Prezident Spojených států Donald Trump poskytl exkluzivní rozhovor americké televizní stanici Fox News. Největší kontroverzi vzbudila pasáž, ve které zmínil, že Putina respektuje a že se domnívá, že je lepší s Ruskem vycházet. Na to kontroval moderátor Bill O’Reilly slovy: „Putin je vrah.“ A Trump odpověděl toto: „My máme také mnoho vrahů. Co si myslíte? Že naše země je bez viny?“ řekl americký prezident v rozhovoru natáčeném v Bílém domě. Čeho bychom si měli určitě v kontextu této části rozhovoru všímat?

První, co je potřeba vidět, je to, že se americká domácí politika ještě nevymanila z ritualizované rusofobie. Každý, kdo chce slyšet něco o mezinárodní politice, ale dokonce i o vnitřní politice, musí se zeptat na Rusko. Je to rituál a nesouvisí s vlastním obsahem konkrétního problému. Formulace otázky, která směřovala k Trumpovi, že Putin je vrah, byla velmi agresivní. Trump odpověděl obrannou smečí. V zásadě se z toho dá vyvodit jen jedna věc, že se bude snažit postupovat jinak, ale jak, to se říct nedá.

Lze tedy reakci amerického prezidenta chápat jako obhajobu nebo obranu Putina?

Lze, ale je to zvláštní obrana. Říká, vždyť je to stejný kluk jako ti naši. A ti jsou taky špatní. Obhajoba, neobhajoba… Abychom si rozuměli, důležitá otázka je, kdy pochopíme, že se Trumpova Amerika ve vztahu k Rusku mění. Podle mého názoru –  až v souvislosti s Ukrajinou. Dřív se to pochopit nedá. Zatím, co se týká Ukrajiny, stále žijeme ve stereotypech. Všimněte si, že končí mandát generálního tajemníka OBSE a v diplomatických kruzích se začalo mluvit o tom, že ho má nahradit bývalý eurokomisař, který nese značnou část odpovědnosti za převrat v Kyjevě a za rozpoutání občanské války. Zase tu máme něco podobného jako po bombardování Jugoslávie, kdy si kamarádi z mokré čtvrti pomáhali, přistrkávali se z jedné funkce na druhou, aby jim spoluzodpovědnost vytvářela dodatečné alibi. Když rozmístíte lidi spoluodpovědné za bombardování Jugoslávie na odpovídající místa, sebekritika se stává nepravděpodobnou. Totéž se začíná dít kolem Ukrajiny. Jestliže chtějí Američané skutečně naznačit změnu, nemohou tlačit na pozici generálního tajemníka člověka, který se na puči na Ukrajině podílel. Na Ukrajině se láme chleba, ne v rozhovorech pro Fox News.   

Nová stálá zástupkyně USA v OSN Nikki Haleyová vystoupila velmi ostře v podstatě způsobem: Vrátíte-li Krym, zrušíme sankce. Zároveň obvinila Rusko z eskalace konfliktu na východě Ukrajiny. Informaci přinesl server iDnes.cz. „Katastrofální situace na východě Ukrajiny nás nutí jasně a důrazně odsoudit počínání Ruska,“ řekla. Ovšem Trump už v kampani zaujal pozornost postojem, že by USA měly uznat ruskou anexi Krymu, pokud by to vedlo k lepším vztahům s Moskvou. Tahle situace tedy také souvisí s tím, jak říkáte, „lámáním chleba“ na Ukrajině?

Právě proto o tom mluvím. Až v praxi na ukrajinském tématu poznáme, zda se zahraniční americká politika mění, nebo ne. Zatím například diskuse, jak jsem zmiňoval, kolem nového tajemníka OBSE naznačují, že loajální jsou důležitější než ti, kteří měli pravdu v kritice Obamovy politiky. I když kritizovali Obamovu politiku jako Trump, tak fakt, že byli neloajální vůči Spojeným státům, z nich činí nepřijatelné spolupracovníky v nové politice. Jestli se tohle neprolomí, změna, bude-li vůbec, bude jen dočasná. Zatím to vypadá, že v zahraniční spolupráci s některými lidmi je odhodlaná Trumpova administrativa pracovat se stejnou garniturou, která možná vymění prapory, ale drží stále stejnou tyč, kterou bude tlouct kolem sebe.

