Jiné názory, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Marka Ženíška, Přemysla Sobotky,   Johna Boka, Petra Fialy, Maji Lutaj, generála Miroslava Žižky, Pavla Šafra, Františka Janoucha, Jiřího Šestáka, Petra Machálka, Cyrila Svobody (z 1. 9.), Vladimíra Hanzela, českých umělců, Bohumila Doležala, Zdeny Mašínové (z 21. 8.), Jaroslavy Janderové, Michaela Romancova, Anatolije Lebeděva, Františka Laudáta, Jany Černochové, Karla Schwarzenberga, Alexandra Kručinina, Milana Hulíka, doc. Jaroslava Šebka, Matěje Stropnického, Romana Jocha, Hynka Kmoníčka, prof. Václava Hampla, Martina Bursíka (z 6. 8.), Vladimíra Hučína, Jana Vidíma, Jaroslava Lobkowicze, Gabriely Peckové, Daniela Kroupy, Tomáše Zdechovského, Cyrila Svobody (z 22. 8.), Františka Bublana, Jiřiny Šiklové, Karla Hvížďaly, Jiřího Pehe, Marty Kubišové, Petry Procházkové, Martina Bursíka (z 23. 6.), šéfky hnutí Femen, Zdeny Mašínové (z 21. 5.), Ondřeje Benešíka či Džamily Stehlíkové.

Co říkáte závěrům summitu NATO, co vám v nich případně chybí? Jak hodnotit kroky a rétoriku vůči Rusku, a lze již považovat za samozřejmé, že mezi NATO a Ruskem nastává éra dlouhodobého nepřátelství?

Především je třeba uvést, že summity NATO nikdy nebyly krizovými jednáními, ale dlouhodobě předem připravovanými show. Poslední ve Walesu byl určitou výjimkou, protože události na Ukrajině poněkud poopravily původní program. Avšak vzhledem tomu, že již události na Majdanu ovlivňovaly tajné služby některých zemí NATO s cílem odstranění takzvaně proruského prezidenta a vyvolání protiruských nálad v ukrajinské společnosti, nelze předpokládat, že by se jednalo o žhavou aktuální změnu. Ukrajina byla součástí show již dlouhé měsíce a její přechod k NATO v rámci obkličování Ruska americkými základnami se připravuje dlouhá léta. Scénář se organizátorům jen trochu vymkl z rukou, když prezident Putin sebral odvahu a zabránil vybudování americké námořní základny na Krymu a vyhnání tamního ruského loďstva.

Devítibodová závěrečná deklarace nepřinesla nic nového. V prvním bodě se mluví o bezpečnosti a prosperitě USA, EU a NATO. Realita je poněkud jiná. Vyhazování peněz na pokračování ideologie studené války proti existujícímu Sovětskému svazu a nesmyslné sankce rozhodně nepovedou k prosperitě obyvatel Evropy. Nanejvýš k chudnutí většiny z nich a obecnému zadlužení. Místo válečnických dobrodružství zastíraných vyčpělými řečmi o svobodě a demokracii, které patrně šíří fašistické ozbrojené formace, by se měli evropští politici věnovat především prosperitě svých občanů. Na východ od německých hranic jsou po čtvrtstoletí svobody a demokracie třetinové a nižší platy a pětinové a nižší důchody než v Německu při srovnatelných cenách, reálná nezaměstnanost je kolem deseti procent a více a panuje zde také astronomická zadluženost. A v této situaci se prosazují ekonomické sankce a další náklady na zbrojení.