Bývalá ministryně spravedlnosti Helena Válková přišla o možnost stát se novou ombudsmankou. Vyšlo totiž najevo, že v 70. letech se na psaní jedné odborné práce podílela spolu s prokurátorem Josefem Urválkem, nechvalně známým z justičních procesů v padesátých letech. Samotná Válková se hájila například tím, že Urválka vlastně pořádně neznala. Jak si vysvětlujete způsob, jakým Válková vše zdůvodňovala? 

Myslím si, že jí není hoden. Je to moudrá žena, která se pohybuje dlouhodobě v odborném prostředí. Má rozhled a zkušenosti a tyto argumenty nemusela používat. Zbytečně se shodila. Pan Urválek byl tak nechvalně známá postava, že už na studiích se o něm muselo vědět, mluvit, byl výstrahou, kam se spravedlnost může dostat. Docházelo sice k velmi pomalým nedobrovolným revizím politických procesů ze strany komunistických špiček, ale přinejmenším „tamtamově“ se o něm mluvit muselo.

Chápu, že se tehdy nevědělo co teď, ale přinejmenším byl vnímán jako problematický jedinec. Myslím si, že její argument je nejen lichý, ale také jí není hodný.