Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Miroslava Kalouska (+ z 2.10.), Jiřího Peheho (z 26. 11.) Grigorije Paska (+21. 10.) Michaela Kocába (+ z 5. 7. a 15. 3.), Alexandra Vondry, Petra Pitharta, Ivana Gabala, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (z 28. 10.), Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova, Václava Bartušky,  Martina Bursíka (+ z 6. 8. a z 23. 6.), Karla Schwarzenberga (z 3. 10.), Karla Janečka, Pavla Žáčka (+ z 10. 9.), Jana Urbana, Daniely Kolářové, Petra Gazdíka, Alexandra Tomského (+ 2. část), Michala Kučery, Romana Šmuclera, Jiřího Peheho (z 11. 9.), Romana Jocha (ze 7. 8.) + (9. 9.), Jiřího Pospíšila, Marka Ženíška, Přemysla Sobotky, Johna Boka, Petra Fialy, Maji Lutaj, generála Miroslava Žižky, Pavla Šafra, Františka Janoucha, Jiřího Šestáka, Cyrila Svobody (z 1. 9.), Vladimíra Hanzela, českých umělců, Bohumila Doležala, Zdeny Mašínové (z 21. 8.), Michaela Romancova, Anatolije Lebeděva, Františka Laudáta, Jany Černochové (+ z 24. 10.) Karla Schwarzenberga (ze 14. 8.), Alexandra Kručinina, Milana Hulíka, doc. Jaroslava Šebka, Hynka Kmoníčka, prof. Václava Hampla, Vladimíra Hučína, Jana Vidíma, Jaroslava Lobkowicze, Gabriely Peckové, Daniela Kroupy, Tomáše Zdechovského, Cyrila Svobody (z 22. 8.), Františka Bublana, Jiřiny Šiklové, Karla Hvížďaly, Jiřího Peheho (30. 7.), Marty Kubišové, Petry Procházkové, šéfky hnutí Femen, Zdeny Mašínové (z 21. 5.), Ondřeje Benešíka (+ z 23. 10.), Džamily Stehlíkové či Michala Marka.

Sestavování ukrajinské vlády přineslo zajímavou inovaci v podobě importu jmenovaných ministrů ze zahraničí. Litevskému byznysmenovi, gruzínskému exministru zdravotnictví a americké občance ukrajinského původu Porošenko udělil ukrajinské občanství, aby se mohli stát ministry v nové Jaceňukově vládě. Nejhvězdnější kandidát na ukrajinského ministra, gruzínský exprezident Saakašvili, jmenování s díky odmítl. Co říci k lidem, kteří se stali členy ukrajinské vlády? Je toto v jakékoliv části světa normální?

Je to zcela určitě postup naprosto unikátní. Pojem „národní vláda“ se tím dostává na nový level. Asi nejlépe pasuje přirovnání k fotbalovému týmu, který skupuje hvězdy. Až na to, že si Kyjev vybral většinou hvězdy nepříliš zářivé, a navíc je ani neskupuje, protože nemá ani na jejich mzdy. Podle ukrajinských médií totiž tito političtí legionáři počítají s mnohem vyššími platy, než jaké berou ukrajinští ministři – třeba oficiální plat premiéra Jaceňuka činí teď v přepočtu něco přes tisíc dolarů, zatímco v gruzínské vládě premiér bere pětkrát víc. Pozoruhodné ovšem je, že na platy svých ministrů neměla kdysi – za Saakašviliho – ani Gruzie, a tak jim mzdy doplácely různé nadace George Sorose. Třeba Soros vezme platy „legionářů“ na sebe i na Ukrajině, proč ne? Na bizarnosti tomu všemu už beztak nijak nepřidá a všichni budou spokojení. I když nevím, jak to všechno v nacionalisticky vybičované Ukrajině působí. Vsadím se, že všeobecné nadšení nevládne, tím spíš, že zrovna Gruzie nebo Litva nepatří k zemím, které by mohly být pro ostatní ideálním modelem kdovíjak úspěšné ekonomické či jiné politiky.

Třeba Alexandr Kvitašvili, nový „ukrajinský“ ministr zdravotnictví, doma proslul jako důsledný privatizátor zdravotnictví. Jeho reforma prý nebyla z nejtvrdších, ale i tak spoustu – obecně nepříliš bohatých – Gruzínů zbavila dostupu k lékařské péči a lékům. Tohle ale už mnozí Ukrajinci zažívají i bez něj, takže bude zajímavé sledovat, co kromě privatizace nemocnic a podobně ještě vymyslí. Možná je to ale jen fígl s cílem předat důležité a bolestivé resorty „legionářům“, a když se úspěchy podle očekávání nedostaví a lid se začne bouřit, bude vcelku snadné najít viníka, bezbolestně ho obětovat a získat tím dalších alespoň pár měsíců u moci. Nevím. Uvidíme. Dlouho to trvat nebude. Kyjev oznámil, že rozsáhlá vlna privatizace státního majetku přijde už na jaře.