Současné problémy USA jsou se zájmem sledovány v Číně a v Rusku. Čínská média si všímají kritických komentářů amerických sloupkařů z New York Times či z The Washington Post ke Dni nezávislosti a obě velmoci pak mohou v médiích dokola omílat americké prvenství v počtu nakažených a zemřelých na covid-19. Nacházejí se USA momentálně v závažné krizi? Pokud ano, do jaké míry si za to mohou samy?

Krizí myslíte to hnutí černých zlodějů a bitkařů, kteří ukazují, jak by to vypadalo, kdyby oni vládli Americe anebo epidemický výskyt covid? Ano, Američané si mohou za oboje selhání státu. Strachem z opakování protistátních bouří, které vypukly roku 1968, kdy byl spáchán atentát na Martina Luthera Kinga. Svou spokojeností s nedostatečnou zdravotní a sociální péčí, kterou střední třída částečně kompenzuje firemními benefity komerčního připojištění, částečně riskantními investicemi a investičními úsporami, které člověka ožebračí, když onemocní. Tamní zdravotní pojištění není komplexní a solidární, takže v USA existují miliony lidí, kteří si nemohou dovolit jít k lékaři, protože na to nemají. To je vyloučení sociální. Tak se dá léčit angína, ale ne detekovat a léčit covid. Když jste v USA navíc černý, tak váš kariérní postup trpí všeobecnými předsudky o nižší inteligenci, kvalifikaci i spolehlivosti. Jako posledního vás přijmou, jako prvního vyhodí. S tou první skupinu se totiž ta druhá velmi prolíná… Sociální vyloučení vyplývající ze stratifikace se pojí s rasovou minorizací. Budete se divit, ale většina Američanů stráví alespoň jeden rok pod hranicí chudoby v nějakém určitém bodě života, mezi 25 až 75 lety. Jen v roce 2015 13,5 % Američanů (43,1 milionů osob) žilo v chudobě celý rok. Na hranici chudoby, ve „skoro chudobě“, žije skoro 100 milionů, neboli skoro třetina populace USA. Více než 75 % chudých domácností je vedeno ženou samoživitelkou. Z toho je 44,0 % černochů a 33,4 % Hispánců. Uznejte, že to není nic moc…

To, co mě fascinuje u jaderné supervelmoci, kterou stále ještě USA jsou, je naprostá absence postupů připravenosti na biologickou válku. Země nemá varovné, ani regulační nástroje, jak centrálně omezit osobní svobody lidí, shromažďování… činnost soukromých firem či dopravu. Všichni, kdo kdy studovali ochranu proti zbraním hromadného ničení, víme, že proti biologickým agens se lze bránit pouze lokalizací a izolací ohniska. Američané to ví přinejmenším od vydání jedné z nejslavnějších sci-fi knih Michaela Crichtona roku 1969, kdy vyšla pod názvem The Andromeda Strain. Do češtiny  přeložena v roce 1987 jako Kmen Andromeda. Pozdější autor Jurského parku popsal počínající epidemii smrtelně nebezpečného organismu mimozemského původu. Kniha působí jako poměrně informovaný krizový scénář biologické války. Všechny extrémní karanténní metody obklopující laboratoř Wildfire znějí ještě o padesát let později jako naprosto přiměřené kroky, které by moderní laboratoře mohly a měly použít k udržení extrémních patogenů. Kniha, stejně jako ostatní autorovy práce, klade výrazné otázky o etice vědy a možnostech poznání. Podle této knihy by ale USA měly být na stěží předvídatelná rizika všestranně připraveny včetně postupů izolace ohniska a existence operačního střediska pro výzkum protilátek. Ve skutečnosti buď připraveny nikdy nebyly, nebo se znalosti a připravenost ztratily po skončení studené války. A laboratoř, kde se zkoušely viry eboly, jim nakonec vypláchl hurikán, aniž to někoho ze zodpovědných znepokojilo.

Jiní naopak poukazují na to, že takováto kritika zevnitř USA vypovídá o úrovni tamní demokracie a v Číně či v Rusku by vůbec nebyla možná. Tomu stěží nedat zapravdu nebo ne?

