Tak nás bezpečnostní analytici konečně ochrání před těmi „dezinformacemi“. Před volbami do Evropského parlamentu nasadí Facebook tým „ověřovatelů“ ve všech jazycích EU, aby „chránili“ uživatele Facebooku před závadným obsahem. Také jste ráda? Cítíte se hned bezpečněji?

V zásadě asi platí, že největší dezinformací ve volbách jsou samotné volební programy většiny stran, z jejichž naplňování ve finále nezbývá obvykle kámen na kameni. A pak taky existuje úsloví o zloději, který křičí „Chyťte zloděje!“

Ale jinak ano, s nástupem dalších expertů, kteří nás budou bránit před dezinformacemi, se samozřejmě cítím bezpečně a v klidu… 

Tak se zdá, že Američané přitvrzují proti Číně a zvedají jí celní tarify až na 25 procent. Spekuluje se, že pak se Trump podobně zakousne do Německa. Čím to, že je vcelku ticho kolem Ruska? Mluví se o tom, že by se Venezuela mohla s Putinem „vykšeftovat“ za Ukrajinu... To by bylo něco, že?

Máte pravdu, že to Spojené státy aktuálně rozjíždějí hned na několika frontách. Ve Venezuele zkoušejí svrhnout režim už delší dobu, nově utahují šrouby kolem Íránu, k tomu rozdmýchávají obchodní válku s Čínou, k tomu vysvětlují Kanadě, že nemá co pohledávat na roztáté severní námořní trase, i když vede jejími pobřežními vodami, a nevím, jestli se chtějí do Německa zakousnout, jak říkáte, ale ministr zahraničí Mike Pompeo na poslední chvíli zrušil cestu do Berlína za Angelou Merkelovou a Süddeutsche Zeitung teď zrovna konstatovaly, že přátelství mezi Německem a USA je na padrť… K tomu si přičtěte pokračující krizi ve vztazích USA a Turecka, nekončící ilegální okupaci východu Sýrie, obrovský záběr, jaký Pentagon předvádí v Africe, obecně napjaté vztahy s Evropskou unií, nové hrozby Británii, která chce dál spolupracovat s Huawei, a navrch další a další sankce na kohokoli a kdykoli, už jen za křivý pohled… A to vypočítávám jen to, co mě zrovna napadá. Jistě by byl výčet delší. Chci říci, že USA rozjely spoustu „krizí“ najednou a nikde není zaručeno, že je všechny dokážou ukočírovat ke své spokojenosti. Prostě, v amerických nejvyšších kruzích nejspíš dál přežívá pocit, že jsou všemocní a každý je musí bezmezně poslouchat, a tak si toho nabrali moc, což pro ně ale nemusí skončit dobře. Bez ztráty kytičky. A to ani nemluvím o pokračujícím a svým způsobem sebezničujícím boji v samotných USA…

O výměně Venezuely za Ukrajinu se spekuluje už dlouho, ale čím dál tím víc je jasné, že to není asi ten nejlogičtější pohled na věc. Na jedné straně zcela přehlíží desítky miliard, které do Venezuely investovala Čína, a ta jistě nebude chtít o své peníze přijít jen proto, aby měli Trump s Putinem radost. Ale hlavně, Rusko má ve Venezuele přece asi jen stovku jakýchsi vojáků a možná i něco žoldáků, což ale rozhodně není síla, která by udržela zkorumpovaný Madurův režim v sedle. Naopak, zdá se prostě, že USA se svým Guaidóem ve Venezuele – na rozdíl třebas od Pražského hradu – nemají dostatečnou podporu, a proto s režimem nejsou s to pohnout. Hodně marný pokus o vojenský puč z minulého týdne toho byl dokonalou ukázkou. Samozřejmě, USA mohou na Venezuelu zaútočit a těch pár ruských vojáků by jim v tom nijak nezabránilo, ale i v americkém establishmentu se ozývají varování, že by to byl útok proti většině společnosti, která by útočící stranu rozhodně nevítala jako své osvoboditele. A výsledkem by mohla být občanská válka, v níž by se USA mohly „utopit“. Koneckonců, v posledních letech získávají zkušenosti hlavně z bojů v blízkovýchodních pouštích, venezuelská džungle je něco jiného. A navíc může někomu hodně připomínat Vietnam, zatímco jiným to jen připomene zajímavý fakt, že americká soft power je sice pořád fajn, ale už nemá to kouzlo jako kdysi a zabírá hlavně v pražské kavárně, což je ale od ropné Venezuely přece jen lán cesty. Že ve Venezuele by si USA musely svou vůli prostě prostřílet za cenu obrovských ztrát na lidských životech. A jak víme z Blízkého východu, čím více civilních obětí, tím více protiamerických nálad…

