Vládní krize před několika dny skončila, postu ministra financí se ujal Ivo Pilný z hnutí ANO, toho konečně potvrdil do funkce i prezident Zeman. Proč ale podle vás vůbec vznikla? Jak byste charakterizoval její hlavní příčinu s odstupem několika týdnů, kdy započala? A co vlastně vyřešila na české politické scéně?

Krize vlastně vznikla kvůli usnesení Parlamentu ČR ohledně kauzy zdanění korunových dluhopisů u firem ministra financí Andreje Babiše, který to nedokázal poslancům i dalším zástupcům parlamentních stran věrohodně vysvětlit. Sněmovna tak pověřila tímto úkolem premiéra Sobotku. Protože ani tomu se pak nezdály argumenty předsedy hnutí ANO přesvědčivé, rozhodl se ho odvolat. Potom se na to nabalily i další záležitosti, jako například nesrovnalosti ohledně Babišova podnikání i případy s odposlechy, kdy měl údajně ministr financí i ovlivňovat redaktory svých médií. Tato krize ale vlastně prvotní příčinu, proč vznikla, v zásadě nevyřešila, jelikož Andrej Babiš stále ty své kontroverzní kroky nevysvětlil a zabývají se jimi patřičné orgány včetně finančního úřadu i policie.        

Jedním z důvodů krize měly údajně být i klesající volební preference ČSSD, jenže ty nyní po prvních průzkumech veřejného mínění šly ještě více dolů. Myslíte si, že lidé skutečně dávají vinu za vznik krize jen premiéru Sobotkovi? A že krizi hodnotí jen jako vysoké politické hry, které ničemu nepomohly?

My můžeme jen spekulovat o tom, jestli něčí klesající preference měly na její vyvolání určitý vliv. Sociálním demokratům by se snižovala popularita u voličů i nezávisle na krizi, protože Andrej Babiš umí prezentovat svoji politiku velmi šikovně a vede svou volební kampaň prakticky nepřetržitě na rozdíl od politiků ČSSD, kteří to moc neumějí, a jejich současná kampaň je téměř nulová. Také poslední výsledky agentur nejsou zcela vypovídající o krizi. To budou až ty červnové, jelikož v nynějších výstupech nejsou zachyceny všechny aspekty krize jako třeba kontroverzní odposlechy a podobně.

Vedení sociální demokracie zdůvodňovalo odvolání ministra Babiše podezřením z několika závažných pochybení, která podle jejich názoru zaváněla i trestnou činností. Šlo například o podezření z dotačního podvodu u projektu Čapího hnízda, o údajné nesprávné přiznání daní při nákupu korunových dluhopisů nebo ovlivňování médií vůči Babišovým politickým oponentům. To jsou celkem závažná obvinění, která by v jiných zemích stála téměř každého špičkového politika jeho popularitu. Jenže českým voličům to zřejmě moc nevadí, jak alespoň částečně ukázaly nejnovější průzkumy agentur. Jak si to vysvětlujete?

Ta témata, ať jde o zdanění dluhopisů či čerpání dotací, jsou pro běžné voliče těžko pochopitelná. Tam už někdy jde i o miliardy, což je pro lidi vcelku nedohlédnutelné. Navíc voliči se rozhodují velmi emotivně, podle toho, jak na ně ten či onen politik zapůsobí. Zohledňují spíše styl komunikace vůči veřejnosti než fakta, jaké kauzy se na politiky lepí. Andrej Babiš také stále těží ze své pověsti, že přišel udělat do politiky pozitivní změny. Řadě voličů tak nějakou dobu trvá, než si to v hlavě přeberou a pak teprve změní názor, proto mu nyní dokážou řadu věcí odpustit.

V sociální demokracii to před parlamentními volbami vře. Řada jejich členů se nemůže vyrovnat s vyškrtnutím z kandidátky Jiřího Zimoly. Také některým ostravským sociálním demokratům vadí podobný přístup vůči Adamu Rykalovi. Oba zmínění vysocí politici ČSSD ale v minulosti čelili nebo dnes ještě čelí podezření z korupce. Chce se vedení sociálních demokratů zbavit před volbami lidí s kontroverzní minulostí, anebo má na tom podíl i to, že zmínění mladí a draví politici zrovna nepatří do tábora příznivců premiéra Sobotky?  

Na této situaci má rozhodující vliv fakt, že Bohuslav Sobotka si uvědomuje těžkou pozici, ve které se sociální demokraté nyní nacházejí. Proto chce odstranit všechny možné příčiny, jež by jim ještě víc přitížily. To konkrétně znamená, že se snaží z kandidátek stahovat politiky, kteří čelí některým podezřením. Nicméně to šlo udělat už daleko dříve, zvlášť co se týká Adama Rykaly. Premiér měl na to dost času a řešit takové problémy těsně před volbami je opravdu dost nešťastné a může to ČSSD opět uškodit.

