Cyril Svoboda tvrdí, že ústavní žaloba na prezidenta Miloše Zemana překážky při sestavování vlády nevyřeší. Bývalý ministr zahraničí to nejprve sdělil v rozhovoru pro CNN Prima News, pro ParlamentníListy.cz pak rozebral podrobnosti. „Kompetenční žaloba znamená, že jedna osoba má jednu kompetenci a druhá osoba jinou. Kompetenční žalobu si dokážu představit, kdyby Zeman jmenoval členy vlády a vůbec se neptal premiéra. Ten první vládu jmenuje, ten druhý ji navrhuje,“ řekl jeden z autorů článku 62 takzvané Hlavy třetí – moci výkonné v ústavě, která popisuje pravomoci prezidenta. Podle Svobody má také Miloš Zeman právo odmítnout kandidáty na ministra v krajním případě, kdy má nějaký vážný politický důvod, proč je jmenovat nechce.

Redakci dále popsal, proč nemá kompetenční žaloba smysl: „Představte, že se mýlím a kompetenční žaloba má smysl. Jak Ústavní soud rozhodne? Vydá nález, že prezident je povinen jmenovat Lipavského (Jan, Piráti, kandidát na ministra zahraničí, s nímž prezident nesouhlasí, pozn. red.) a představme si, že to Zeman neudělá. Pak nastává třetí krok, což je hrubé porušení ústavy, tedy žaloba na prezidenta. K tomu je ale potřeba třípětinová většina Senátu a třípětinová většina Sněmovny a tu neseženete. Podle mě to Zeman ví a ví, že prodlužováním procedury se jen oddaluje kompromis. To není v rukou soudu, to se musí dohodnout jinak,“ vysvětlil lidovec Cyril Svoboda. Sám by si přál, aby český premiér krátce po jmenování prezidentem nepodal ústavní žalobu kvůli jednomu člověku ve vládě.

Cyril Svoboda

Jsem tady, v plné síle, a musíte se mnou počítat

Miloš Zeman má dle Svobody právo nepřijmout každý návrh na ministra a navíc neexistuje síla, která by hlavu státu přiměla změnit názor – tedy kromě jediného – politické dohody. „Miloš Zeman se dohodne, ale nic než dohoda to nezmění,“ uvedl Svoboda s tím, že síla zde nic nezmůže. Předseda vlády Petr Fiala (ODS) však předeslal, že Zemanovi nemíní ustoupit a tvrdí, že bude nucen žalobu podat, pokud nebude respektovat navržené sestavení vlády. Domnívá se totiž, že Ústavní soud by tak vyjasnil jednou pro vždy, jaké jsou kompetence premiéra a jaké prezidenta. Podle Svobody jsou však kompetence jasné: „Kompetence jsou jasné, premiér navrhuje a prezident jmenuje. A protože jsou oba součástí moci výkonné a musí se vzájemně dohodnout na jmenování velvyslanců, povyšování generálů, udělování státního vyznamenání a kooperovat ve více případech, jde o vůli obou dvou. Proč by v případě jmenování člena vlády toto pravidlo neplatilo, k čemu by pak prezident měl vládu jmenovat, kdyby nezmohl vůbec nic?“ ptal se Svoboda.

Na dotaz redakce, zda byl článek 62 ústavy v devadesátých letech formulován takto úmyslně, odvětil kladně, i když se to netýkalo současné situace. „Je to tak zamýšleno, aby mohl výjimečně politicky zasáhnout. Prezident se jinak nemůže postavit proti premiérovi, ale podívejte na případ Petříček – Poche, Šmarda – Zaorálek… Babiš zřejmě došel k závěru, že nemá smysl příliš bojovat s jiným návrhem,“ zauvažoval nad situacemi v minulosti, kdy Miloš Zeman odmítl některé ministerské kandidáty. Svoboda také popsal, že prezident má zároveň i jiné důvody: „Zároveň chce prezident demonstrovat vládě a celé politické reprezentaci: Jsem tady, v plné síle, a musíte se mnou počítat. A to se projevuje i na tomto konfliktu. Zeman ukazuje, že prezident republiky nemusí skákat přes švihadlo, ale je člověkem, který rozhoduje politicky a mocensky. A že je schopen, to ukázal celé České republice. O tom nemůžou pochybovat jeho příznivci, ani jeho odpůrci,“ řekl politik s tím, že jiná možnost, než dohoda se Zemanem, není.

Svoboda: Bez dohody to nepůjde

A právě tady se má ukázat umění diplomatiky a politiky. „Jednat s tím, s kým těžko hledáme shodu a úděl politiky je jednat i s takovým partnerem, se kterým si nedůvěřujete. Prezident i premiér jsou obecně součástí moci a jde o to, zda jsou schopni najít formu dohody. Když se obrátíte na soud, chcete, aby to řešil soud a ne vy,“ poukázal Svoboda na politické schopnosti, které se právě v tomto případě ukážou. Zároveň podotkl, že existují i jiné možnosti, jak věc vyřešit diplomatickým uměním a bez soudů. Jan Lipavský může být například ministrem jiného resortu, velvyslancem ministerstva, tedy variant, na kterých se mohou shodnout, je podle Svobody více.