařilo, protože budou u témat, jako je konkurenceschopnost, jako je architektura eurozóny, zavádění nových pravidel, budou zítra muset být přizváni.

Já se domnívám, že to jsou témata, která by i nás měla zajímat, protože předpokládám, že ve chvíli, kdy se konsoliduje eurozóna, obnoví se ekonomický růst, bude veliký zájem o infrastrukturní prostředky a investice a samozřejmě bude záležet na konkurenceschopnosti jednotlivých zemí. A všechna ta témata, která se tam budou projednávat, budou mít stěžejní význam. A premiér Tusk dobře ví, proč říká, že my nechceme, aby se rozhodovalo o těchto věcech bez nás. Takže to jsou těšínská jablíčka tady říkat, že jsme správně učinili, když jsme do toho nešli za podmínek, které Polsko nakonec akceptovalo.

A ještě abych se vrátil k fiskální unii, já si myslím, že není zodpovědné mluvit o tom, že tato smlouva je křižovatkou, na které se rozhoduje, že se vydáme směrem k fiskální unii prostě proto, protože ta smlouva - jednak by se tím muselo vyjasnit, co se míní, proč se používá tento výraz. Nevím, jestli se tím myslí, že má dojít k nějaké harmonizaci daní, ale pak upozorňuji, že ve smlouvě o daních není ani slovo, to znamená, kde v této smlouvě, v tom textu smlouvy vidí premiér vyražení na cestě k fiskální unii, tohle by se muselo vyjasnit a vysvětlit a není možné jenom prostě vyrážet s takovýmito výkřiky a dokonce je stavět jako důvod, proč je to pro něj nepřijatelné.

To mi připadá, že je úroveň debaty, která bohužel následovala hned po summitu a která mi připadá, že jenom v něčem činí nejasným, oč vlastně se České republice jedná. A vadí mi to proto, protože premiér potom každý druhý den uváděl další a další argumenty, proč se vlastně rozhodl, jak se rozhodl, ale mně připadá, že tady jde především o to, aby výhrady, které má, říkal na summitech přímo u stolu, kde se sedí. Pokud jsou věci, o kterých jsou pochyby, pokud jsou nejasnosti, tak je třeba o tom mluvit tam, protože my, když jsme vstoupili do Evropské unie, tak připomínám článek 4 odst. 3 základní smlouvy, jsme se zavázali k určité loajalitě a spolupráci na projektu. To je jakési čestné slovo a závazek, že chápeme a snažíme se přijmout směr, kterým se kráčí a na něm spolupracovat. To, co řekl premiér také v nějakém výroku, kde řekl: "nám to ekonomicky a politicky nic neříká, nic nedává".

Tady bylo řečeno, že například i Británie je ta, která se dnes k fiskální dohodě nepřipojila, ale já bych chtěl říci, že rétorika britského premiéra byla výrazně odlišná než českého premiéra. Dokonce jsem teď zaregistroval, že v debatě v britském parlamentu byl dokonce kritizován za to, že vlastně řekl, že eurozóna je životní zájem Británie, fiskální dohodu jako princip oni podporují, chápou její nutnost, nicméně mají samozřejmě své důvody a to je obava z transakční daně a podobně, proč se nepřipojují, ale dokonce už z Británie zaznělo i to, že jsou pro to, aby se evropské instituce podílely na její implementaci, to znamená oni podporují i ten proces, aby se stala součástí základního práva. Tady je vidět, že ten britský postoj je daleko konstruktivnější a daleko loajálnější. Český postoj - my od toho dáváme ruce pryč. To je to, co i premiér napsal v jednom textu, který jsem četl v novinách. Tady je prostě křižovatka a jestliže se vydává Unie cestou, jak on říká fiskální unie, jak si to vytvořil jako určitou představu toho, kam se kráčí, tak to prostě není naše cesta. Vlastně v komentářích premiér jasně řekl, že tohle je typ integrace, o který my stát nebudeme a ke kterému on se nehlásí.

Takže tady z této dohody se činí závěr, že my z toho vlaku snad vystupujeme a to je si myslím překročení mandátu, protože o tom se tady nikde nemluvilo, ani předtím, ani jsme neměli takové informace, že takto se bude vystupovat. Vždyť přece všichni chápou logiku toho, co se dneska děje, že fiskální dohoda byla učiněna v určité konkrétní situaci, situaci, kdy Evropa hledá cestu z krize a potřebovala zpevnit, zpřesnit kritéria, která tady jsou od Maastrichtu a ve kterých se ukázalo, že nebyla v minulých letech dostatečná disciplína. V roce 2004 jsme byli svědky toho, že právě Francie a Německo prostě nerespektovaly ustanovení o třech a šedesáti procentech a ukázalo se, že pro ně nemusí platit.

