Dezinformace jsou všechno, co nebylo Fialovou vládou schváleno jako pravda.

Bývalá šéfka Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková, několik let účelově a neprávem stíhaná kvůli nevyhovění solárním baronům, a další, kteří se ocitli na seznamu proruské, protivládní, protiunijní, protiukrajinské „dezinformační scény“, vypracované „analytiky“ americké vlivové neziskové organizace PSSI, se veřejně ozvali a tváří se uraženě. Co čekali? Co čekali od politických aktivistů, vlivových agentů a jejich sponzorů, když se začali vymezovat proti zlodějskému kapitalistickému systému a vládám ODS?

První díl analýzy Štěpána Kotrby ZDE

Klíčové slovo všech analýz je termín, o kterém jeho autoři nepřemýšlejí jako by jim byl jasný a který přitom nemá žádný právní ani věcný obsah: „dezinformace“ či „dezinformační diskurz“. Zákon nezná vymezení tohoto pojmu, a pokud se někde objeví nějaká definice, je oktrojována zoufalým snažením bývalé bruselské komisařky Jourové vytvořit v souladu s americkými zájmy celounijní bič na poměrně bouřlivou mediálně-politickou diskusi o krocích Evropské komise či Evropského parlamentu zejména v zahraniční, obranné či ekologické politice. Případně při prosazování woke témat.

Samy autorky v první větě úvodu své „analýzy“ přiznávají, že „Problematický obsah jako dezinformace je obtížné adresovat v právním prostoru, kde takový obsah není definován.“ To je alibi.

Povšimněme si té věty, jejíž stavba i užité pojmy musejí být ihned důvodem ke zbystření pozornosti a k tvrdé polemice o akademické či mediální etice.

Kodex médií veřejné služby, který je v českém kontextu nejpřísnější etickou normou a zároveň je podzákonnou normou, schválenou parlamentem, a o jehož znění se opírají při svém rozhodování soudy, říká, že u promluvy redaktora (poučeného profesionála, interního pracovníka) zvláště není přípustné směšovat zprávu (informaci) a hodnoticí soud v jedné větě.

Zprávou se rozumí informace o určitém ději nebo stavu. Není dovoleno vydávat za zprávy pouhé domněnky. Zpráva musí být založena na zjištěných a ověřených údajích. Tím je určena povinnost zajistit a čtenářům či posluchačům zprostředkovat věcně správný obraz skutečnosti. V případech, kdy to není beze zbytku uskutečnitelné pro nemožnost opatřit si všechny informace, musí se postupovat tak, aby se pravdě dalo maximálně přiblížit. Nelze umožnit zveřejnění nepravdivé nebo částečně pravdivé informace. Zamlčení důležité informace nebo potlačení jejího podstatného aspektu je vždy hrubým porušením této povinnosti. Není také možné zveřejnit informaci, jejíž původ není znám. Tento požadavek je shodný s akademickými pravidly striktního citování zdrojů informací.