Ruský prezident Vladimir Putin vyhlásil částečnou mobilizaci. Podle ministra obrany Sergeje Šojgua má být do armády povoláno 300 000 rezervistů s vojenskou zkušeností. Ukrajinští a západní pozorovatelé krok vykládají jako nepřímé přiznání neúspěchu od února trvající ruské války na Ukrajině. Co o mobilizaci soudíte vy, pane profesore?

Především je to informace, že konec války není nablízku a kompromisy zatím nejsou možné. Pokud jde o vojenský aspekt, od začátku druhé fáze války na Ukrajině je zřejmé, že hlavním problémem Ruska a povstalců je malý počet vojáků nasazených na linii bojů. Prohra na izjumském směru byla dána zejména početní převahou ukrajinské armády. Především to znamená, že byly i jiné chyby – ruská rozvědka nezachytila, kde bude směr hlavního úderu v dlouho připravované ukrajinské kontraofenzivě.

Premiér Petr Fiala uvedl, že je částečná mobilizace snahou o další eskalaci rozpoutané války. Do jaké míry může mít mobilizace v příštích měsících vliv na průběh konfliktu?

Premiér má do značné míry pravdu. Když srovnáte, alespoň přibližně, počet nasazených vojáků, pak se prosadí ruská technická převaha – nemluvě o tom, že motivace ukrajinských vojáků shromážděných během několika vln mobilizace je ve svém celku nižší než motivace ruských a povstaleckých vojsk. Je pravděpodobné, že se Západ pokusí kompenzovat tuto změnu dodávkami nových zbraní a možná i formováním dobrovolnických útvarů ze západních žoldnéřů. To je bezesporu eskalace. A další eskalační kola mohou následovat.  

Podle ministryně obrany Jany Černochové už nemá Putin koho mobilizovat. Co vy na to?

Paní ministryně má prapodivné informace. Mobilizační základ ruské populace se pohybuje v desítkách milionů lidí. Zveřejněné znění Putinova dekretu o částečné mobilizaci konkrétní číslo neuvádí, asi umožňuje stupňovat nábor v případě potřeby. To je článek 7., kde je uvedeno pouze „ke služebnímu využití“. Už před Putinovým dekretem se hlásilo nemalé množství dobrovolníků, ovšem ruská vojenská správa netušila, jak se vůči nim zachovat.