Svět se řítí do čím dál hlubší energetické krize. Kde je, pane profesore, podle vás pravda? Proč zdražil plyn?

Nechce se mi věřit, že se svět řítí do krize ve smyslu souvislého narůstání nedostatku a cen energií. Důvody, proč plyn a energie obecně zdražují, byly poměrně dobře popsané – a většina byla způsobena chybným rozhodnutím či odhadem konkrétních lidí. Zatím se nic fatálního, co by nešlo napravit, nestalo. Pokud jde o Evropu, v souvislosti s plynem to především bylo malé předzásobení Unie přes léto a přechod od dlouhodobých smluv k prodeji na burze – obé iniciováno z Bruselu. A v neposlední řadě je nutné připomenout růst ceny emisních povolenek. Zároveň nedomyšlená opatření k odstranění emisí vedla k nabourání energetického mixu, k nezdravé závislosti na klimatických výkyvech. Dochází k ohrožení dodávek energií tím, že se bourají dostupné zdroje bez zajištění odpovídajících zdrojů nových.

Pokud jde o Čínu, tam letos produkce elektrické energie stoupla – ovšem spotřeba vzhledem k ekonomickému růstu narostla o víc; teď svůj chybný odhad musí Peking napravit. Připomínám, že meziročně za první tři čtvrtletí letošního roku vzrostl zahraniční obchod Číny o fascinujících 22,7 %.

Prezident Vladimir Putin prý klade důraz na dlouhodobé kontrakty. Je to tak? Může v tom být problém?

Kreml několikrát upozorňoval na nevhodnost učinit ceny plynu závislé na výkyvech trhu. Dlouhodobé kontrakty vnášejí to energetiky předvídatelnost, přinášejí určitou možnost řízení a plánování. Dlužno dodat, že dlouhodobé kontrakty znemožňují či alespoň notně ztěžují politickou manipulaci, tedy geopolitické zneužívání závislosti Evropské unie na dodávkách ropy a plynu z Ruska, kterým někteří politici a novináři straší. Pokud je mi známo, při současné energetické krizi Rusko všechny své závazky splnilo. Nezaznamenal jsem jedinou stížnost na téma, že závazky splněny nejsou.

Samozřejmě že ve hře je schválení provozu plynovodu Nord Stream 2, ale dodávky po této linii podle mého názoru neznamenají žádnou změnu politiky Moskvy. Pouze dochází k diverzifikaci tras. A zdá se, že zvýšení počtu odlišných linií dodávek plynu je pro stabilitu energetického evropského trhu velmi důležité. V souvislosti s energetickou krizí je ale vhodné připomenout, že se nenaplnila očekávání vkládaná do dodávek zkapalněného plynu z USA. Tamní přebytky produkce směřují do těch oblastí, které jsou spojeny s nižšími náklady na dopravu a případně i s vyššími cenami – tedy především do Asie. To ale nemá nic společného s politikou, to je ryzí byznys.

Politika Polska vůči Rusku je dlouhodobě zřejmá. Teď je příležitost. Myslíte si, že Putin nějak vytrestá Polsko, pokud jde o plyn?

Znovu opakuji, že neexistují žádné informace o tom, že by Rusko své závazky neplnilo – což platí i o dodávkách do Polska. Jistě, do hry se dostává tradiční propagandistické klišé na téma: „My chceme levnější plyn a možnost víc přepravovat, což nám zajistí větší tranzitní poplatky; když naše požadavky nesplníte, budeme na vás v Bruselu žalovat, že plyn používáte jako politickou zbraň.“ Tuhle politiku praktikovaly Ukrajina i Polsko, v některých případech i Bělorusko a v poslední době také Moldavsko. I proto je diverzifikace tras pro střední a západní Evropu tak důležitá.

Lze říci, kdo ze států bude mít, co se týká dodávek plynu od Rusů, lepší vyjednávací pozici a kdo horší?

Na první pohled se zdá, že ten, kdo se dostává do výhodnější pozice, je Rusko. Jak ale upozornil Vladimir Putin, drahý plyn znamená například zdražení umělých hnojiv – což je pro Rusko krajně nevýhodné.