Nejdřív si musíme ujasnit, co je demokracie. Jestli vláda lidu nebo něco jiného… Může být v demokracii sociální nespravedlnost? Sociální nespravedlnost ale panuje jak v Rusku, kde je sociální systém nedostatečný a technologická úroveň většiny nemocnic otřesná, ale i v Číně, kde sociální systém neexistuje vůbec a zdravotnictví kolísá od středověkého mastičkářství na venkově k robotické chirurgii v centru. V Číně po vypuknutí covidu musel neuvěřitelně mohutnou intervencí zasáhnout stát. Naštěstí zasáhl. Zasáhl rychle, a tak razantně, že masivnímu rozšíření epidemie z ohniska zamezil. Přesto se ale epidemie v omezené míře rozšířila po celé Číně. Rozšířila se i v Rusku… Zde kvůli ignorování distančních a hygienických opatření dobrou třetinou obyvatel. Stát před referendem o ústavě nezvládl svou autoritu, politici se báli přitvrdit a vyvolat strach. V Číně kvůli strachu z kvality života v armádou střežené koronakaranténě uprchlo z uzavřeného regionu pět milionů lidí. 

Druhý faktor závažné krize, protestní hnutí „Black Lives Matter“ by asi takto v Rusku nebo Číně neřádilo. Pendreky moskevského OMONu mají s politickými chuligány svou zkušenost… A čínská armáda má zkušenosti také. I když se je třeba nyní v Hongkongu snaží uplatňovat s mírou. Podle New York Times muselo už 21 amerických států aktivovat Národní gardu.

Nicméně kumulace obou faktorů je pro Západ frustrující zkušeností. Zatímco Čína se z covidu vzpamatovala vzápětí a rok 2020 skončí ekonomicky v plusu, i když méně, než bylo v plánu, Západ se propadá do multisektorové krize a etnicky motivovaného chaosu.

Pokud jde o rozbouřené Spojené státy za poslední týdny, do jaké míry lze říci, že leží vina (nebo její část) na prezidentu Donaldu Trumpovi, jak část tamní politické i mediální scény situaci vykládá?

Promiňte, ale že má prezident vzdělání i sociální inteligenci idiota, je jedna věc. Že vzbuzuje u svých nevoličů vášně, to víme už z doby po jeho zvolení. Že Trump není a ani nechce být prezidentem vystajlovaných transsexuálů ani progresivistických ekolevičáků, je jasné. Nevítězstvím demokratů a triumfem alt-right se Amerika polarizovala. Ale o vyhlášení stavu nouze při biologickém útoku či výjimečném stavu při rozsáhlých riotech přeci nerozhoduje jedinec… Ne, ten problém je systémový. USA by hypotetickou biologickou válku nejspíš tragicky prohrály, protože prostě nepočítaly s její možností a nebyly připraveny. Vždyť si nechaly virem nakazit i polovinu osádky jaderné letadlové lodi…

V padesátých letech, vystrašený možností jaderné konfrontace s Ruskem, měl plynovou masku každý Američan. I děti. Všichni věděli, co mají dělat. Pak už nejspíš nikdo nevěřil a civilní obranu všichni odzívali. Teď, když ji bylo zapotřebí, ukázalo se, že chybí prakticky vše. Stát neměl ani masky a oděvy pro zdravotnický personál, pro policii, hasiče a další složky záchranného systému. Stát si nevěděl rady s donucením občanů ke karanténním opatřením. Státu chyběla zákonná opora k omezení práv z veřejně hygienických důvodů. Státu chybí rezervy potravin a životních potřeb, hrozí se výpadků ekonomiky, neumí zvládnout déletrvající krizi. A to je varující. 

Mohou se nějakým způsobem do postavení USA ve světě promítnout nepokoje související s hnutím Black Lives Matter?

Pokud ono levičácké hnutí bude tlačit na pilu tak, jako nyní, může se stát několik věcí: Policie může vypovědět státu poslušnost a začít dělat pořádek po svém. Případně může mobilizovat Národní garda či armáda. To by nejspíš vedlo k rozsáhlému násilí, občanské válce a rozpadu USA.

Jemnější variantou reakce americké střední třídy než státní převrat je, že Američané v reakci na rabování, násilí a anarchii znovu zvolí Trumpa, a to výraznou většinou. Demokraté, kteří se někde levicově radikalizují, prohrají velmi výrazně a tradiční bipartijní systém, viditelný třeba v zahraniční politice a stabilizující americkou politiku, přestane.

V Evropě vyhrají neonacionalistická hnutí a národní identitární strany, politická agenda stávající křesťansko-sociálně-demokratické Evropské unie se rozloží. Profesionalita vládnutí utrpí nováčky s mandátem. Zbytku světa budou USA i EU pro smích, nakonec stejně může dojít k rozkladu Spojených států i Evropské unie. Kalifornie či New York jsou jiné Spojené státy než Texas či Utah. Portugalsko není už teď Německo, natožpak Polsko či Ukrajina…