Na víkendovém sjezdu lidovců byl znovu drtivou většinou hlasů zvolen Pavel Bělobrádek. Potvrdila se také spolupráce s hnutím STAN do parlamentních voleb, kdy tak bude muset KDU-ČSL se Starosty získat minimálně deset procent hlasů. Přitom STAN se alespoň na tři procenta, jež by této dvoukoalici zajišťovala vstup do parlamentu, nikdy nedostali. Není to od vedení lidovců tak trochu hazard s jejich politickou budoucností? A co je k tomu může vést?

Já to nepovažuji za hazard. Myslím si, že vedení lidovců si uvědomilo, že na naší politické scéně se otevřel prostor pro středoproudové hnutí, které by bylo alternativou jak pro Babišovo ANO, tak pro ČSSD. Může tak reagovat na zklamání voličů z nevybíravých střetů mezi zmíněnými velkými stranami, a vyřešit poptávku po hnutí, které se prezentuje slušnou, neagresivní politikou. Lidé také mohou ocenit určitou odvahu, se kterou obě strany do koalice jdou, a ta by pak mohla být při úspěchu rovnocenným partnerem silným stranám. KDU-ČSL by se tak zbavila své pověsti, že vždy je jen tím jazýčkem na vahách. A pokud ještě před definitivním potvrzením své spolupráce dostávaly okolo 10,5 procenta, mohou si po kampani myslet i na těch cílových 14 procent, čímž by se obě strany staly rovnocenným partnerem například pro ČSSD.   

I když staré politické pravidlo říká, že koalice se uzavírají až po volbách, téměř všichni předsedové důležitějších politických stran, snad kromě lidovců, se od Andreje Babiše a hnutí ANO víceméně distancovali. Může to skutečně tak dopadnout, že hnutí ANO volby vyhraje, ale vítěznou vládní koalici utvoří pak zcela jiné strany? Anebo se nakonec někdo přece jen nechá zlákat sliby „českého Berlusconiho“?

Přitažlivost hnutí ANO bude určitě silná a o to lákavější, pokud získá vysoké procento voličských hlasů, takže mnohé strany, které dnes spolupráci s ním zcela vyloučily, budou zřejmě uvažovat o jeho podpoře. Nicméně při velké rozhádanosti českých politických stran padá spíše v úvahu menšinová vláda než široká koalice několika stran. Což by nemuselo být až tak špatné, aby se neopakovala situace s vyhrocenými spory ve vládní koalici, které pak musí řešit parlament. Hnutí ANO nebo ČSSD by tak měly daleko lepší manévrovací prostor pro vyjednávání i dohody a lidé z některých stran by nemuseli porušit své slovo, že s Andrejem Babišem či Miroslavem Kalouskem nikdy nezasednou do společné vlády. Bylo by to možná jednodušší než hledání kompromisu při sestavování různých koalic. Nicméně ke stabilizaci české politické scény by menšinová vláda asi nepřispěla, protože je opravdu dost nestandardním řešením.     

Jak z krize vyšel Miloš Zeman, kterého v příštím roce čeká obhajoba jeho postu na Hradě? Uškodily mu, nebo pomohly jeho příkrý postup vůči premiéru Sobotkovi a jeho neochota odvolat ministra financí? A jak si myslíte, že bude vnímat veřejnost jeho poslední vystupování na důležitých zahraničních cestách v Číně a v Bruselu?

Tak prezident udělal několik závažných chyb při řešení politické krize a díky nim bude snad nejvíc ztrácet z toho tria hlavních účastníků – Babiš, Sobotka, Zeman. On totiž do té napjaté situace vnesl nejvíce emocí i své osobní zájmy, což bylo vidět na ponížení premiéra v přímém přenosu z Pražského hradu. Tím znechutil i řadu sociálních demokratů, kteří mu dříve vyjadřovali svoji loajalitu a podporu, což se může v důsledku projevit do jeho podpory například ve druhém kole prezidentské volby na ztrátě několika důležitých procent, jež budou znamenat Zemanovu celkovou prohru. Já si myslím, že si to Miloš Zeman dobře uvědomuje a reakcí na to byla jeho milost Kajínkovi, která má překrýt jeho nevhodné působení za vládní krize. Za to zase může u části veřejnosti získat nějaké kladné body. 

Jeho poslední zahraniční cesty, kde se nic tak zásadního nestalo, asi nebudou mít na postoje voličů vůči Zemanovi větší vliv. Zvláště jeho příznivci jsou k němu hodně tolerantní. Snad někteří si mohli všimnout jeho nedobré zdravotní kondice, ale tu mu bude vyčítat jen málokdo. S těmi nevhodnými poznámkami na adresu tisku udělal jen ostudu v zahraničí, u nás doma si ten paradox, že mluvil o likvidaci novinářů v zemi, kde se skutečně ztrácejí a jsou perzekuováni, nikdo moc připouštět nebude. Lidé jsou na to od něj zvyklí a na pokles preferencí to zásadní vliv mít opravdu nebude.