Tady bylo řečeno a mluvilo se o článku 7, který údajně zavádí hegemonii Francie a Německa, protože se bude hlasovat podle toho, jak se dopředu dohodne. Všichni členové eurozóny budou vázáni k určitému hlasování. Já se domnívám, že to je interpretace, která taky není přesná. Já bych naopak mohl říci, že právě to, co je v článku 7, je snaha zabránit tomu, aby se stalo to, co se stalo v roce 2004, kdy Francie a Německo měly najednou pardon. Jestli bude platit článek 7, bude platit, že ve chvíli, kdy někdo poruší kritéria, tak prostě členské státy eurozóny budou trvat na tom, že musí být potrestán, tak je to pokus postavit bariéru, která zabrání tomu, aby se kdykoliv v budoucnosti poskytla komukoliv, i těm největším státům, jakákoliv výjimka ve chvíli, kdy poruší pravidla.

Takže to je přece ten hlavní smysl fiskální dohody - dát jasné gesto, dát najevo, že zítra se s podobnými poklesky nespokojíme nebo je nebudeme tolerovat. Tenhle závazek, který je tady takovýmto symbolickým gestem dán najevo v té dohodě, se má stát součástí základních smluv. To je všechno, o co tady jde. Já prostě nesouhlasím s tím tvrzením, že se tady anticipuje vývoj nebo že už tady přímo vykračujeme k fiskální unii. Podle mě je to zavádějící, nepřesné a dokonce nehodné informace o tomto textu. To prostě překračuje rámec toho, co v textu je. Tohle je prostě spekulace, může to být názor, neberu nikomu, aby takový názor měl, ale není to prostě informace o tom, co je ve vlastním textu. A hlavně ono to pak působí jako zdůvodnění toho, proč se Česká republika nějak chová. Já si myslím, že tady je nějaká strategie a je to stejné jako u evropských fondů, o kterých jsem tady dneska mluvil. Prostě mám pocit, že to je jinak, než se lakuje navenek. U těch eurofondů jsem řekl, že mi to připadá, že o europeníze není ve skutečnosti zájem nebo se vlastně rezignovalo na jejich čerpání a tady nebylo zodpovězeno, když jsem se ptal na to, jak to, že Česká republika se začala stavět tak, že bude akceptovat snížení rozpočtu Evropské unie na 0, 8 %, to tady také nikde nebylo diskutováno, že takto budeme vystupovat.

Tak stejně tak mám pocit, jako kdyby dnes Česká republika předpokládala nějaký kolaps eurozóny, kolaps Evropské unie. A my už u toho prostě nemusíme být. To je, podle mě, to, co stojí před tím, co se dneska dodatečně zdůvodňuje - proč jsme k tomuto nepřistoupili.

Mně se zdá, že jedna věc je diskuse nad touto fiskální dohodou a druhá je, jak dnes vůbec přistupujeme k těm summitům a k tomu, jakou roli na nich hodláme do budoucna sehrávat. Všichni jsme zaregistrovali, že ve věci posledního summitu, dokonce i ve vládní koalici, existuje rozkol. A není to poprvé. Je to vlastně série příhod, které se týkají koncepce české zahraniční politiky, které se týkají dokonce i analýzy této fiskální dohody, protože krátce jsme na serveru mohli vidět analýzu Ministerstva zahraničí, která pak zmizela a která měla zřejmě jiné závěry, než je ta, která je na serveru Úřadu vlády. Tady neustále vidíme paralelnost, dokonce i ve vládní koalici, i ve vztahu k těm krokům, ke kterým v Evropské unii dochází a ke kterým se máme nějak postavit.

A nebylo možné chvílemi přehlédnout až trapnou roztržku, ke které došlo mezi ministrem zahraničí a premiérem. A mě v této chvíli by docela zajímalo, jaké byly analýzy Ministerstva zahraničí k této fiskální dohodě a k summitu. Kde jsou ty analýzy? Právě proto, že z webu najednou tak záhadně některé zmizí, dřív, než si je člověk stihne stáhnout. Tak kde je tady pozice Ministerstva zahraničí? Já nesouhlasím s tím, že ten summit byl takovým překvapením. Dokonce i když je pravda, že některé věci se dopracovávají až tam, jsem přesvědčen, že tým lidí kolem premiéra měl povinnost alternativy mu připravit. To všechno mělo být k dispozici.

