Pane profesore, brexit se blíží a stále není jasné, jak to dopadne. K odchodu Británie z EU by mělo dojít za pár týdnů. Jak to vidíte? Přijde odklad? Nebo odchod z Unie bez jakékoli dohody?

Těžko předvídat. Blíží se 12. březen a s ním hlasování. Většina poslanců opět dohodu vyjednanou vládou odmítne, jsou zastánci setrvání; a přestože vystoupení Británie v režimu pravidel EU není brexit, jak si jej euroskeptici představovali, je lepší než členství v Unii. Británie by kontrolovala svou hranici a neplatila (v librách) 13miliardový roční příspěvěk. Národ je rozdělený a poslanci ještě více, volili převážně status quo a nyní zrazují voliče brexitu, kteří plebiscit vyhráli. 

V médiích se objevuje, že stoupá šance na chválení dohody v britském parlamentu, neboť někteří ostře protiunijní poslanci mírní své požadavky a pro dohodu by mohli zvednout ruku. Povede to podle vás k něčemu?

Nic takového. Zastánců brexitu je v Dolní sněmovně pouze 118 ze 640 momentálně hlasujících poslanců.

Spory se vedou především o tzv. irskou pojistku, která má zabránit vzniku klasického hraničního přechodu mezi Severním Irskem a Irskou republikou, která je členem EU. Proč je to tak důležité, že se kvůli tomu dohody o podobě brexitu nehnou z místa?

Premiérka žádnou změnu v tzv. irské pojistce v Bruselu od minulého hlasování nevyjednala. Ani nemohla, vzbouřilo se totiž 15 ministrů její vlády a přinutili ji, aby se po druhém odmítnutí dohody hlasovalo o odložení vystoupení po termínu 29. března. Eurokrati v Bruselu nemuseli tím pádem nic měnit. Ta pojistka byl přílepek Bruselu/Dublinu k dohodě, aby údajně kvůli neviditelné hranici nemohla Británie měnit obchodní pravidla jednotného trhu a celní unie. Jakmile by tak učinila, Severní Irsko by se ocitlo v jiném režimu než republika a platila by ustanovení Bruselu v šesti hrabstvích. Šlo o porušení suverenity království. Celní hranice ale může být propustná, poplatky lze vybírat po internetu a osobní dopravu pomíjet, jako v případě Norska a Švýcarska, které nejsou členy celni unie.

Je vůbec stoprocentně jisté, že Spojené království Unii nakonec opustí? Nakolik je podle vás ve hře varianta, že k brexitu nakonec vůbec nedojde? Třeba na základě druhého referenda, po němž někteří volají.

To záleží na náladě občanů. Zatím se bouří převážně zastánci setrvání. Poslanci jsou odhodláni výsledek referenda zmařit. Druhý plebiscit toryové ve sněmovně neschválí, je to nejen neústavní a nefér klást opět možnost setrvání v Unii, ale zničilo by to nadobro konzervativní stranu, jejíž členové převážně volili brexit (dvě třetiny). Ostatně napětí stoupá už dnes, většina konzervativců ve sněmovně je ochotna své voliče zradit, nemají to lehké, protože jim může jejich místní organizace odmítnout nominaci do příštích voleb, a proto to kamuflují odkladem termínu vystoupení a přetvařují se, že vyjednají lepší smlouvu, ačkoli v Bruselu už padlo mnohokrát, že se na dohodě nic měnit nebude.

Stále dokola se bouřlivě diskutuje o dopadech, jaké bude brexit mít na Británii i zbytek EU. Dennodenně můžeme číst o tom, jak obrovské náklady to bude mít, jaké desítky miliard liber to Brity bude stát a z odchodu se budou hodně dlouho vzpamatovávat. Jak to bude podle vás?

Důsledky odchodu, o nichž se mluví, by se týkaly podmínek po tzv. tvrdém brexitu podle pravidel WTO (světové obchodní organizace) a vzniku celní hranice mezi kontinentem a Británií. Ta by pochopitelně proud zboží zbrzdila a snížila a nepochybně by poškodila obě strany. Těžko odhadnout o kolik.  

Najdou se i tací, a nejde o nějak zanedbatelnou menšinu, kteří tvrdí, že brexit může sice Brity na začátku bolet, ale nakonec na něm vydělají. Skutečně? Lze říci konkrétně, proč, na čem a díky čemu vydělají, nebo to tak prostě nebude?

Samozřejmě. Daleko největší dopad na vzájemný obchod by měla změna anglické obchodní politiky. Británie by nakupovala mnohem méně potravin a zboží z Evropy, s níž má značný deficit (67 miliard liber ročně), měla by bezcelní výhodu s celým světem. Zpočátku by utrpěla o něco víc než EU, ale časem by měla velkou výhodu. Tomu chtěli eurokrati zamezit, té se právem obávali.