„Snad je na vzpomínání lidí, kteří nebyli panu senátorovi nablízku, příliš brzy. Já mezi takové patřím. Jistě udělal dobré věci a leccos se mu nepovedlo. Proto vzpomínejme na to dobré, co učinil, a važme si ho za to, že se snažil napravovat to, čím se zdaleka všem nezavděčil,“ říká politolog Zdeněk Zbořil. Uplynul týden, co zemřel předseda Senátu Jaroslav Kubera.

Ještě minulou sobotu měl proslov na kongresu ODS. Lidé mají v paměti jeho novoroční proslov, kde hovořil také o svobodě slova, která se ocitla pod palbou. „Nemůžeme říkat, co si myslíme, a bojíme se, že se brzy budeme bát si to jen myslet,“ varoval. Byl zastánce přístupu „žít a nechat žít“.

„Byl to, čemu se říkalo už za první republiky, muž z lidu. A to přesto, že patřil k zakladatelům spíše luxusní než lidové strany, kterou byla ODS. Měl svoji minulost už před rokem 1989 a jeho vánoční projev, který citujete, se obracel více k normálním občanům než k trochu domýšlivým senátorům a jejich obdivovatelům. Jeho varování před orwellovskými zvyky a zlozvyky jistě dobře rozuměli všichni, kdo se, bohužel, stále častěji setkávají s tím, před čím pan předseda Senátu varoval,“ uvedl Zbořil. „Jeho slova, kterými varoval před stále zhoubněji bující rakovinou veřejného života, zřejmě nedolétnou k uším těch, kteří jsou příčinou omezování svobod, o kterých mluvil. A nejsou to jen ředitelé různých zelených a tajných služeb, komisaři a komisařky, arogantní a nenávistní politici stejně jako aktivisté, kteří jsou aktivní nikoliv jako občané, ale jako sloužící ve mzdě kdykoliv a komukoliv,“ dodal.

„Byl to poslední klausovský mohykán v ODS. Měl jsem ho rád,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz publicista a zakládající člen ODS Petr Štěpánek.

„Věřím, že ‚byl v kolektivu ODS‘ oblíben. Rozhodně nebyl jedním z těch, za které by se ODS musela stydět v dobách svého vzniku, panování a odcházení, které se považuje za novou politiku, která přivede tuto stranu do Strakovy akademie hlavním vchodem. A komu nevadilo jeho vykuřování kdejakého zákoutí nebo kuloáru, mohl se v jeho přítomnosti jistě cítit i komfortně. To slovní spojení ‚poslední mohykán‘ se mi zdá dobře padnoucí,“ říká politolog.

Europoslanec Jan Zahradil napomenul místopředsedu Senátu Jiřího Růžičku. Ten totiž deklaroval svůj zájem o křeslo předsedy Senátu hned minulé pondělí. Podle Zahradila měl pár dní počkat. Předseda Vít Rakušan v úterý oznámil, že se STAN nebude „v této chvíli vyjadřovat k obsazení funkce předsedy Senátu Parlamentu České republiky“. „Myslíme si, že je to nevhodné, nedůstojné,“ uvedl.

„Není to jen nevhodné a nedůstojné. Je to hloupé a nehodné nejen senátora, ale i bývalého učitele a vychovatele studentek a studentů snad ještě stále vynikajícího pražského Gymnázia Jana Keplera v Praze. Ale asi takovými i ostatní senátoři jsou a pan Růžička ví, ke komu mluví a proč se tak musí zachovat,“ komentuje politolog.

„Řeči o zrušení Senátu nejsou nic jiného než plané mudrování…“

Jak se změní Senát? Zaznívají názory, že teď už je možné klidně Senát zrušit, protože nemá smysl.
„Podle mého názoru se nezmění vůbec nic. Senátoři zastupují skupinu voličů, kteří nemají šanci být zastupování v Poslanecké sněmovně PČR a spoléhají jen na u většiny voličů neoblíbené a zdržující, nikoliv zdrženlivé, zákonodárce. Řeči o zrušení Senátu nejsou nic jiného než plané mudrování, které vede k tomu, že odpůrci Senátu nejdou k senátním volbám a tím umožní outsiderům české politiky vysedávat šest let ve Valdštejnském paláci. A utrácet peníze některými politiky a právníky ne vždy docela správně považované za ‚daň demokracii‘,“ uvedl Zbořil.

Ne všichni jsou ze smrti Jaroslava Kubery smutní. Ozval se například politolog a koordinátor projektů Šádí Shanaáh. „Jaroslava Kuberu budu oplakávat asi stejně jako Miloše Zemana. Oba staří muži, kteří nerozumí modernímu světu, nechápou ho a chápat nechtějí a snaží se to zamaskovat ‚humorem‘, který páchne po cigaretách a vyčpělém alkoholu. Minulost. Jedeme dál,“ napsal na sociální síti. Příspěvek ale raději smazal a omluvil se s tím, že se za výrok stydí.

„Alespoň že se pan Šádí zastyděl. Nevím, jak on rozumí modernímu světu, ale z toho starého by si mohl zapamatovat, že zlé slovo ani párem volů zpět nevtáhneš. Pokud se nemýlím, je to moudrost z Tisíce a jedné noci a chápu, že alkohol a cigarety Muhammad zakazoval. Ale toleroval jiné neřesti, a tak omluva pokleslého humoru byla namístě,“ podotýká politolog.