A totéž v zásadě platí i pro druhou „minci“ ze zmíněného „obchodu“, tedy pro Ukrajinu. Po Majdanu tam byly odpoutány síly, které by nějaký handl „Venezuelu za Ukrajinu“ a vizi, že Kyjev zase spadne do klína Moskvě, jen tak neakceptovaly. Jen by se zintenzivnila válka. Čili nevěřím na nějaké handly typu „Venezuelu za Ukrajinu“. Nedává mi to smysl.

Syrská a ruská vojska pokračují v bombardování Idlíbu a Hamá. Al-Jazeera vysílá hrůzná svědectví o tom, jak umírají nevinné děti a jak je to strašné. Můžeme čekat, že naši spojenci se do toho vloží a „potrestají“ Asada? Není ve vzduchu další „chemický útok“?

Do melounu a do duše západního politika nevidíš, a tak je samozřejmě možné, že zase přijde nějaký „Asdadův chemický útok“, na který USA spolu s Británií a Francií, tedy tradiční nositelé té nejvyšší globální morálky, odpoví skutečným raketovým útokem, který bude ale znovu veden tak, aby vyvolal palcové titulky, ale ve skutečnosti nijak moc neublížil… A „Asadův chemický útok“ nastat opravdu může, protože píárové Bílé přilby v Idlíbu, který je i podle amerického ministerstva zahraničí „aktuálně největší baštou Al-Káidy a s ní spjatých skupin na světě“, dál působí. Není mimochodem bez zajímavosti, že právě Bílé přilby od Al-Káidy na přelomu měsíce dostaly v USA cenu Elieho Wiesela, pěkně v Muzeu holocaustu, prý za skvělou „organizační práci v Sýrii“. Svět je obecně čím dál divnější, ale přesto nad některými zprávami zůstává rozum stát.

Když volby nedopadnou o pár hlasů tak, jak je potřeba, tak je prostě zrušíme. Taktika tureckého prezidenta Erdogana, pokud jde o Istanbul. Proč Erdogan svůj rodný Istanbul tak moc potřebuje? Drží centrální vládu, hlavní zázemí má na venkově... Má snad strach z mladé městské generace? Mohlo by se stát, že by už nebyl univerzálním sultánem?

Já bych se Erdoganovi až tolik neposmívala, protože opakovat volby do omrzení, dokud nedopadnou tak, „jak mají“, je přece běžný postup i v rámci Evropské unie. A když můžeme my, tak proč za totéž kritizovat jeho? Zbavme se už konečně všech těch dvojích metrů, protože je to ze všeho nejvíc především ponižující. Svět to totiž vidí, ne, že ne. Ale k tomu Istanbulu – je to nejlidnatější město Turecka, hlavní průmyslová oblast, dopravní hub, výkladní skříň, generuje největší peníze do státní pokladny a tak dále. Prostě je to symbol moci, vlivu a významu. Kdo má Istanbul, může se bez jakýchkoli pochyb považovat za skutečného vládce Turecka. Nicméně, Erdogan právě tam – a v dalších velkých tureckých městech – prohrál, a i když se díky venkovské základně stal celkovým vítězem, je to obrovská kaňka na image. A tak to teď zkouší změnit. Potíž je v tom, že i kdyby se mu podařilo opakované volby, naplánované na půlku června, „správně spočítat“, nikdo už mu tu prvotní porážku stejně neodpáře.

Ptáte se na „univerzálního sultána“. A to je právě potíž. Volební prohra Erdoganovy koalice ve velkých městech byla svým způsobem i referendem o tom, jak jsou Turci spokojení s loni odhlasovaným posílením prezidentských pravomocí. Ukazuje se, že zatímco na venkově to nijak nevadí, ve městech je s tím problém. Myslím, že má Erdogan k nějakému autentickému „sultánství“ fakt hodně daleko.  

