USA Rusko nepotřebují, stačí si samy

V současné době jsme svědky zjevně se zhoršující situace mezi velmocemi – pokud tomu ovšem vskrytu není naopak. Paradoxně by to obojí totiž mohla být – v tom nejhorším případě – současně i pravda, týkala by se však jen těch nejhorších, civilizaci nebezpečných zájmů jestřábů na obou stranách.

Situace

Po konci studené války nastalo podivně až gentlemanské období, které se však působením vojenskoprůmyslového komplexu velmi rychle vrátilo „do normálu“. Mírová situace je pro tento druh byznysu smrtelným nebezpečím, válka je pro něj živou vodou. Takto prý vypadá normální svět. 

Možná si tedy velmoci více rozumí ve vzájemném štengrování, které uvolňuje řízené množství strachu. Obyvatelstvo jím nesmí být paralyzováno, ale stmeleno. Pak je ochotno nechat omezit svá práva a svobody různým monitorováním či sledováním (a u nás dokonce i s kontrasledováním, ale to bylo jen kvůli kabelkám, nebo co).

Občas je vhodné – ví se to už od úsvitu lidské paměti – v takové situaci občas polaritu přehodit a do epicentra nenávisti místo vnějšího nepřítele na chvíli umístit nepřítele vnitřního, někoho, kdo – skryt mezi námi – je s oním vnějším spřažen. Následné perzekuce znamenitě upevňují poslušnost a bojovou morálku obyvatelstva. Kromě toho též umožňují nejhorší lidské pudy zacílit určitým směrem a poskytují tak davu uspokojení, násobené anonymitou a faktickou beztrestností.

Tendence

Nesnáze s interpretací situace leckdy zvyšují špatně pochopené vývojové linie. Nad propastí se může ve stejnou chvíli ocitnout jak ten, kdo míní bezstarostně udělat ještě jeden krok, tak i ten, kdo se z ní zrovna pracně vydrápal.