Pak nastane situace, že Trump bude světu sdělovat přelomová rozhodnutí, ale ostatní si pojedou po svém?

Pojedou si po svém, jestli to nedokáže prolomit. Ukrajina je zlom. Jestliže dnes mluví americký prezident velice ostře proti Islámskému státu a je ochoten spolupracovat s Ruskem v boji proti Islámskému státu, je to jen dílčí aspekt. Potřebujeme změnu chování vůči partnerům. Jestliže Trump prohlásí, že musejí státy NATO vydávat více na zbrojení, plnit své závazky, stává se situace vyloženě nesrozumitelnou. Proč? Nemůžete se kamarádit s Ruskem a zároveň přezbrojovat Evropu. Proti komu? Jak chcete donutit Čechy a Slováky, aby dávali dvě procenta na zbrojení, když v nich nevyvoláte strach? Oni se dnes nebojí, protože nemají, koho se bát. Proč by dávali dvě procenta na zbrojení? Ty výzvy, musíte dávat víc na zbrojení a zároveň: budeme se chovat partnersky vůči Rusku, působí proti sobě, protože jiného nepřítele než Rusko si zatím NATO v Evropě nevytvořilo. Proti migrantům se nebojuje armádou. A to chceme v Evropě brojit proti Severní Koreji?  

Prezident Trump už telefonoval se svým ukrajinským protějškem Petrem Porošenkem. Dozvěděli jsme se, že Trump měl sdělit, že se Spojené státy zasadí o obnovu míru na ukrajinsko-ruské hranici. O moc víc informací zveřejněno nebylo nebo nebylo řečeno…

Víme z toho rozhovoru strašně málo, ale to, co víme, je ve prospěch Trumpa. Protože řekl: zasadíme se, ale nebylo řečeno vojensky. Dodávat zbraně na zabíjení na Ukrajinu, což je heslo, které zní americkým Kongresem, v Trumpově vyjádření nebylo, což je strašně důležité. Ale uvidíme, k čemu to povede, jestli provokace, které dělá Kyjev pravděpodobně po dohodě s kancléřkou Merkelovou, Trumpa nalomí. Počkejme na činy, nevěřme slovům.

Zatím obecně kroky Trumpa nepůsobí příliš promyšleně, jako by chyběl plán B. Zvlášť je to vidět na „zákazu vjezdu“. Muselo být jasné, že ten prezidentský dekret narazí. Jako by se otevřely dveře; a jsou-li nějací teroristé, kteří chtěli přijet do Spojených států, tak si řeknou, když ne teď, tak kdy jindy, a začnou spěchat. Zatím se mi zdá, že některé momenty, které se týkají zahraniční politiky, jsou příliš emotivní. Reagují na věci, kterým málo rozumíme. Zákaz vstupu z muslimských států je sám o sobě velmi problematický.
Nevyváženost ve vnitřní politice je obrovská, do toho vstupují rasové komplexy. Podívejte se do amerických seriálů, pomalu v každém detektivním seriálu musí být velící důstojník černoch nebo černoška. Černochů je v USA 13 procent. Tzv. pozitivní diskriminace vytvořila atmosféru, kterou v Evropě neznáme a která ve vedlejším proudu způsobila liberální nesmysly kolem migrace. Američané léčí svůj komplex vůči černochům. Migrační vlna je zdůvodňována vnitřně lidmi, jako je Merkelová, ale i těmi kolem českého premiéra způsobem, který odpovídá americké situaci, nikoli evropské. To jsou problémy, které jsou v americké politice schovány a které nevidíme, protože je neprožíváme. I když jsme jeden Západ, rozdíly jsou obrovské. Vliv náboženství na politiku je výrazně větší než v Evropě. Evropa je sekulární, zahraniční americká politika je plná sektářského misionarismu. Ženy v náboženských amerických misích byly dřív, než měly v Americe volební právo. To jsou momenty, které nás při analýze zahraniční politiky matou.