Prezident Miloš Zeman vyslyšel výzvu Jiřího Drahoše a utká se s ním v televizních debatách před druhým kolem přímé volby hlavy státu. V nich nerozhoduje jen síla argumentů, což se nejčastěji ilustruje na památné debatě Johna Kennedyho a Richarda Nixona, kandidátů na úřad prezidenta Spojených států v roce 1960. Zatímco u rozhlasových posluchačů vyhrál debatu republikán Nixon, televizní diváci označili za vítěze demokrata Kennedyho. Poraženého podle odborníků potopilo jeho potící se čelo a brada, které svědčily o jeho menší jistotě. Uškodil mu i poněkud nezdravý vzhled, jenž byl způsoben Nixonovou předchozí hospitalizací se zraněním kolena. Ve srovnání s ním vypadal opálený protivník nepoměrně zdravěji, svěžeji a energičtěji.

„V tomhle ohledu bude mít pan Drahoš nespornou výhodu, protože je to vysoký štíhlý elegán a vypadá důstojně. Bude proto záležet, jestli budou kandidáti při debatě stát, nebo sedět. Pokud budou sedět, tak se prezidentův handicap pochopitelně sníží,“ upozorňuje pro ParlamentníListy.cz mediální expert Jiří Mikeš. Známé je využití stupínku při televizní debatě uchazečů o premiérský post v roce 2006 mezi Mirkem Topolánkem a Jiřím Paroubkem. „Když je někdo velký chlap, k tomu dobře oblečený, tak to působí. Nesmíme zapomenout, že polovina voličů nebo možná i víc jsou ženy. Takže lidé dají na to, jak kdo vypadá. Některé rozdíly se dají zmírnit, ale ne úplně vymazat, protože lidé mají dotyčného zafixovaného i z jiných předchozích vystoupení. Z tohoto pohledu má pan Drahoš navrch,“ dodává bývalý šéf Asociace reklamních agentur a lektor komunikačních studií na Vysoké škole ekonomické.

Na výběr potížista, nebo ušlechtilý člověk, kterého v Bruselu rádi uvidí

Samozřejmě bude záležet i na tom, co budou rivalové říkat a jakým způsobem budou umět své názory podat. „Nesporně bude hrát roli řečnická obratnost, volba slov a srozumitelnost vyjádření. Lidé budou na jedné straně sledovat kandidáta s akademickým a důstojným vystupováním, na straně druhé jednoho z deseti milionů, který občas použije nějaké to jadrnější slovo, ale tím se svým způsobem lidem přibližuje. Je jasné, že intelektuálové dají přednost vystupování pana Drahoše, kdežto ten obyčejný lid si řekne, že Zeman je opravdu náš prezident. Budou se rozhodovat, jestli chtějí někoho, kdo bude dobře vystupovat v zahraničí, kdo bude vítat, kdo bude kývat, kdo bude ušlechtilý, koho budou mít v Bruselu rádi, protože s ním nebudou mít problémy, nebo jestli zvolí toho troublemakera, který může dělat potíže, ale myslí podle mého názoru na republiku,“ vysvětluje Jiří Mikeš.

„O tom, že prezident Miloš Zeman je vynikající řečník, snad nepochybují ani tzv. svobodomyslnější dřevní demokraté z řad havlistů či Sorosových sympatizantů. Jejich odpor vůči prezidentovi se však nezmění, ani kdyby v nadcházejících debatách mluvil jako Bůh či jako Mesiáš. Nicméně, část voličů, kteří ho nevolili v prvním kole, by mohla ovlivnit Zemanova briskní mysl a brilantní verbální i nonverbální způsob komunikace. Ostatně jeho projev v Poslanecké sněmovně v minulém týdnu opět připomenul noblesu a unikátní úroveň obsahu i formy prezidentových projevů, které navíc nečte,“ připomíná pro ParlamentníListy.cz mediální analytik a bývalý ředitel Slovenské televize Radim Hreha.

Zemanova imunita vůči loutkovodičům z Bruselu je kavárně trnem v oku

Přitom je přesvědčen, že stávající hlava státu má na své straně nemálo výhod. „Projevy prezidenta Zemana jsou vrcholem jeho státnického charismatu, jehož základy tvoří přirozená imunita vůči korupci či mamonu, skandálním amnestiím či bruselským loutkovodičům s jejich utopistickou vizí multikulturalismu, kterou aktuálně zakrývají rouškou humanismu. Tyto nefalšované osobnostní přednosti jsou zcela logicky trnem v oku globalistům pražské kavárny stejně jako části establishmentu,“ tvrdí mediální odborník.