Sedmnáctý listopad. Zvláštní svátek, kdy vlastně ani není co slavit. V roce 1939 to byla tragédie romantických idejí, které skončily Mnichovem. Že jednou vytvořená demokracie je věčná. Nacisté dokázali, že tomu tak není. Že nás západní spojenci zachrání. Nezachránili, protože si mysleli, že tím zachrání sebe. Nezachránili ani sebe.

Tomu, že rok 1989 byl povstáním lidu proti komunistům, už věří snad jen pár naivků. Byl to státní převrat, naplánovaný a provedený brilantně. Za aktivní spoluúčasti některých mocných té doby, za pasivního přihlížení zmrzlých a zkřehlých davů, které si myslely, že se v kapitalismu budou mít lépe. Většina se nakonec má hůř. A nebo si to alespoň dnes myslí.

Oběť českých studentů roku 1939 i českých romantiků v roce 1989 byla zapomenuta v obecném handrkování o uprchlíky a to, zda je Miloš Zeman „lump, nebo hrdina“. Škoda. Jsme jedna rodina. Ti, kteří Miloše Zemana nevolili, opět dali vědět, že je nějaký listopad 1939 nezajímá a že sledují jen svůj vlastní křik.

A tak se debatovalo o islámu a uprchlících, ale i o převratu na Ukrajině či pokusu o převrat v Sýrii – a nějak se v tom všem ztratil vlastní národ. Existuje ale ještě nějaký?

Jeden národ připomněl na Albertově Miloš Zeman. Složený z občanů, kteří jsou pohrdáni a uráženi jen proto, že nesouhlasí s iracionálními řešeními, které stejně nefungují. Nejsem si jista, zda je šťastné být na jednom pódiu s kontroverzní postavou současnosti, Martinem Konvičkou, ale je to výsostné rozhodnutí a odpovědnost hlavy státu, na čí pódium vyleze. Zeman se ovšem nebál shromážděným posluchačům říci, že všechna označování těch, kteří se bojí cizosti, a jejich nálepkování jako xenofobové či rasisté je v podstatě pohrdání občany.

Miloš Zeman si současné vystoupení pečlivě nastudoval během těch několika měsíců, co vystupuje a skládá účty ze své práce před občany na náměstích. Na náměstích, kam se premiér dosud netroufl rozjet. Zeman před lid vyšel, i s rizikem potyček a možného policejního zásahu. Bohuslav Sobotka pohovořil na shromáždění u Hlávkovy koleje a apeloval na udržení demokracie a právního státu. Ale zasazuje se on sám o ochranu „svého“ lidu dostatečně? Demokracie je vláda lidu, ne vláda těch, kteří souhlasí s vládou, ať je jakákoliv. Jako stoupenci demokracie nesmíme tyto každodenní obavy lidí bagatelizovat, pravil premiér. A nazývání oprávněných obav fašismem či xenofobií není bagatelizace? Kolik lidí bude muset v Paříži, Hannoveru či dalších zemích Evropy zemřít, aby to byly oprávněné obavy, kvůli kterým vláda začne jednat? Ve svobodné společnosti je právem odlišný názor vyjádřit, pravil Zeman a před ním Voltaire. „Demokraté“ ovšem Zemana za odlišný názor zatracují.