Nový rok budeme zahajovat prezidentskými volbami. A jak působilo vánoční poselství prezidenta Miloše Zemana? „Neřekl bych, že to bylo poselství, ale jen váhavé rozloučení. Prezident se ale loučil s celou jednou politickou generací, která si od změn po roce 1989 hodně slibovala. A teď si myslí, že to tak nějak podivně nevyšlo. Snad by mu pomohlo citovat Nezvalovy verše až do konce. Nejde v nich jenom o sbohem a šáteček, ale i o to eschatologické – naplň se osude!“ říká Zbořil.

Jak se Miloš Zeman zapíše do historie? Vzpomínáte na nějaký velmi významný krok nebo naopak zásadní přehmat? „Dovolil bych si tvrdit, že jeho ‚zápis do historie‘ bude velmi podobný spoluúčasti na dějinách naší země jako všech jeho předchůdců. I oni byli oslavováni, anebo pomlouváni, tak intenzivně, jak se aktuálnímu politickému režimu a jeho sluhům účelově hodilo. Připomínaly se léta jejich kriminálů, nebo se o nich naopak nemluvilo a vždy se našli ‚básníci‘, kteří jejich osudy uměli vložit do svých veršů,“ popisuje Zbořil. „Většinou se na ně rychle muselo zapomenout, ale ‚kalné září‘ nebo ‚pochod do bitev před řadami‘ v dějepisu už navždy zůstanou. Je ‚módou sezóny‘ nejen tepat do nepravostí, ale i jejich viníků. Čas, který u nás doma až příliš často trhá oponou, to ale nejen odsoudí, ale i rozmělní. A. J. Liehm měl na svém parte citát Jean Paul Sartra – Nezapomeň, že po tobě zůstane je to, co o tobě lidé napíšou… Dodejme jen, že tak tomu vždy bylo, a že tomu tak i bude,“ dodal.

„Nebyl ani Bůh, ani ďábel“

A jaký byl Miloš Zeman prezident? „Nebyl to ani Bůh, ani ďábel, ani člověk jen chybující nebo ‚otvírající budoucnost‘. Žil a byl v úřadu v době, kdy se mýlili národohospodářští vzdělanci i lidé vandrující do politické filozofie. Měl monotematické vyjadřovací schopnosti, kterých si někteří považovali, jiní je znenáviděli. Snažil se dělat ‚českou politiku‘, což se mu ne vždy dařilo, ale o nic hůře nebo lépe než snad všem jeho předchůdcům. A tím myslím opravdu a doslova všechny,“ dodává Zbořil.