Děkuji. Přeji vám dobré odpoledne. Já jenom poprosím pana poslance Laudáta prostřednictvím paní předsedající, že jakmile skončím, tak jsem připraven poskytnout mu text, který máme dnes hotový a kde máme v základních obrysech představu toho, jak chceme dělat politiku daňovou, zdravotnickou, jak chceme postupovat v oblasti penzijní reformy, v oblasti boje s korupcí. Máme to už dneska zhruba na 50 stránkách a je to text, na kterém budeme pracovat dále.

Teď jenom aby tady neznělo, že sociální demokracie nemá nic, co by nabízela jako program v případě, že by dostala šanci něco měnit v této zemi.

Teď mi dovolte, abych reagoval na průběh rozpravy a na to, co vyvstalo v průběhu debaty tady nad zákony, které se týkají sloučené rozpravy. Já bych chtěl reagovat na dopis, který jsem dostal. Dostal jsem poměrně obsáhlý dopis vašeho kolegy, mého kolegy poslance dr. Borise Šťastného. Dostal jsem od něho dvoustránkový dopis, ve kterém reaguje na mé vystoupení, které jsem tady měl - tuším - už nevím, kdy to bylo, v posledních dnech, a podstatné, co ho zaujalo v tom mém vystoupení, bylo to, že jsem mluvil o případu více než 90leté babičky, která se dostala do sporu, přišla o dům díky obratnému právníkovi a nakonec ji vystrnaďoval z jejího původně vlastního bytu a hrozilo jí, že zůstane na ulici.

Pan Boris Šťastný mi napsal dopis, ve kterém se zajímá o to, abych mu přesně uvedl, o jaký případ se jedná. V podstatě jde o to, že chce potrestat ty úředníky, kteří v této kauze selhali. Já bych rád řekl, že tady tento případ je zaplať pán bůh už nějakým způsobem vyřešen, ale na mě ten dopis pana poslance dělá dojem, že se vlastně vůbec nechápe, o čem jsem tady mluvil. Tady, vážení kolegové, vůbec nejde o to potrestat nějakého úředníka. Ten dopis totiž vyvolává dojem, že celý systém je naprosto dokonalý a pokud se někde stane, že se tam vloudí chybička, tak ji prostě hned napravíme. Kdo si tohle myslí, tak neví nic o realitě, jak se žije v této zemi. Takových to lidí, kteří dneska propadají roštem a kteří zůstávají bez pomoci v nejrůznějších, velmi těžkých situacích, jsou tady stovky, tisíce. To není tak, že systém je v pořádku a občas se stane chyba. To je tak, že je stále více těch, kteří dneska neznají způsobe, neví, a není nikdo, kdo by jim pomohl. Tento dopis vytváří dojem podobný, jako to bylo v komunistických časech, kdy v televizi se vysílaly relace, ve kterých se líčila poměrně spokojená společnost, kde se občas objevil nějaký hřích, který se spektakulárně pranýřoval a říkalo se, tady nám to ještě úplně neklape. To je způsob, jak je psán tento dopis. A opravdu ta odtrženost od reality mi připadá neuvěřitelná,.

Ve skutečnosti už je ta situace pro mnoho lidí, ať se to týká nájemného, ať se to týká sociálních dávek často velice tíživá. A to, co my tady kritizujeme, protože tady zazněla otázka, co vlastně chceme, tak já se to pokusím ještě jednou říct, co vlastně chceme. A řekl jsem to, zopakuji to. Chceme zabránit tomu, aby se tady spustil systém, který bude ještě nehumánnější, než je to, co je nyní, co už dneska vytváří situace, které jsou pro lidi neřešitelné. Jsou konkrétní příklady, na kterých se dá ukázat, jak zákony, které tady navrhují ministři, které jsou v sloučené rozpravě, jak ztíží, zkomplikují vážně situaci celé řady lidí. Znovu tady připomenu, pokud to pořád není jasné, když se ptáte, co chceme. Když vezme například změnu v zákonu o pomoci ve hmotné nouzi. Řeknu vám jenom několik ukázkových příkladů. Podle tohoto návrhu zákona se např. říká, že když někdo přijde o sociální dávku nebo o nějakou její část, tak se může odvolat takovým způsobem, že odvolací řízení bude přeneseno na Ministerstvo práce a sociálních věcí.

Tam, kde nyní rozhodují o odvolání krajské úřady, tam zítra bude muset ten dotyčný připravit celý rozklad, rozklad pro Ministerstvo práce a sociálních věcí, na který často nestačí ani úředníci, bude muset ten chudák dneska udělat sám, bude ho muset odpovídajícím způsobem podat a pokud to dokáže, tak čekat na odpověď. Proč takovýmto způsobem komplikujete lidem to, když se potřebují odvolat? Víte, jaký bude výsledek? No samozřejmě, že to víte. Že to velká část lidí vůbec nezvládne. S tímhle si neporadí. Ti lidé nemají na právníky, nenajdou úředníka, který by jim mimo svou pracovní dobu pomohl. To není jeho povinnost. Tady nejde o to trestat úředníky. Ti úředníci dělají, co mají. Tohle není v jejich popisu práce. Ti lidé prostě na to rezignují a nedostanou nic.

