Ani po 22 hodinách se poslanci při hlasování o vyslovení důvěry vládě nedobrali výsledku. SPD si vzala dvouhodinovou pauzu a trvala na tom, že musí dojít k projednání financování STAN, které bylo naplánováno dnes od 9 hodin.

„Podle mého názoru byl problém v tom, že jednoznačný výsledek byl předem daný. Ačkoliv byly obavy, že jednání bude nekonečné, a také bylo, došlo ke kurióznímu jevu, že totiž diskusní příspěvky byly prezentovány, díky únavě diskutujících, v tempu moderatto. A i ta nejnaléhavěji prezentovaná vystoupení měla většinou ráz rozvážných projevů. Obvykle a nejčastěji hudrující členové Parlamentu se dokázali, asi díky únavě, ovládat a posluchači se mohli soustředit na obsah jejich projevů a nikoli na ‚kalouskovské‘ hysterické výkřiky a gesta,“ popisuje politolog. „Přesto si ale dovolím dát k úvaze nápad, zda tento maraton nemohl být režijně pojednán právě proto, aby jednání PS muselo být přerušeno kvůli jednání o problémech financování STAN. Nevím, v jaké formě budou jednající strany, ale předpokládám, že strana až přespříliš temperamentního pana Rakušana může obstát, ale jen se ‚ztrátou květinky‘, jak se dříve říkalo šrámu na dobré pověsti,“ dodává.

Politolog celou debatu sledoval. „Neřekl bych, že mne to hodně bavilo, přece na té více než dvacetihodinové diskusi bylo něco zábavného, stejně jako nesnesitelného,“ komentuje. „O něčem takovém se píše v politických fikcích z jiného světa, ale u nás a v našem okolí to je neobvyklé,“ dodává.

Vystupování poslanců jinak probíhalo podle jasných scénářů. „Pokud diskutující poslankyně a poslanci, v naprosté většině z řad nové opozice, vystupovali se svými přihlášenými příspěvky, bylo vidět, že kromě hlavní role, kterou odehrál Andrej Babiš, všichni ostatní pracovali s mustrem – nejdříve chválit, čeho minulá vláda dosáhla, potom kriticky komentovat text vládního prohlášení,“ analyzuje politolog. „Bylo to docela zajímavé, protože vládní strany neměly skoro žádné komentáře, takže diskuse o programu vlády byla dost jednostranná, věcná, místy zdrcující. Po dlouhé době se u tohoto přenosu dalo vydržet, mj. i proto, že jsme byli v minulosti zvyklí na únavné obstrukce bývalé opozice, které se tentokrát konaly tak trochu v opačném gardu prostřednictvím místy až radikální kritiky vládního programu. Ale byly slyšet pozitivní hodnocení nebo nabídky k budoucí spolupráci, na které většinou z vládních lavic skoro nikdo nereagoval. Ale protože šlo o věci důležité – národohospodářské problémy, evropskou energetickou politiku, covid a o Evropu – byli i nejhádavější poslanci ze všech politických stran ve svých projevech opatrní, později unavení,“ dodává. 

Za zmínku podle Zbořila stojí určitě komentáře k zahraniční politice ČR, které umožnil svými výroky aktualizovat v posledních dnech nový náměstek MZV pan Dvořák. „K jeho útoku na předsedu maďarské vlády Viktora Orbána přispěla i nešťastná paní předsedkyně Poslanecké sněmovny Pekarová Adamová, když vyzývala občany státu, se kterým udržujeme diplomatické styky, aby se zbavili svého řádně zvoleného reprezentanta,“ připomíná Zbořil. „Navíc, jehož legitimita je, pokud jde o výsledky voleb, se situací, ve které se paní předsedkyně PS ocitla díky Pavlu Rychetskému ve prospěch TOP 09, nesrovnatelná,“ dodává. A přidává další postřeh: „Snad by nemělo ‚zaniknout‘, a snad jsem to nepřehlédl, že i ti v minulosti nejzuřivější kritici prezidenta Miloše Zemana se ani jednou o jeho roli jako ‚hlavy státu‘, který ‚zastupuje stát navenek‘, nezmínili, ačkoliv právě ve vládním programu je až příliš volně definován vztah vlády ČR k Ruské federaci a Čínské lidové republice, který by měl být projednáván ve shodě s prezidentem. O to brutálnější byla kritika zásad zahraniční politiky ČR, které byly v textu vládního programu snadným cílem.“

Až příliš bezobsažných formulací

Na začátku představil premiér Petr Fiala programové prohlášení vlády a požádal o důvěru. „Zdá se mi, že srozumitelné bylo zejména to, že až příliš mnoho formulací vládního programu je bezobsažných a lze se obávat jejich různých až libovolných interpretací a že zazněly příliš důrazné náznaky toho, že všechny omyly a neúspěchy nové vlády budou vykládány jako dědictví vlády minulé,“ říká politolog a připomíná, že po zkušenostech s reformami, transformacemi a hledáním nových začátků starých cest, je česká veřejnost opatrná a reaguje na spíše sliby, než skutky opatrně. „Aplaus evropských kompradorů nové vládě nemusí být věčný, stejně jako jeho ohlas v regionech, kde se budou odehrávat nejbližší volební klání. Zda se v nich vystačí jen s jednotnou národní frontou proti Babišovi, nemusí být tak jasné jako v posledních parlamentních volbách. Situace ekonomická, politická i kulturní může být jiná a jak víme z nepříliš dávné minulosti, jakékoli verbální ‚nastavování procesů‘ je fráze, která už byla zdiskreditována,“ dodává.

