Současné problémy USA jsou se zájmem sledovány v Číně a v Rusku. Čínská média si všímají kritických komentářů amerických sloupkařů z New York Times či z The Washington Post ke Dni nezávislosti a obě velmoci pak mohou v médiích dokola omílat americké prvenství v počtu nakažených a zemřelých na covid-19. Nacházejí se USA momentálně v závažné krizi? Pokud ano, do jaké míry si za to mohou samy?

Krizí myslíte to hnutí černých zlodějů a bitkařů, kteří ukazují, jak by to vypadalo, kdyby oni vládli Americe anebo epidemický výskyt covid? Ano, Američané si mohou za oboje selhání státu. Strachem z opakování protistátních bouří, které vypukly roku 1968, kdy byl spáchán atentát na Martina Luthera Kinga. Svou spokojeností s nedostatečnou zdravotní a sociální péčí, kterou střední třída částečně kompenzuje firemními benefity komerčního připojištění, částečně riskantními investicemi a investičními úsporami, které člověka ožebračí, když onemocní. Tamní zdravotní pojištění není komplexní a solidární, takže v USA existují miliony lidí, kteří si nemohou dovolit jít k lékaři, protože na to nemají. To je vyloučení sociální. Tak se dá léčit angína, ale ne detekovat a léčit covid. Když jste v USA navíc černý, tak váš kariérní postup trpí všeobecnými předsudky o nižší inteligenci, kvalifikaci i spolehlivosti. Jako posledního vás přijmou, jako prvního vyhodí. S tou první skupinu se totiž ta druhá velmi prolíná… Sociální vyloučení vyplývající ze stratifikace se pojí s rasovou minorizací. Budete se divit, ale většina Američanů stráví alespoň jeden rok pod hranicí chudoby v nějakém určitém bodě života, mezi 25 až 75 lety. Jen v roce 2015 13,5 % Američanů (43,1 milionů osob) žilo v chudobě celý rok. Na hranici chudoby, ve „skoro chudobě“, žije skoro 100 milionů, neboli skoro třetina populace USA. Více než 75 % chudých domácností je vedeno ženou samoživitelkou. Z toho je 44,0 % černochů a 33,4 % Hispánců. Uznejte, že to není nic moc…

To, co mě fascinuje u jaderné supervelmoci, kterou stále ještě USA jsou, je naprostá absence postupů připravenosti na biologickou válku. Země nemá varovné, ani regulační nástroje, jak centrálně omezit osobní svobody lidí, shromažďování… činnost soukromých firem či dopravu. Všichni, kdo kdy studovali ochranu proti zbraním hromadného ničení, víme, že proti biologickým agens se lze bránit pouze lokalizací a izolací ohniska. Američané to ví přinejmenším od vydání jedné z nejslavnějších sci-fi knih Michaela Crichtona roku 1969, kdy vyšla pod názvem The Andromeda Strain. Do češtiny  přeložena v roce 1987 jako Kmen Andromeda. Pozdější autor Jurského parku popsal počínající epidemii smrtelně nebezpečného organismu mimozemského původu. Kniha působí jako poměrně informovaný krizový scénář biologické války. Všechny extrémní karanténní metody obklopující laboratoř Wildfire znějí ještě o padesát let později jako naprosto přiměřené kroky, které by moderní laboratoře mohly a měly použít k udržení extrémních patogenů. Kniha, stejně jako ostatní autorovy práce, klade výrazné otázky o etice vědy a možnostech poznání. Podle této knihy by ale USA měly být na stěží předvídatelná rizika všestranně připraveny včetně postupů izolace ohniska a existence operačního střediska pro výzkum protilátek. Ve skutečnosti buď připraveny nikdy nebyly, nebo se znalosti a připravenost ztratily po skončení studené války. A laboratoř, kde se zkoušely viry eboly, jim nakonec vypláchl hurikán, aniž to někoho ze zodpovědných znepokojilo.