Miroslav Kalousek jde na věc většinou od podlahy. Bezmála způsobem „džentlmenů“ divokého Západu, jak se o tom zpívá v parodii Limonádový Joe. Například hrubiánů mravy šlechtí ne sice pěstí, ale věru taktéž rázně. Po našem. Ne nadarmo v jiném filmu, o nenasytné, chapadlové Adéle, co ještě nevečeřela, pronáší znalec Prahy, policista Ledvina, že my u nás „neboxujeme, my se fackujeme“.

Platí to plně i pro naši politiku. Namátkou si připomeňme slavnou "podsedickou fackovačku" mezi sociálními demokraty, dále konflikt pánů Macka a Ratha, nebo v neposlední řadě nepříjemný zážitek Jiřího Paroubka, „pro zábavu“ inzultovaného opilým kolemjdoucím.

Také šéf státní kasy Kalousek ví, o čem se mluví. Onehdy zpolíčkoval mladíka – jednotlivé rány měl i řádně spočítané (!), neboť dotyčný mu sliboval šibenici za to, že je prý zloděj. Ministr financí, který v mnoha kruzích „požívá“ obdobné pověsti, jakou mu přisoudil onen agresivní občan, nezaváhal s povahou reakce. Své „ručně – stručně“ chlubně zdůvodňoval médiím potřebou vychovávat nevychovance.

Valná část sdělovacích prostředků spolkla sdělení jako sklenici vody, a tak nezbylo než trpce hádat, kterak by tentýž výstup zabarvila v případě významného opozičního politika. Třeba Davida Ratha.

Miroslav Kalousek je nesporně obratný člověk, jenž mimo jiné zná cesty k zákulisnímu ovlivňování masmédií. Nadto představuje (i podle vzpomínek politických harcovníků) přeborníka ve svádění vlastních chyb na druhé. Řada velmi vážných podezření na finanční a majetkové machinace mu též pro tyhle schopnosti prošla, a tak zůstal ve veřejném dění. Přikrytý dřímajícím „knížetem“ se dokonce stal nejvýznamnější koaliční personou. Stojí pevně v kramflících. Může si dovolit Rathovou aférou lakovat jednu z nejhorších polistopadových vlád, které vylepšuje předvolební imidž výkřiky o zlodějnách sociální demokracie. Jedná se vlastně o další „výchovný“ políček, jímž zároveň naznačuje, co si myslí o inteligenci voliče.

Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Když opakovaně udeřil u sněmovny, komentoval to jiný rázný chlapík „od fochu“, expremiér Miloš Zeman, že když Kalousek dosáhne vyrovnaného rozpočtu, může fackovat každý den. Protože se mu však pod rukama drolí i rozpočet výrazně schodkový, mohla by se tatáž logika užít také při jeho oceňování. Tak nějak to zřejmě pojal jeden ze včerejších protivládních demonstrantů, když bohužel napadl skutečného předsedu TOP 09. Záležitost má však ještě jeden důležitý rozměr. Některé Kalouskovy předchozí výstupy se sílícími odpůrci „vlády rozpočtové odpovědnosti a boje proti korupci“ ve mě vyvolávají podezření, že právě tohle si přál. Přibyl mu nový pseudoargument.

Nechme však pro lepší názornost zaznít samotného ministra: „…předseda ČMKOS Jaroslav Zavadil přivedl dnes před Ministerstvo financí pouze zbabělce. Nemám mu to za zlé, nezbývá mu nic jiného. Slušní a stateční lidé za ním dnes už nejdou.“

Dodávám, že si Kalousek zřejmě velmi vzácně rozumí – a to nejen ohledně vbrzku chystaných církevních restitucí – s prelátem Dukou, jenž nedávný projev stotisícové občanské nespokojenosti šmahem označil za jednání lůzy.