Česká média v uplynulém týdnu s gustem informovala o strmém pádu ruské měny, který provází panika, jíž se snaží Kreml čelit sebevědomou rétorikou. „Komické je, že z těch prvních reakcí si nejrozumněji počínal Blesk, který upozornil na to, že světová ekonomika je provázanější, než si myslíme, a pád rublu může mít neočekávané důsledky také někde jinde. A kupodivu i Česká televize si pozvala odborníky, kteří o tom velmi opatrně diskutovali. A takové to hurá na Moskvu nebo hurá na Putina sice samozřejmě převažovalo, ale zřejmě to nikdo nebral vážně,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz politický analytik Zdeněk Zbořil.

Nejde jen o to, že ruský rubl ztrácel na hodnotě už od jara, takže jeho pád má jenom nepřímou souvislost se sankcemi, ale i o to, že pád ceny ropy na světových trzích může vyvolat jinou reakci. „Dokonce bych řekl řetězovou reakci, kde už nepůjde o rubl, ale, jak si všimli někteří komentátoři i z Evropy, může to postihnout také britský ropný průmysl. Mluví se už o propouštění zaměstnanců, a to je právě ta souvislost. Jestliže byla cena sražena spekulativně, z politických důvodů třeba pod vlivem amerických zájmů, tak se to sice projeví v Ruské federaci, ale ví bůh, kde ještě jinde. Protože cena ropy, jakmile se dostane do turbulencí, tak může přímo i nepřímo ovlivňovat sektory světové ekonomiky,“ upozorňuje politolog.

Kroky ruského vedení naznačují, že čekalo negativní dopad a pak zase růst

Když o pádu rublu hovořil ve čtvrtek ruský prezident Vladimir Putin na své výroční tiskové konferenci, tak prohlásil, že by to krizí nenazval, že Rusko do dvou let problémy překoná a růst jeho ekonomiky je nevyhnutelný. „Jako hlava státu samozřejmě musí dávat naději svým občanům. Ale už to, že se vedení Ruské federace rozhodlo, že bude nějakým způsobem diverzifikovat zdroje pro svoji ekonomiku a že začalo navazovat kontakty mimo ty své v posledních dvaceti letech vytvořené, naznačuje, že nyní předpokládá negativní dopad na ruskou ekonomiku, ale v dohledné době naopak zase nějaký růst,“ konstatuje Zdeněk Zbořil.

Zda půjde právě o dva avizované roky do překonání problémů, nebo to bude trvat déle, si netroufá odhadnout. „Ale skoro zajímavější než sledovat, co se děje v Rusku, a jásat nad tím, že ruští dovozci luxusního zboží zastavili nákupy, je pozorovat to, co se děje v sousedních zemích, které jsou napojeny na ruskou ekonomiku. Ukrajina je v takovém rozvalu, že ji můžeme zcela vynechat. Zajímavé je sledovat, zda to v Bělorusku či v Polsku nevyvolává nějaká nutná opatření. V Bělorusku už byly nastartovány nějaké kroky, které umožňuje silné postavení tamního prezidenta zasahovat do ekonomiky,“ poukazuje politický analytik.

Po medvědovi chtějí, aby se vzdal medu, jinak ho nenechají na pokoji

Zatím se nezdá, že by se do sousedních zemí třeba i na východ od Moskvy, do Kazachstánu či Uzbekistánu šířila finanční krize lavinovým tempem. „Pokud je pád rublu vyvolán skutečně nějakými spekulativními kroky, tak to bych skoro řekl, že to je to nejhorší. Protože nikdo nedokáže dohlédnout, kdy se objeví hráči na finančních trzích, nebo, chcete-li, spekulanti, kteří umějí riskovat a kteří na těch finančních změnách budou profitovat. Sezení prezidenta Putina s významnými muži ruské ekonomiky také svědčí o tom, že se Rusko nezabývá jen událostmi uvnitř země, ale i tím, jaké zdroje leží za hranicemi Ruské federace,“ podotýká Zdeněk Zbořil.

Vladimir Putin v jedné ze svých odpovědí přirovnal Rusko k medvědovi, který střeží tajgu. „Chtějí, aby si jen tak sedl a vzdal se svého medu, pak ho možná nechají na pokoji. Ve skutečnosti ho chtějí spoutat řetězy,“ prohlásil o Západu ruský prezident. „To hledání všelijakých metafor je typická rétorika představitele ruského státu. Známe to velmi dobře už od dob Nikity Chruščova. V tomto případě jde o slova, která jsou určena výhradně domácímu publiku a která mají pozitivně působit na emocionální vzrušení občanů Ruské federace. To, že mluví o ohrožení Sibiře, má svůj důvod, protože víme, že už Madeleine Albrightová říkala, že je tam příliš velké bohatství na to, aby patřilo jen Ruské federaci,“ říká politolog.

V tak silné podobě výhrůžka vojenskou silou od Ruska ještě nezazněla

Větu bývalé šéfky americké diplomacie si dobře pamatuje každý Rus. „Hlavně si ji umí srovnat s nepodařenou intervencí v letech občanské války po roce 1917. Už děti od školních let se učí o zahraniční intervenci po pádu carského režimu a útoku proti ustavující se sovětské moci nejen v evropské části, ale také na Sibiři. Vzpomínky na to, že je možné útočit nejen na evropskou část, ale i na dálněvýchodní oblast, jsou tady. Rusové k nim mají jiný vztah snad už kvůli porážce v rusko-japonské válce na začátku dvacátého století než my, kteří vidíme Rusko jenom v horizontu Petrohrad, Moskva či Stalingrad,“ vysvětluje politický analytik.