Nebo vám řeknu jiné opatření, které mi prostě připadá nehumánní a opravdu těžce nehumánní. Vy v tom ustanovení zákona, novele zákona o pomoci v hmotné nouzi, měníte okruh osob, které nebudou považované za osoby ve hmotné nouzi. Například se to týká osob, nebudou tam patřit osoby, jimž se poskytuje ústavní péče v psychiatrické léčebně či v léčebně dlouhodobě nemocných déle než tři kalendářní měsíce. To je úžasné opatření. Takže osoby například zbavené způsobilosti, plně invalidní, bez nároku na výplatu důchodu budou například v nějaké té léčebně a zde nebudou mít finanční prostředky na úhradu pobytu. Mimochodem, vy jste, pane ministře, teď nedávno tyto poplatky výrazně zvýšil. Takže nebudou mít ani spojené peníze na úplatky, na ty peníze spojené například s hygienou, praním prádla apod. Co ti lidé budou dělat? Co s nimi zamýšlíte dělat? Kam je pošlete, když oni ztratí prostředky na to, aby si vůbec ten pobyt tam hradili?

Chápete, na tohle když se člověk dívá, tak nechápe, kam tohle míří. Jak ti lidé skončí? To je to, čemu říkám nehumánnost. A podobně je to opatření, o kterém tady opakovaně mluvíme a vy nám na to nakonec řeknete: Co vlastně po nás chcete? Tak vám to řeknu ještě jednou. Pokud bude platit to, co je navrhováno nyní vámi v těchto zákonech, tak vznikne taková situace, že lidé, kteří přijdou na úřady práce, protože přijdou o zaměstnání, tak po dvou měsících, když jim nebude nabídnuta veřejná služba, když třeba nebude, anebo prostě, když ji nebudou vykonávat, tak o příspěvky v nezaměstnanosti přijdou.

Jaký bude výsledek tady toho? Podle mne je to taky jasné. Prostě bude velké množství těch, kteří nebudou vykonávat veřejnou službu, kteří o ty příspěvky přijdou. A vy samozřejmě ušetříte. Celá řada lidí nebude mít chuť, odvahu, rezignuje na to, aby o ty prostředky usilovala. Proč? Já vám řeknu takový jeden příklad, který mi vyprávěla jedna sociální pracovnice, shodou okolností z jižních Čech, ale to je celkem jedno. To je stejné všude. Na severní Moravě, v jižních Čechách.

Popisovala mi příklad starší paní, učitelky češtiny a dějepisu, která na sklonku krátce před důchodem přišla o práci. Přijde na úřad práce a tam jí prostě řeknou, že musí nastoupit do veřejné služby. Představte si to, tahle paní celý život učí češtinu a dějepis v tom městečku, žáky a teď tam má jít zametat ulice. Není to tak dávno, co mi tady pan ministr Kalousek a jiní vykřikovali: Kdo se tady štítí práce! Já bych se rád první chopil té metly a s chutí bych si manuálně zapracoval!

Kecy, přátelé, kecy! Tohle se vám říká víte proč, protože víte, že vám to nehrozí. Protože si myslíte, že vám se to nikdy nestane. Je to naprosté pokrytectví a je to neschopnost představit si, vžít se do kůže toho člověka. Prostě téhle slušné paní, učitelky, která celý život učí děti češtinu a nakonec jí někdo strčí do ruky metlu nebo koště a řekne: Budeš v tomhle městečku, kde celý život žiješ, zametat. To vůbec není otázka štítění se práce. Je to věc jakéhosi přirozeného sociálního statutu. Pocitu, tak jak se ta žena vnímá mezi těmi ostatními. Ona se stydí před těmi bývalými žáky jít na ulici zametat! Takhle jsem prostě skončila, po všech těch letech! A vy klidně cynicky řeknete, kdo se štítí práce, tak ať o ty peníze prostě přijde! Tak ona o ty peníze přijde. A bude žít prostě z ruky do huby. A vám je to samozřejmě jedno, protože vy si spočítáte, o kolik takhle ušetříte.

Víte, já nejenom, že ty příklady znám ze své kanceláře. Já mám bohužel v životě také to, že to znám ze své nejbližší zkušenosti. Já mám bratra, který má více než 70procentní ztrátu sluchu. Takže já tohle sleduji celý život. Sleduji život člověka, který je takto těžce handicapován. Prostě se to stalo tak, že když se rodil, před těmi mnoha lety, tak mu praskla cévka v mozku a to způsobilo více než 70procentní ztrátu sluchu a opožděnost některých reakcí. Můj dědeček mi řekl, že můj otec měl jedinkrát v životě v očích slzy. To bylo tehdy, říkal, ten den, co se narodil tvůj starší bratr. A já vím, co to znamená, tahle pitomá prasklá cévka v mozku. Celý život to poznamená.

