Ve druhém kole senátních voleb přišlo dát hlas svému favoritovi jen 15,4 procenta oprávněných voličů. „Je to sice, pokud se nemýlím, nejnižší volební účast v dějinách senátních voleb, ale neměli bychom svalovat vinu za ztrátu jejich obliby jen na současné senátory, jejich aktivity a jejich vystupování na veřejnosti. Již jejich předchůdci se zasloužili o to, že se této vážené komoře Parlamentu ČR začalo říkat ‚nejdražší cestovní kancelář v České republice‘. A senátoři se angažovali v nesmyslných projektech už v době, kdy paní senátorka Gajdůšková chtěla posílat prezidenta Klause do blázince jen proto, že se snažil uplatnit své ústavní právo a nikoli nepodepsal, ale jen otálel se svým souhlasem s dnes leckým proklínanou Lisabonskou smlouvou,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.

Připomíná, že nejen někdejší místopředsedkyně Senátu, ale i její kolegové chtěli odvolávat prezidenty, zatímco ve skutečnosti ztratili díky přímé volbě prezidenta dokonce i možnost jej účinně kritizovat. Navíc, možná si to ani neuvědomují, ale kdo shlédl alespoň jednou noční přenos ze zasedání Senátu, tak poznal, že se jeho členové nejen chovají nevážně, ale že už nejsou ani směšní,“ tvrdí politolog. Mezi komentáři mimo jiné i od předsedy STAN Petra Gazdíka zaznělo, že když už lidé k volbám přišli, tak jen proto, aby podpořili někoho, koho ve své regionu přímo nebo alespoň nějak zprostředkovaně znají, jako jsou Ladislav Kos, Jiří Cieńciała či Václav Chaloupek. Naopak větší podpora chyběla současnému členu vlády Janu Mládkovi nebo exministrům Zdeňku Škromachovi i Heleně Válkové.

Senát se připravil o jednu ze svých důležitých funkcí

Lidé nepřišli ve druhém kole volit hlavně proto, že nevěří v užitečnost této instituce. „A nikdo nikdy, ani současní kandidáti, se jim nesnažil vysvětlit, proč je Senát důležitý. Kdyby nebyli posedlí svou pýchou a otevřeně přiznali, že mohou pomáhat jenom tím, že zdržují schvalování zákonů – a že to někdy může být i prospěšné – a že se jim čas od času daří nalézat drobné chyby v návrzích zákonů, že čekají na ústavní krizi, aby mohli částečně nahradit funkce Poslanecké sněmovny, vlády nebo prezidenta, což předpokládá i Ústava ČR, a že mají také funkci reprezentace České republiky v zahraničí, snad by jim voliči alespoň na chvíli uvěřili, že je třeba je volit. A protože si pletou styl voleb do Senátu se způsobem stranického soutěžení při volbách do Sněmovny, jsou překvapení, jak správně říká pan Gazdík, že zvoleni jsou jenom ti, kterým to lidé z jejich společenského prostředí přejí jako slušné obročí,“ vysvětluje Zdeněk Zbořil.

Nezájem o druhé kolo se promítl i do reakcí některých politiků. „Senát je de facto zbytečný, zpomaluje legislativní proces, stojí 600 milionů korun ročně, a navíc ztratil kompetenci volit prezidenta. Na Slovensku například horní komora není,“ upozornil předseda hnutí ANO Andrej Babiš, který by se prý zrušení Senátu nebránil. „Nízká volební účast je něco, co demokracii ohrožuje, demokracie je příliš drahá na to, abychom to jen tak nechali být,“ nechal se slyšet šéf TOP 09 Miroslav Kalousek. „Já si na rozdíl od pana Babiše nemyslím, že je Senát zbytečný, ale tím, že se vzdal možnosti volit prezidenta republiky, přišel o jednu ze svých důležitých funkcí. Právě prezident Zeman předvádí senátorům, jak je možné pracovat s výkladem ústavy ve svůj prospěch, a senátoři jen slibují, a to ještě jen během předvolební kampaně, co udělají. Většinu těchto věcí ovšem udělat nemohou a všimněme si, jak často ve svých vyjádřeních používají budoucího času nebo podmiňovacího způsobu,“ podotýká Zdeněk Zbořil.

Od lidovců bylo moudré, že hledali podporu u rozdrobené opozice

Za pravdu dává předsedovi TOP 09, že demokracie je příliš drahá, materiálně i morálně, abychom se mohli radovat z nezájmu o volby. „Ale už teď se obávám, že jeho slova skončí u úvah o volební povinnosti občanů, uzákoněné a nařízené, což může naštvat občany na politiky a politiku ještě víc, než je tomu dosud. Snad by bylo lepší, kdyby nejen pan Kalousek, ale i ostatní politici přemýšleli o tom, jak místo ‚mluvení‘ v Parlamentu, které už dávno nahradili překřikováním a vzájemným urážením se, předvést v obou komorách, co to je parlamentní debata nebo co by to měla být parlamentní debata v politickém systému, který si chce říkat demokracie. A místo vyhazování peněz za zřizování institucí, které mají vyučovat občany demokracii nebo svých výletů do Namibie, Karibiku a Polynésie, se trochu přiučili anglické angličtině a alespoň na chvilku přihlíželi a poslouchali debaty v britském parlamentu. Není to, samozřejmě, všelék, ale trocha kinderstube by neškodila,“ myslí si politolog.

Mluví se o velkém úspěchu KDU-ČSL. Její kandidáti zvítězili v pěti senátních obvodech, další čtyři kandidáti uspěli společnou podporou lidovců s dalšími subjekty, ať už šlo o místní hnutí, Stranu zelených či Piráty. Je však otázkou, zda jim podobně zvolená taktika pomůže k větším úspěchům i příští rok při parlamentních volbách. „Neumím odhadnout, co kdo na KDU-ČSL do sněmovních voleb přichystá. Dokonce je i obtížné předpovídat, co udělají její členové, až se před nimi objeví vidina volebního úspěchu ve volbách do Poslanecké sněmovny. Ale rozhodně, protentokrát, bylo moudré, že hledali podporu u rozdrobené opozice, dokonce i u mimoparlamentní,“ chválí Zdeněk Zbořil postup lidovců za to, že dokázali najít vhodné partnery.

Když není na řízek, stačí malý párek – v politice znamená to Bělobrádek

Ale i za to, že si počínali zcela jinak než jejich koaliční partneři. „Ta prázdninová ostrostřelba ČSSD a hnutí ANO byla nejen nechutná, ale i podezřelá. Všichni jsme si mohli myslet, že jde o něco jiného než o Čapí hnízdo, pana plukovníka Šlachtu, ‚Babišovo impérium‘, nebo dokonce o ‚Babišův nacismus‘, jak o něm promluvil premiér Sobotka, tedy předseda vlády o místopředsedovi. Stejně tak studium ministra vnitra Chovance v Plzni, jeho plagiáty a obhroublé vystupování na vlnách a v obrazech České televize. A to nás prý v nejbližších dnech čeká nějaké pokračování všeho tohoto dohromady. Chvíli se takové ‚krvavé zpravodajství‘ dá vydržet, ale proč si kazit náladu? Ať jdou k šípku oba dva. ‚A když není na řízek, stačí malý párek – u nás v politice, znamená to Bělobrádek‘, jak jsem četl někde na internetu slova lidového básníka,“ směje se politolog.