Je zajímavé, jak se začínají lámat ledy kolem Ukrajiny. Analytik Bloombergu Leonid Beršidskij, který opravdu nerad Putina, začal psát o chování Obamova viceprezidenta Joe Bidena, nyní Trumpova protikandidáta. Nejde jen o Bidenova syna, který si podivně počínal v energetickém byznysu na Ukrajině, ale i o to, že Biden měl rekrutovat a chránit některé ukrajinské politiky. Velvyslankyně USA měla také krýt „demokratické“ korupčníky. A jak jste vy napsala, Porošenkovi se nechce vypovídat ohledně „jatek“ na Majdanu, která zakončila celou revoluci. Hergot, řekl by si člověk… Že bychom se po letech mohli dozvědět, jak to celé vlastně bylo?

No nevím, každý, kdo vývoj na Ukrajině chtěl sledovat, tak ho i sledoval a má v hlavních bodech jasno už dlouho. Pokud bychom se dnes měli „dozvědět, jak to celé vlastně bylo“, je tu spíš jen jakási naděje, že vnitropolitický boj v USA vynese na světlo některé zajímavé podrobnosti. Ano, zatímco starý Biden měl coby Obamův viceprezident Ukrajinu „v gesci“, naposílal do Kyjeva přes miliardu dolarů „pomoci“, kterou dnes už nikdo nedohledá jinde než v kapsách tamních oligarchů, a mladý Biden za to dostával královský „plat“ ve správní radě těžařské firmy Burisma, která – aby toho všeho nebylo málo – patřila oligarchovi od prezidenta Janukovyče, kterého ten samý Biden aktivně svrhával… A ambasadorka asi opravdu předala generálnímu prokurátorovi v Kyjevě seznam zkorumpovaných proamerických činitelů, nad nimiž USA drží ochrannou ruku a na něž justice nesmí sáhnout. Když sledujete ty halasné protesty politiků Demokratické strany proti jejímu odvolání, je to fakt až bizarní. Porošenko zkouší zametat stopy, jak jen na poslední chvíli může, a mění vedoucí úředníky na klíčových postech stejně rychle, jako „nově odvážná“ – po Porošenkově volební prohře odvážná – generální prokuratura rozesílá nejvyšším hlavounům jedno předvolání za druhým. Do toho se někteří snaží zachránit tím, že Trumpovi nabízejí důkazy a svědectví o tom, jak Hillary Clintonová, FBI, CIA a další na Ukrajině sbíraly důkazy o Trumpovi a Rusku…

Zkrátka, Ukrajina začíná ve svých nejvyšších patrech připomínat fakt masomlejn, ale znovu, že bychom se dozvěděli něco zásadně nového a převratného, co bychom nevěděli (nebo alespoň v hrubých obrysech netušili), tak o tom vcelku pochybuji. Vždyť bylo od počátku jasné, že na Majdanu jen jedna zkorumpovaná oligarchická parta přebírá otěže po té předchozí, která převzala otěže po té předchozí, a tak pořád dokola. A spolu s tím se měnila vždy i politika, byť některé tváře se v tom nekonečném (a pro Ukrajinu fakt nešťastném) proudu nových nezávislých dějin vynořují pořád znovu a znovu. Jistě, někteří lidé do toho motali ještě i demokracii a tak něco, ale to jen zvýrazňuje, proč opravdu potřebujeme ty bojovníky proti dezinformacím, ne?

Oproti předchozím oligarchickým veletočům nyní „jen“ přibyla válka na Donbase, tisíce mrtvých, a navrch ještě Ukrajina přišla i o Krym, protože si kterýsi z loutkovodičů špatně propočítal tahy na geopolitické šachovnici. Jestli to někomu stálo za to, ukažte mi ho. 

Co bychom v příštích dnech měli sledovat?

Bude zajímavé, jak dopadnou rozhovory Pompea s Putinem v Soči. Mimochodem, míří tam za ním i rakouský prezident Van Der Bellen …