Na shromáždění k výročí 17. listopadu přesvědčoval na pražském Albertově před několika stovkami studentů bývalý předseda české vlády z dob federace a později i předseda Senátu Petr Pithart o tom, že není rozdíl mezi „pražskou kavárnou“ a venkovskou hospodou. Bývalý politik, který se projevem k nedávnému Havlovu výročí v Rudolfinu, ale i úvahami o vlastní prezidentské kandidatuře a teď i v roli hlavního řečníka na Albertově jakoby vracel z ústraní, vyzval lidi, aby se nenechali rozdělovat kategorizováním a údajnou příslušností k některým uměle vytvořeným skupinám. Jednou z nich je takzvaná pražská kavárna, jak prezident Miloš Zeman označuje intelektuály, jejichž hlas nevypovídá o tom, co lidi skutečně trápí. Podle Petra Pitharta ale není rozdíl mezi pražskou kavárnou a venkovskou hospodou, protože Češi spolu vždy mluví napříč těmito skupinami a budou i nadále.

„Je zajímavé, že Petr Pithart ve svých politických esejích, ale i v politických projevech, hojně používá různé metafory – dvojdomek, slyšet trávu růst, nyní i firma, ve které se kádruje, ale nehlasuje – a jiným to nepřeje. Zejména prezidentovi, jehož některá slovní spojení je sice možné považovat za trochu obehraná, ale někdy naopak vhodnější k vystižení povahy situace než u mnoha jiných, kteří se o něco podobného pokoušejí. To porovnání pražské kavárny s venkovskou hospodou je dobrý nápad, ale odcizený TGM, který kdysi říkal, že ‚nedostatek politického a filosofického vzdělání vede k přeceňování politiky a k jejímu zvodnatění. Vzniká tak pustý politicism hospodský, jenž svým demokratickým pivem o nic není lepší než blaseovaná reakce aristokratického šampaňského‘,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.

Pithart straní těm, co za život nepostavili ani psí boudu

Zmíněnou metaforou s firmou, v níž se kádruje, ale nehlasuje, se Petr Pithart na Albertově opřel do Andreje Babiše, který se pro něj stal vedle prezidenta druhým terčem. „Bývalý předseda české vlády a kdysi také člen Mlynářovy ideologické komise ÚV KSČ někdy nedostatečně rozlišuje mezi ideologizovaným politikařením a baťovským řízením národního hospodářství. Prokázal to kdysi už při hektické likvidaci JZD Slušovice, ale i tím, že více naslouchal ‚ekonomům‘ a méně ‚národohospodářům‘. Sice si vážil a snad i váží odkazu prvorepublikového předsedy vlády Antonína Švehly, který (ačkoli statkář a sedlák) dokázal ovlivnit pozemkovou reformu a princip ‚zbytkových velkostatků‘, aniž musel parlament proti němu přijímat lex-Švehla. Babišův obdiv k Baťovu podnikání ale nemá rád a někdy to vypadá, že straní těm, kteří za celý život (tentokrát podle metafory Andreje Babiše) ‚nepostavili ani psí boudu‘,“ upozorňuje politolog.