V závěru minulého týdne se ministr financí a předseda hnutí ANO Andrej Babiš rozčílil nad tím, že horní komora Parlamentu i hlasy koaličních senátorů vrátila do sněmovny zákon o dani z přidané hodnoty připravený jeho ministerstvem. „Už mě to nebaví, ta naše koalice vůbec nefunguje, nechápu to, když máme podle koaliční smlouvy dohodu, že v obou komorách mají koaliční poslanci a senátoři hlasovat pro návrhy ministrů,“ prohlásil Andrej Babiš pro deník Právo, čímž vyvolal spekulace, zda hnutí ANO má zájem pokračovat v této podobě koalice.
Pnutí mezi ČSSD a hnutí ANO naznačovaly i čtvrteční interpelace, v nichž koaliční poslanci zatápěli členům vlády z rivalské strany. „Myslím, že to je jen jakási roztržka. Andrej Babiš je temperamentní politik, na jakého dosud Poslanecká sněmovna a zavedené strany nebyly zvyklé. On něco snadno prohlásí, vystřelí to do všech stran, protože pracuje takovou šrapnelovou metodou, a předpokládá, že jeden z úlomků toho šrapnelu se někde chytne. A o to mu obvykle jde. Nebojí se kritizovat, ale ani tu kritiku odvolávat. V tom je velmi pružný,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz politický analytik Zdeněk Zbořil.
Od Babiše i sociální demokracie jde jen o politickou hru
Proto ti, co jsou zvyklí na pravolevé hrátky v Poslanecké sněmovně, popřípadě v Senátu, jsou znepokojeni jeho chováním, které to jejich pravolevé vidění neakceptuje. „Andrej Babiš je zase vytrvale atakuje tím, že jim říká, že Poslanecká sněmovna i různé instituce státní moci jsou nevýkonné. Myslím, že to je skutečně politická hra, jak se politika někdy třeba ve Francii chápe. Ale zatím je koalice výhodná pro všechny její členy, nejenom pro ČSSD a hnutí ANO, ale dokonce i pro KDU-ČSL, takže ti poslanci za ČSSD, kteří útočí na hnutí ANO a konkrétně pana Babiše, to zdaleka nemyslí tak vážně, jak to zvenku vypadá,“ domnívá se politolog.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník