Také o tom, že Severoatlantická aliance posílí své východní křídlo rozmístěním čtyř vícenárodních praporů v Pobaltí a v Polsku rozhodl summit NATO ve Varšavě. „Vyšlou jasnou zprávu, že útok na jednoho spojence je útokem na celou Alianci,“ uvedl k rozhodnutí generální tajemník organizace Jens Stoltenberg s tím, že cílem je kombinovat silnou obranu s dialogem. Myslíte si, je množství jednotek dostatečné?

Množství jednotek samozřejmě dostatečné není. Vedení NATO to samo přiznává. Ruská federace má například jen ve své enklávě Kaliningradu třikrát více vojáků, než má být celkem rozmístěno ve zmiňovaných čtyřech vícenárodních praporech. O počty jednotek ale nejde. Důležité je ukázat vůli k obraně a potvrdit, že Aliance je postavena na principu „jeden za všechny a všichni za jednoho“. Ať se to týká velké Ameriky nebo malého Estonska. Stejně důležitá je pak i ochota k diskusi a k dialogu s Ruskem.

Z Moskvy zaznívá obava, že dané síly budou jen předvoj k přisunutí dalších, stejně tak k výstavbě infrastruktury včetně protiraketové. Je to důvodná obava? A co riziko, že Rusko rozmístí v Kaliningradské oblasti nejnovější rakety?

Právě proto je důležitý dialog států NATO s Ruskem. Dohodnout se na takových pravidlech hry, aby k rozmísťování dalších jednotek a zbraní na žádné straně nemuselo dojít. Pro poctivost argumentů je však nutno i dodat, že to nejsou státy NATO, které neustále připomínají svůj jaderný arzenál a vyhrožují jeho umístěním do Kaliningradu. Polsko či Litva, jak známo, žádné jaderné zbraně nemají.

Do jaké míry potřebujeme Rusko jako spojence k boji proti terorismu? Přičemž tedy… riziko terorismu nám hrozí v Evropě, stejně tak bojujeme na Blízkém východě s Islámským státem, v Afghánistánu stále není vyřešen Tálibán, problémy jsou v Africe. Jak v jednotlivých „segmentech“ bojovat a kde Rusy potřebujeme?

Jsem přesvědčen a roky to již veřejně hlásám, že Západ a Rusko by měly v otázce terorismu úzce spolupracovat. Ohroženi jsme všichni. V západní Evropě i v Rusku, kde žije 20 milionů muslimů. Spolupracovat bychom tak měli nejen při výměně informací a potírání tzv. Islámského státu v Sýrii, ale například i ve středoasijských republikách bývalého SSSR, které sousedí s Afghánistánem. Nestabilita, chaos a terorismus ve Střední Asii není v zájmu Rusů ani Evropanů.

Už delší dobu se hovoří o prohlubování vztahů mezi Ruskem a Čínou a jejich okolím. Do jaké míry může být pro nás nebezpečná mocenská osa Moskva–Peking?

Nemyslím si, že dochází k vytváření nějaké mocenské osy Moskva–Peking, a tím pádem k nějakému nebezpečí pro nás. To, že Moskva hledá například nové obchodní příležitosti, je normální a přirozené, a nijak nás to neohrožuje. Rusko ostatně vůči Číně není v nějaké záviděníhodné pozici. Čína si diktuje finanční podmínky při poskytování úvěrů i určování cen nerostných surovin, Rusko má až panickou hrůzu z demografie na Dálném východě: podél mnoha tisícikilometrové společné hranice žije pouhých 5 milionů – většinou alkoholem zdeptaných – Rusů. Na druhé straně to je 100 milionů, povětšinou velmi pracovitých Číňanu, kteří by východ Ruské federace, když by jim Rusové dali příležitost, bez problémů osídlili.