Premiér přece nemohl být zaskočen tím, co se tam objevilo. Všichni, kdo se tím zabývají, vědí, jak to funguje. O funkci šerpů a o tom, že země mají své lidi, kteří pracují na té přípravě. Takže vlastně - jaké jsou alternativy, o čem se bude mluvit - to všechno je připraveno předem. Tam přece není možné, aby byl premiér najednou dezorientován, abychom byli v situaci, kdy nám vysvětluje, jaký měl mandát a proč mohl něco nebo nemusel udělat. Přece ti, kdo se účastní té debaty, dopředu vědí, kde budou ty základní body, a mohou v podstatě mít k tomu vybudovanou pozici. Myslím, že to je něco, co určitě lze udělat. A pokud ne, tak to znamená, že ani štáb kolem premiéra nefunguje. A mě by strašně zajímalo, jak funguje.

Mě by zajímalo, jak funguje komunikace mezi Ministerstvem zahraničí, které se tím zabývá, a mezi Úřadem vlády. Dlouho se mluvilo o tom, že Úřad vlády vypracovává vlastní koncepci evropské politiky. Tu jsme nikdy neviděli. Jak vypadá ta koncepce? Já se na to ptám proto, protože jsem tady řekl, že mám dojem, že Úřad vlády má jinou představu o dalším vývoji Evropy než třeba my nebo možná Ministerstvo zahraničí. Tak by nám měli říci jakou, abychom pochopili lépe to chování. Pak bychom možná lépe porozuměli tomu, proč se premiér odmítá připojit k této smlouvě. Ale o koncepci se mluvilo, nikdo ji neviděl. Nevím, jestli existuje.

A já vůbec dneska nevím, jak se vlastně dělá evropská politika. Kde se dneska tvoří evropská politika? Máme dva státní tajemníky, jednoho na Ministerstvu zahraničí, jednoho na Úřadu vlády. Ministerstvo zahraničí mi připadá odstavené - z toho, co tuším. Není mi jasné, jak jeho analýzy, pokud existují, do té celé věci vstupují a kdo tedy připravuje pozice pro summit. Je to pan Belling, ten druhý státní tajemník Úřadu vlády? Ten, když někde vystupuje, říká, že není politik, že je pouze úředník. No, snad člověk, který takto sám sebe charakterizuje jako pouhého úředníka, nemůže prostě připravovat politická rozhodnutí. A kdo je tedy připravuje? Ministerstvo zahraničí je odstaveno, tady je pouze úředník. Tak v čí hlavě se tedy rodí ty politické pozice? Kdo vlastně dneska dělá evropskou politiku státu? Já v tom mám naprosté nejasno.

A o to tíže lze pochopit, co se vlastně odehrálo na summitu a co se odehrává v hlavě premiéra. Premiér tvrdí, že je všechno v pohodě a že to všechno zřejmě bylo kontinuální a předvídatelné. No, není to pravda. Překvapený jsem byl nejen já, ale také český ministr zahraničí. Představitelé dalších států to jasně formulovali, že český postoj nechápou nebo že jim je nejasný. To není tak, že bychom si vymysleli tu nesrozumitelnost. Ta nesrozumitelnost české politiky je faktem. A dokonce dlouhodobě. A tento summit vlastně byl opakováním toho nesrozumitelného, nejasného chování.

A říkám, premiér nám dodatečně vysvětluje své pohnutky. Ale takhle by to snad ani nemělo být. My bychom neměli být překvapováni tím, co premiér udělá a dodatečně pak vysvětlí. Já si prostě myslím, že - a v tom, co říká, dneska dodatečně, v řečech o fiskální unii - v tom skutečný argument nevidím, protože to mi připadá naprosto nepřesné. Chápete? To je tlach. Fiskální unie, federace apod. - to je dneska tlach, dle mého názoru. Tohle není předmětem fiskální dohody. Tohle nemůže být důvodem toho chování. To odmítám.

Já si ani nemyslím, že během této jedné schůze se můžeme dobrat k pochopení toho, co se vlastně kolem české zahraniční politiky děje. Já si hlavně myslím, že tam je jakési zvláštní vakuum, že ta argumentace, kterou předvádí premiér po summitu, je důkazem toho, že to všechno dostatečně důkladně připraveno není.

A to nejenom proto, že se v těch článcích objevují takové nesmysly jako že mnozí evropští politici se zřejmě nechali inspirovat severokorejskou ideologií Ču-čche. Pan premiér to vysvětluje tím, že to je způsob, jak nalákat čtenáře. Já si myslím, že to je něco, co si nelze dovolit v takovém textu, kde se vysvětluje, co se stalo na summitu. Tím spíš, že ten, kdo pomáhal nebo kdo pracoval na tomhle textu ... Tak bych chtěl upozornit premiéra, aby toho člověka propustil, protože ty pasáže, které tam byly o tom, že Evropská unie se izoluje ve vztahu k Číně a k Rusku a podobně ... Chápete, Česká republika dneska nemá, podle mě, tak jednoduché vztahy s Čínou, jak se ukazuje na diplomatické úrovni. A rozhodně paní Merkelová a jiné jsou dneska neskonale úspěšnější. Takže říkat, že Evropské unii se nedaří, je od nás směšné. Jestli tohle někdo napsal, tak byste ho měl z vašeho týmu propustit.