Můj bratr je opravdu mimořádně houževnatý a pracovitý člověk. On pracuje rád, s obrovskou chutí. S tímhle handicapem naučil se nástrojařem a ta práce ho nesmírně bavila. To byl taky jeden z těch, který s nadšením vítal listopad 89. Chodil a mával, jásal, máme svobodu! Do deseti let přišel o práci a pak mi jednoho jde řekl: Víš co? Já ti tady na to kašlu! Já jsem v tom pitomém socialistickém režimu aspoň měl co dělat. Dneska tady leštím kliky a nebaví mě to!

Víte, co to je, když člověk, který neslyší, chodí po těch klikách a leští je a přitom ani nerozumí, co mu pořádně ti lidé říkají? Úřad práce mu není schopen pomoci? Ten člověk opravdu zatrpkne. A není to žádný lenoch. Není to, rozumíte, nikdo, kdo by nechtěl pracovat. Oni ho v podstatě usmýkají! A tenhle brácha má třeba štěstí. Ano, že nakonec volí člověk nějakou protekci, zavolá kamarádovi, řekne, proboha pomoz. Tak on má to štěstí. A že prosím ty lidi, udělejte něco, to je pracovitej člověk. Najděte mu něco, já se nemůžu dívat, jak sedí doma! A kdo má to štěstí? Jako ta babička, která, náhodou se stalo, že člověk někam zavolá a protože slyší jméno, tak prostě něco udělají. Nejde o to, že by ti úředníci něco zanedbali. Oni vlastně nemusí. Chápete, ten systém není tak, že by museli. Když prostě jim někdo nepomůže, těm lidem, tak oni zůstanou. A kolik je těch, kterým nikdo nepomůže?

A já vám tady popisuju na těch zákonech, které vy přijímáte, že těch, kteří propadnou roštem, budou spousty. A ne každý má bratra nebo příbuzného nebo nějakého člověka, který je movitější, který mu pomůže. A ti všichni, kteří mají smůlu, tak prostě zůstanou v té studené vodě! A vy je nebudete vidět, nejsou to vaši příbuzní jako třeba ne moji, tak ti lidi zůstanou bokem. To je ta nehumánnost, o kterou jde.

Chápete, když se ptáte, co chceme, co po vás chceme, já vám to říkám: Nějaký kapitalismus s lidskou tváří jako společnost, ve které neděláme zákony, které způsobí, že pak nemůžu těm lidem, kteří ke mně o berlách přijdou a ptají se mě, co mám dělat? Já jsem spadl do nižší třídy a podívejte se, kolik mám teď peněz. Jdu hledat práci, nikdo mě nevezme, práci neseženu, co mám dělat? A co? Máme to teda platit z vlastních kapes? Kolika lidem můžete takhle nárazově pomoci?

Vám je to jedno? Já si nedovedu představit, že by do vašich kanceláří ti lidé chodili. Nebo nechodili.

Takže ještě jednou, na otázku, co chceme, neprosazujte přijímání zákonů, které pod záminkou krize, která v této zemi vlastně ještě ani plně nedolehla, povede k tomu, že ti nejslabší, že ti, kteří jsou nejméně schopni se bránit, vyplňovat formuláře, žádat o sociální dávky, aby tihle byli ti, kteří na to doplatí nejhůř. Aby se společnost vlastně rozdělovala na skupinu, která se o sebe dokáže postarat, protože má všechny výhody. Protože jsou zdraví, úspěšní, protože mají známosti. Protože si dokážou sehnat doktora, když potřebují. a na ty, kterým se o tomhle může jenom zdát. To je obsah téhle debaty, kterou tady vedeme.

My tady zastupujeme tuhle armádu těch, kteří cítí, že z toho, co jste připravili, pro ně nic dobrého nekouká. Kvůli nim tady tak dlouho mluvíme. A já, že se mi to nebřídí, tady dělat takovéhle obstrukce, tak to je proto, protože si myslím, že nikdo jiný za ně ten hlas nezvedne. Jenom my, jsme jediní, kdo zůstali. Chápete, to není obstrukce, protože tady chceme dělat nějaké divadlo. To je podstata politiky, že jsou tady zájmy lidí, kteří se nedokáží příliš bránit, tak se to snažíme dělat za ně.

Děkuji všem svým kolegům, kteří v tom pomohli. Já vám děkuji, že jste tady za ně zvedli hlas. (Potlesk poslanců ČSSD.)

Více:
Flákali jste se! zařval premiér Nečas na ČSSD

##PROFIL 295##

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE