Podle Zbořila totiž nesmíme spěchat: „Jednání s komunisty, kterých také není tolik, aby mohli zásadně změnit poměry v Poslanecké sněmovně, je podle mého názoru forma nátlaku na jiné politické strany, aby si uvědomily, že když to nejde s nimi, může to jít s KSČM.“ A připomněl slova Edvarda Beneše, která pronesl v přítomnosti tehdejšího ministra zahraničního obchodu Huberta Ripky: „Pánové, abyste se nepřepočítali.“ Politolog tvrdí, že nešlo o metaforu, ale varování, aby dali dohromady potřebný počet hlasů a mohli komunistům alespoň nějak vzdorovat. Připomněl současně, že se komunisté podílejí na zákonodárné moci téměř třicet let, ale ještě žádný ze svých velkých ideálů neuskutečnili.

Politolog: Andrej Babiš rozhodně není mocichtivý

K prohlášení Andreje Babiše o tom, že bude jediným kandidátem na premiéra až do smrti, uvedl, že šlo o provokativní nadsázku pronesenou s typickým pozitivním humorem Babiše, která se „kritiků s hroší kůží“, jak je nazýval Jan Werich, netýká. Nesouhlasí ani s tím, že šéfovi hnutí ANO nejde o prosazování politického programu, ale o osobní post, moc a výhody a jeho neochota ustoupit o tom vypovídá. „Andrej Babiš rozhodně není mocichtivý. Vystaráno má a jaké výhody by mu mohl náš stát ještě poskytnout? Že by mu prodal Budvar nebo Opencard? Nebo něco jiného, co se u nás dá ještě v lepším případě prodat, v horším darovat. Obchodní námořní flotila už je zašantročená, OKD je bůhví kde, církevní restituce potěšily všechny možné církve a církvičky, a tak snad jen kdyby se spojil s Diag Human, mohl by nejen on, ale i generace jeho potomků tahat peníze ze státního rozpočtu díky všem možným arbitrážím,“ uvedl.

Požadavky politických stran na to, aby ANO vyměnilo kandidáta na premiéra, považuje za více než naivní nejen kvůli jejich síle v Poslanecké sněmovně, ale i kvůli kvalitě stranického personálu a tragickému způsobu vyjednávání. Ta se podle jeho slov pohybovala na úrovni mudrců z ještě zakouřených hospod čtvrté cenové skupiny. „Ačkoliv ani tam se dnes neuvažuje tak amatérsky. Když si tyto strany nebyly jisté, mohly se zeptat, třeba jen těch svých zkušených, když jiným nevěřily. Ale komu není rady, tomu není pomoci. To chtěly nejen posadit Andreje Babiše do oslí lavice a rozpustit ANO 2011?“ ptá se Zbořil. Doplnil, že jediné, co těmto chaoticky jednajícím stranám nechybělo, bylo velké sebevědomí. Ale čeho je prý příliš, tím ústa přetékají. Politolog vidí menšinovou vládu za stejný nástroj k upevňování demokracie jako vládu koaliční nebo většinovou.

Právní stát není politické heslo, na které si náhle vzpomněly ve volbách neúspěšné politické strany

Zároveň podotkl, že kdybychom měli většinový volební systém, bylo by „kdo je kdo“ a „co je co“ jistě přehlednější. Potom by ale byly nepřehledné politické strany s jejich nespočetnými frakcemi a dohadováním se za oponou. Na argumenty, že Babiš usilováním o menšinovou vládu nerespektuje zvyklosti a pravidla demokratického, právního státu, odvětil, že s právním státem to nemá nic společného: „Buď je to v ústavě dané tak, nebo onak, ale o porušování pravidel nebo zvyklostí nemůže být řeč. Koneckonců právě vzpomínaný Gottwald také sestavil obrozenou vládu Národní fronty – koaliční vládu složenou původně z pěti nekomunistických stran a teprve v roce 1960 se do ústavy dostalo ustanovení o vedoucí úloze KSČ. Právní stát není politické heslo, na které si náhle vzpomněly ve volbách neúspěšné politické strany, ale směřování ke svobodě a spravedlnosti, dokonce bych si dovolil říct, že je i prosté jakékoli ideologie,“ vysvětlil Zdeněk Zbořil.

Sám také kritizoval ČSSD, že z její strany stále slyšíme požadavky, nikoliv co za spolupráci hnutí ANO nabízí. A od nového předsedy sociální demokracie Jana Hamáčka jsme dosud neslyšeli, co nabízí. „Zatím nám to pan Hamáček ještě neřekl a chová se tak trochu jako Napoleon po Waterloo. Ale snad je ještě příliš brzy a nevíme, zda jeho rozhodná vyjádření jsou určena členům strany, voličům ČSSD nebo, nedej bůh, občanům České republiky. Nevím, kdo ocení jeho rozhodné odsouzení Andreje Babiše, ale možná že kromě politologa Lukáše Jelínka to nebudou ani členové jeho strany, kterým jde nikoliv snad o úspěch, ale doslova o zachování možnosti existence a alespoň drobný úspěch v nadcházejících regionálních volbách,“ sdělil Zbořil. Vyjádřil se i k možnostem, které současná ČSSD má. Tedy jednak spojení s hnutím ANO a riskování dalších problémů, nebo ústup do opozice, čímž jí podle některých názorů včetně Miloše Zemana hrozí úpadek do zapomnění a umístění pod pět procent, anebo nakonec ještě tichá podpora menšinové vlády bez požadavků na křeslo ministra. Co je podle Zbořila horší možnost? „Nedovoluji si ČSSD doporučovat, i když jsem si dlouho myslel, že by bylo výhodnější, aby ČSSD nějak participovala na dobrém vládnutí. Ale po těch silných slovech pana Hamáčka a jeho spolustraníků vystupujících na veřejnosti – pokud média veřejné služby jejich slova nezkreslila – si myslím, že už je pozdě na cokoliv,“ řekl Zbořil s tím, že už možná nejde ani o těch pět procent, ale o pád „nepaměti do propasti“ a o věčné zapomenutí.

ČSSD potřebuje peníze, osobnosti i změnu taktiky

Politolog prohlásil, že jedinou podivnou útěchou jim snad může být, že typologicky podobnou krizi zažívají i jiné sociálnědemokratické a socialistické strany v celé Evropské unii, z jejichž dobře placených služeb budou muset někteří přátelé a přítelkyně přátel a přítelkyň brzy odejít. „A to bude asi bolet nejen Bohuslava Sobotku, na kterého se ani nedostane křeslo útěchy, ale i další Bruselské, kterým se ve strnulých strukturách Evropské unie tak zalíbilo,“ dodal. A co podle jeho soudu potřebuje ČSSD nejvíce? Peníze? Silné osobnosti? Nebo změnu politické taktiky? „ČSSD potřebuje všechno. Dokonce by se našly ve staronovém vedení i ty osobnosti. Ale kde jsou tyto osobnosti mezi členy strany a mezi voliči ČSSD? Když už se strana rozhodla jít cestou odporu proti všem, a to ještě ve spolupráci s Miroslavem Kalouskem a jemu podobnými, nezbývá jim, než se jen těšit na zázrak. A třeba i to, že někdo za ni zaplatí dluhy, že zvolenému novému vedení budou alespoň členové strany důvěřovat a že někdo vymyslí nikoli snad taktiku, ale alespoň pravidla slušného chování, na která ČSSD už dávno zapomněla.“

Pro ParlamentníListy.cz se vyjádřil také k politice Tomia Okamury a SPD, kterého nazývají extremistou, nacistou, rasistou a tak podobně. Je jeho jedinou taktikou lidi vystrašit a pak tvrdit, že je zachrání? A slyší na to lidé? Zdeněk Zbořil si myslí, že SPD je typickou politickou stranou protestu občanů, kteří ztratili jakoukoli naději, že ostatní strany budou hájit jejich zájmy. Slova předsedy Ústavního soudu označující půl milionu lidí, kteří věří panu Okamurovi, a ne panu Rychetskému, za neofašisty, svědčí podle politologa spíše o nemohoucnosti Rychetského zamyslet se nad tím, co se v České republice za posledních skoro třicet let stalo a jaký byl jeho osobní příspěvek k tomu, že dnes jsou lidé ochotni volit kohokoli, kdo jim slíbí, že to bude jinak.

Otázku, jaké šance má Okamura prosadit své záměry v Evropském parlamentu, považuje za složitou: „SPD má sice kontakty s různými politickými stranami v Evropské unii, kterým evropská bažina říká extremistické, případně, jak mnozí u nás opakují po předsedovi Ústavního soudu, neofašistické, ale jejich národní ideologie se zrodila v každé zemi na základě jiných zkušeností s negativními jevy ve společnosti a v ekonomice. Jistě je přistěhovalectví do Evropské unie aktuální problém, ale co bude za pět nebo deset let?“ ptá se Zbořil s tím, že pokud jde Okamurovi o změny migrační politiky Evropské unie, bude mít naději na úspěch jen tehdy, bude-li se Evropská komise chovat stejně zpozdile jako dosud. Pak by snad bylo možné s někým v Evropské unii spolupracovat, ale nikoli ji rozpouštět. Naděje SPD by pak mohla být trochu větší než úsilí ojedinělého dnes už exposlance pana Macha.

Zbořil: Nakolik je Česká televize ještě veřejnoprávní?

A jak vidí Zdeněk Zbořil kritiku České televize ze strany prezidenta Miloše Zemana? Zeman vysvětlil, že jedna z cest k řešení spočívá ve dvojím zamítnutí zprávy o hospodaření televize, což by následně vedlo k personálním změnám, které by si sám velice přál. Litoval, že on jako prezident takové změny nemůže ovlivnit a rozhodnutí je na poslancích. Do debaty o kvalitě vysílání se Zeman pustil i v souvislosti se způsobem informování komentátorů České televize o zlaté jízdě Ester Ledecké v super-G. „Odmítá dávat rozhovory, o to je mi sympatičtější,“ zkonstatoval Zeman. Podle politologa souvisí otázka, zda je patřičné, aby se hlava státu takto vyjadřovala o veřejnoprávní televizi, s tím, do jaké míry je ještě Česká televize vůbec veřejnoprávní.

„Z kritiků České televize si většina myslí, že je veřejnoprávní jen tehdy, když žádá o přidělení financí na svou činnost. Prezident si vybral příklad selhání jednoho přenosu, jehož chyby byly nepřehlédnutelné. Kdyby se zaměřil na zpravodajství ČT24, měl by to jednodušší. Paradoxní je, že sportovní redakce České televize je podle mého názoru na nejvyšší úrovni vysílání všech programů České televize. S trochou jízlivosti bych dodal, že hned za ranním a poledním vysíláním programu Panorama. A proč by prezident nemohl mluvit i o České televizi? Copak je Česká televize nedotknutelná posvátná kráva nebo vševědoucí a neomylný Svatý otec ve Vatikánu?“ Svůj postoj nechtěl politolog předčasně vyjádřit k vraždě slovenského novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky. Novinář Ondřej Kundra poznamenal, že takto to dopadá, když někdo v legraci hovoří o zabíjení novinářů: „Chytnout za hlavu by se měli všichni ti, kteří novinářům vyhrožují. V Česku k jejich likvidaci nabádá například prezident Zeman a není v tom rozhodně sám,“ psal na Twitteru. Zpráva o vraždě novináře zastihla Zbořila ve Francii jen prostřednictvím českých médií. „Neznám žádné úřední sdělení místní policie, ale pan Kundra je, jako vždy, až příliš rychlý ve svých soudech. Zejména pokud jde o někoho, koho on nebo jeho sponzoři nemají rádi. Raději bych počkal, abych si nemusel připadat jako generál Finke von Finkelstein z Haškova Švejka, který tak miloval rychlé polní soudy.“