Rozumíte? Tento typ vysvětlování pozic ukazuje nekompetenci, dokonce ve vašem bezprostředním okolí, pane premiére. Já tady nechci číst ten článek, ale ten článek prostě moc za důkladný rozbor ani nestojí. Mně vadí úroveň argumentace, kterou premiér volí po summitu, aby své rozhodnutí zdůvodnil. Ta úroveň je prostě nízká. Řeči o fiskální unii a federaci - to prostě není hodno debaty o fiskálním kompaktu. Ten o tom prostě není, takhle se to odbýt nedá.

A opakuji, tady nejde jenom o tu jednu fiskální dohodu, která opravdu není cestou z krize a která by se dala určitě i kritizovat. A já sám jako sociální demokrat - kdybych měl možnost tam sedět - bych samozřejmě musel říct velké množství výhrad, protože se domnívám, že toto je opravdu soustředění se pouze na otázku vypořádání se se zadluženými, pouze na způsob, jak budeme kontrolovat dluhy apod. Ale není tam prostě vize toho, jak se z krize dostaneme. Vím, že na summitu byl také přijat text deklarace, ve kterém se mluví o stabilizaci, o ekonomickém růstu, o místech pro mladé apod. Ale to byla pouze samozřejmě několikastránková deklarace. Myslím si, že je celá řada věcí, ve kterých můžeme být kritičtí k tomuto textu, a poukazovat na to, že tento text není sám žádnou spásou ani řešením a že obsahuje i celou řadu otázek do budoucna. To všechno je pravda. Nicméně, tenhle text, podle mě, nedával důvod k prohlášení, že tady prostě je křižovatka k fiskální unii a my od tohoto půjdeme pryč.

To je prostě součást jízdy ve vlaku, ve kterém jsme, do kterého jsme nastoupili a zavázali se, že se budeme na pohybu podílet. Chápete? My máme závazek, že na tom budeme pracovat. A to, že se tam drtivá většina zemí rozhodla, že je třeba udělat určité kroky - na to se nedá reagovat tak, že vezmeme ocelovou tyč a strčíme ji mezi kola. To je prostě chování, které se do společnosti, která má určitou kulturu vystupování, nehodí. Tohle ne prostě zaráží proto, že nebylo na tom summitu, podle mě, zdůvodněné. Vyvolalo rozpaky v ostatních. Činí z nás nesrozumitelného partnera. A vytváří dojem, že my té unii nevěříme. A počítáme s tím, že když zůstaneme bokem, tak se nic vážného nestane. A to je to, čemu nerozumím.

Opakuji, já jsem přesvědčen, že - a věřím, že je velká šance, že se Evropská unie konsoliduje i hospodářsky, že se obnoví ekonomický růst a samozřejmě pak se bude snažit také ty členské země prosadit v prostředcích na infrastrukturu apod., které budou motorem budoucího růstu. A my bychom se měli snažit, protože v České republice také nám peníze nepadají z nebe, my bychom se měli snažit, aby nám tohle pomohlo zítra se z krize dostat.

A my se tváříme, jako kdybychom tomu projektu nevěřili. Jako kdybychom z toho vlaku chtěli vystoupit. Já nechápu proč. Důvody podle mě řečeny nebyly, to se tady otevřeně neříká, stejně jako se otevřeně nemluví o tom, jaký je náš vztah k eurofondům, třeba do budoucnosti, to tady dneska vůbec nikdo nezodpověděl. A já si myslím, že v tom je ten základní problém. Tady prostě probíhá někde nějaká úplně jiná diskuse, kterou někdo odmítá otevřít. Já nevím, jestli za tím, co premiér předvedl na summitu, jsou vnitrostranické problémy. Já nevím, jestli ten, kdo řídí dneska evropskou politiku není prezident Václav Klaus, protože tady nikde kolem nevidím člověka, který by nějaké politické pozice vytvářel. To všechno jsou věci, o kterých mohu pouze spekulovat. Nicméně není mi v této chvíli jasné, jak vzniká evropská politika, jak se dospělo k tomu, že jsme teď řekli, že se k tomuhle nepřipojíme. A dokonce si nejsem jist, že se zvažovaly důsledky toho, co jsme učinili.

Takže si myslím, že to byla chyba, která poškodila Českou republiku. Nemyslím si, že by to byla chyba, která se nedá odčinit. A protože si myslím, že z toho existuje cesta, tak chci navrhnout návrh usnesení, ve kterém bych chtěl, abychom hlasovali, že žádáme premiéra České republiky, vládu, aby se připojila k finanční dohodě a byl zahájen ratifikační proces.