„Tentokrát to byly věci nevídané a neslýchané, některé pro mne nepředstavitelné, jiné o kterých pochybuji, třebaže se o nich dovídáme z úst požehnaných, nebo z prostorů za branami pekelnými,“ říká k tomu, co ho zaujalo v uplynulých dnech politolog Zdeněk Zbořil. „Největší a nejsebevědomější vojenská a politická moc, která odposlouchává a prověřuje nejméně na 4+3 úrovních, sleduje pány a kmány na celém světě a leze jim do nejintimnějšího soukromí, je o miliony svých dat ‚okradena‘ dvacetiletým téměř ještě adolescentem hrajícím si na rudého muže, který vyzrál i na bílého otce z Washingtonu, je tak neuvěřitelný příběh, že mu začínám věřit. Anebo bílému otci už je to všechno dávno jedno a žije se svým okolím v blažené nevědomosti, která je ale tak velká a hluboká, že může způsobit rozpad celé sluneční soustavy,“ dodal.

Vyrazili s nimi Číňané dveře?

Podobně neuvěřitelné jsou pro něj cesty vrcholných reprezentantů EU, kteří se vypravili poučovat ČLR a vlastně i Číňany, jak se mají chovat a čí nařízení mají poslouchat, že ti kacéřovaní s nimi vyrazili dveře. „S paní komisařkou doslova, s těmi ostatními symbolicky. Proč cítil potřebu být posazen do oslí lavice i konvoj českého předsedy vlády nedokážu pochopit, ale zdá se mi, že s velmi velikým odstupem se přiblížili k vzdálenému horizontu, který je nechával po desetiletí klidným a nevědí, jak země, do kterých se vypravili dnes vypadají a komu vděčí za svou neuvěřitelnou prosperitu,“ komentuje. „Omluvou by snad mohlo být, že letěli na výlet s tajným koncem a že si jejich snažení nikdo ani nevšimne. Malérů by mohli ve své nevychovanosti udělat mnohem víc než jeden MUDr., podplukovník. A to, že se k této nehoráznosti, která mohla po nějaké době zůstat alespoň v mělké propasti zapomenutí, přihlásilo ještě pět dalších, kteří o tom věděli, nebo nevěděli, může být také problém,“ dodal.

Po vlastním dvouletém pobytu na univerzitě v Korejské republice může Zbořil tvrdit, že „nejen pan doktor, ale dokonce i těch pět jeho zastánců se delší dobu na Korejský poloostrov nepodívají. Snad by si mohli uvědomit, že reprezentují, i když se v letadle ‚jen‘ namažou, že vztahy mezi lidmi mají v některých zemích jinou formální úroveň než v společensky zanedbané okrajové provincii Evropy,“ říká.