Na sjezdu ČSSD bude Bohuslavu Sobotkovi stačit ke zvolení předsedou nadpoloviční většina, nikdo proti němu kandidovat nebude. I Jiří Zimola dává najevo, že žádnou rebelii proti němu nechystá. V jaké vnitrostranické atmosféře se sjezd sejde? Jak moc hrozí, že přijde pro Sobotku nepříjemné překvapení, případně jaké?

Tuhle otázku je nutně trošku rozdělit na dvě úzce související témata. Tedy Sobotka a atmosféra. Na sjezdu stačí Sobotkovi nadpoloviční většina. Nejvítanější varianta pro současné vedení ČSSD bude, když Sobotka přijde, strčí do kapsy nadpoloviční většinu, na kterou má nominace, a sociální demokracie bude formálně jednotná jako šik. Opozice umlkne, nebo bude umlčena. Jediným kandidátem je proto, že parlamentní volby jsou blízko a vzhledem k očekávané prohře, je logické, že nikdo za prohru nechce nést odpovědnost. Nový předseda toho za pár týdnů mnoho nenadělá a prohrané volby jako první počin nejsou zrovna ideální. Všechno má svá ale.

Sobotka může zvítězit i velmi těsně, i jako jediný kandidát, například až v druhém kole. Další variantou je, že Sobotka nezíská většinu ani ve vícekolové volbě a v opakovaných volbách se může teprve vynořit protikandidát z pléna – zachránce. Další variantou je, že bude donucen k rozdělení role premiéra a předsedy strany. Říkejme této verzi varianta Zaorálek.

Divokou a nejméně reálnou představou je, že sjezd vůbec nemusí předsedu zvolit, i kdyby se volba opakovala donekonečna. To by ovšem znamenalo následnou zásadní diskuzi o způsobu práce ČSSD a jejím směřování. Bylo by to možná i totální rozdělení strany na konzervativně levicovou a liberálně středovou část a debata o další „pomlčkové“ koexistenci.

Proč by tedy měl například onen Jiří Zimola za této situace kandidovat, respektive oznamovat kandidaturu dopředu? A proč zrovna on? Čím vyniká nad rámec hejtmanství? Odvahou? Tu mohl prokázat už na minulém sjezdu nebo po něm. Mlčel. Příležitostí k politickému vymezení bylo dost. Vizí, jak vyvést stranu z krize? A má nějakou? Veřejnosti ji doteď nesdělil.

Abych se ale vrátila ke sjezdu. Po pravděpodobném zvolení Sobotky dojde podle mne k daleko zajímavější a dramatičtější volbě – prvního místopředsedy i dalších místopředsedů. Tam záleží na tom, jak budou dodrženy dohody a zda sjezd Sobotkovi nenavolí takzvaně „nepřátelské předsednictvo“. Což je osvědčená verze kastrace vlastního předsedy (za předpokladu, že je co kastrovat) – Zemanovi kdysi takto navolili delegáti grossovské předsednictvo. Zeman přežil, ale vyčerpávalo ho to. Minule si Sobotka zvolil vedení, jaké chtěl. Michaelu Marksovou, Lubomíra Zaorálka, Martina Starce… Vnitrostranickým oponentům nedal šanci. A do vlády si dal i Dienstbiera, kterého jeho vlastní region odmítl. Čímž straníky nepotěšil.

Atmosféra v sociální demokracii je nyní poněkud poraženecká. Právem. I hloupý vidí, že ČSSD v roce 2000 už dávno není a ČSSD dnes je jiná strana. S jinými tvářemi, s jinými voliči. S jinými cíli. Všichni už ví, že to světlo na konci tunelu je protijedoucí vlak a jmenuje se Andrej Babiš. Bohuslav Sobotka je sice verbálně silný a pokouší se houkat a rozjetou lokomotivu strany řídit, ale nemá vizi, nemá téma, nemá charisma. Má jen koleje, vedoucí ke střetu. Chrlení témat v posledních několika měsících svědčí nejen o bezradnosti předsedy, ale i o tom, že nemá vůbec žádný tým, který by mu dokázal koordinovat jasné programové priority. Prioritami nemůže být jen rozdávání peněz organizovaným cílovým skupinám. Všichni se zeptají, proč zrovna teď, když měl na to čtyři roky. Systém „každý týden vychrlíme cokoliv“ připomíná Ein Kessel Buntes. S tím může na sjezdu vystupovat s pudly, ale ne řídit vládní stranu.

Vlivný právník, považovaný za významného zákulisního hybatele sociální demokracie, Miroslav Jansta ve středečních Lidových novinách uvádí, že jakákoli diskuse je v ČSSD naprosto umrtvená, že díky Sobotkovi ČSSD umírá.

Jansta je zkušený straník a má pravdu.