Ani po 22 hodinách se poslanci při hlasování o vyslovení důvěry vládě nedobrali výsledku. SPD si vzala dvouhodinovou pauzu a trvala na tom, že musí dojít k projednání financování STAN, které bylo naplánováno dnes od 9 hodin.

„Podle mého názoru byl problém v tom, že jednoznačný výsledek byl předem daný. Ačkoliv byly obavy, že jednání bude nekonečné, a také bylo, došlo ke kurióznímu jevu, že totiž diskusní příspěvky byly prezentovány, díky únavě diskutujících, v tempu moderatto. A i ta nejnaléhavěji prezentovaná vystoupení měla většinou ráz rozvážných projevů. Obvykle a nejčastěji hudrující členové Parlamentu se dokázali, asi díky únavě, ovládat a posluchači se mohli soustředit na obsah jejich projevů a nikoli na ‚kalouskovské‘ hysterické výkřiky a gesta,“ popisuje politolog. „Přesto si ale dovolím dát k úvaze nápad, zda tento maraton nemohl být režijně pojednán právě proto, aby jednání PS muselo být přerušeno kvůli jednání o problémech financování STAN. Nevím, v jaké formě budou jednající strany, ale předpokládám, že strana až přespříliš temperamentního pana Rakušana může obstát, ale jen se ‚ztrátou květinky‘, jak se dříve říkalo šrámu na dobré pověsti,“ dodává.

Politolog celou debatu sledoval. „Neřekl bych, že mne to hodně bavilo, přece na té více než dvacetihodinové diskusi bylo něco zábavného, stejně jako nesnesitelného,“ komentuje. „O něčem takovém se píše v politických fikcích z jiného světa, ale u nás a v našem okolí to je neobvyklé,“ dodává.

Vystupování poslanců jinak probíhalo podle jasných scénářů. „Pokud diskutující poslankyně a poslanci, v naprosté většině z řad nové opozice, vystupovali se svými přihlášenými příspěvky, bylo vidět, že kromě hlavní role, kterou odehrál Andrej Babiš, všichni ostatní pracovali s mustrem – nejdříve chválit, čeho minulá vláda dosáhla, potom kriticky komentovat text vládního prohlášení,“ analyzuje politolog. „Bylo to docela zajímavé, protože vládní strany neměly skoro žádné komentáře, takže diskuse o programu vlády byla dost jednostranná, věcná, místy zdrcující. Po dlouhé době se u tohoto přenosu dalo vydržet, mj. i proto, že jsme byli v minulosti zvyklí na únavné obstrukce bývalé opozice, které se tentokrát konaly tak trochu v opačném gardu prostřednictvím místy až radikální kritiky vládního programu. Ale byly slyšet pozitivní hodnocení nebo nabídky k budoucí spolupráci, na které většinou z vládních lavic skoro nikdo nereagoval. Ale protože šlo o věci důležité – národohospodářské problémy, evropskou energetickou politiku, covid a o Evropu – byli i nejhádavější poslanci ze všech politických stran ve svých projevech opatrní, později unavení,“ dodává. 

Za zmínku podle Zbořila stojí určitě komentáře k zahraniční politice ČR, které umožnil svými výroky aktualizovat v posledních dnech nový náměstek MZV pan Dvořák. „K jeho útoku na předsedu maďarské vlády Viktora Orbána přispěla i nešťastná paní předsedkyně Poslanecké sněmovny Pekarová Adamová, když vyzývala občany státu, se kterým udržujeme diplomatické styky, aby se zbavili svého řádně zvoleného reprezentanta,“ připomíná Zbořil. „Navíc, jehož legitimita je, pokud jde o výsledky voleb, se situací, ve které se paní předsedkyně PS ocitla díky Pavlu Rychetskému ve prospěch TOP 09, nesrovnatelná,“ dodává. A přidává další postřeh: „Snad by nemělo ‚zaniknout‘, a snad jsem to nepřehlédl, že i ti v minulosti nejzuřivější kritici prezidenta Miloše Zemana se ani jednou o jeho roli jako ‚hlavy státu‘, který ‚zastupuje stát navenek‘, nezmínili, ačkoliv právě ve vládním programu je až příliš volně definován vztah vlády ČR k Ruské federaci a Čínské lidové republice, který by měl být projednáván ve shodě s prezidentem. O to brutálnější byla kritika zásad zahraniční politiky ČR, které byly v textu vládního programu snadným cílem.“