A jestli lze nějak porovnávat proslovy premiéra a bývalého premiéra? „Ano, jde to, a opravdu byla obě vystoupení obsahově i formálně rozdílná. Petr Fiala se vyjadřuje v politické terminologii, kterou si umí sám vytvářet, nebo alespoň přizpůsobovat. Některé limity vládní agendy jsou mu zatím nejasné, ale předpokládám, že se bude postupně k nim přibližovat a nakonec, pokud mu to dovolí jeho nesourodý vládní ansámbl, je bude umět přesně definovat,“ hodnotí Zbořil. „Andrej Babiš má jiné vzdělání, jinou pracovní zkušenost a jinou orientaci v domácí a mezinárodní politice, a proto mluví konkrétněji a s větší znalostí politické reality. Z jeho projevu bylo znát, že už několikrát narazil na bariéru svého politického nadšení, a že toto setkání s realitou nezůstalo bez následků,“ dodává. Petr Fiala je podle Zbořila v tomto ohledu spíše idealistickým politikem, ale jeho proměna se dá očekávat. „Ve střední Evropě a zejména u nás doma není idealismus ve velké oblibě, ačkoli se mu dostává dočasného a povrchního zájmu,“ podotýká.

Vystoupení Babiše. „Využil příležitosti“

Bývalý premiér měl ve Sněmovně proslov třikrát delší než Petr Fiala. „Bylo to odpovídající jeho sebevědomí a politickým zkušenostem, které nabyl v posledních šesti letech, a využil své příležitosti, aby pochválil úspěchy své vlády a vysvětlil to, o čem si myslí, že mohlo dopadnout lépe,“ popisuje Zbořil a poukazuje na to, že kritika antibabišismu a ne vždy obsahově srozumitelných částí volebního programu byla sice zdrcující, ale ti, kteří Babišovi naslouchali z vládních lavic, nebyli publikem, ke kterému se obracel. „Byla určena veřejnosti a do jisté míry zahájením kampaně ANO 2011 k nadcházejícím volbám. Snad jen s výjimkou volby nového prezidenta republiky, o které, podle mého názoru, dosud příliš neuvažuje, i když má okolo sebe vlivové skupiny, které mu tuto možnost doporučují,“ dodává politolog.

Andrej Babiš dal najevo, s jakou opozicí bude mít vláda tu čest. „Andrej Babiš se jako silná opozice skutečně chtěl prezentovat a reprezentanti jeho strany postupovali v duchu tohoto přesvědčení. Situace je jiná než před čtyřmi lety, kdy vytvářel menšinovou vládu s nejistou tolerancí ČSSD a KSČM. Dnes ví, že může počítat jen s občasným spojenectvím nebo tolerancí SPD, ale zásadně se musí spoléhat jen na svůj vlastní elektorát,“ říká politolog.

Nová situace, která by mohla vzniknout po rozpadu nebo oslabení pětikoalice, je sice možná, ale ani s tím nelze kalkulovat. „Stejně jako s občanskou nespokojeností, která by nemusela vést k změnám politického řádu, jež by neposílil ANO, ale spíše dal vzniknout dalším politickým ‚stranám nespokojených‘, které by nemusely pomáhat k volebnímu úspěchu hnutí. Zajímavé jsou snad jen úvahy o vytváření podobného hybridu, jako je dnes pětikoalice, který by byl stejně nejistý a nesourodý jako její jen zdánlivě pevný současný vzor. V každém případě byla kritika programu Fialovy vlády koordinovanou a disciplinovanou akcí, i když nebyla tak radikální jako vystoupení poslanců SPD, která v závěru jednání nabývala na přísnosti až agresivitě,“ uvedl politolog. 

Ministr není jediný, kdo „nedělá dobrý dojem“

Premiér Andrej Babiš také upozornil, že premiér Petr Fiala už teď trpí, když ministr zdravotnictví Válek něco vysvětluje na tiskovce. „Toho jsem si opravdu nevšiml, ale pokud je to pravda, pak by pan premiér nemusel být jediný, kdo nedokáže zakrýt své pohnutí, když mluví pan ministr zdravotnictví. Ale ani pan ministr není jediný, kdo ‚nedělá dobrý dojem‘. Je to ale zřejmě proto, že jeho ministerstvo je ‚ostře sledovaným vlakem‘, o kterém ani velcí odborníci na zdraví národa nevědí, kam se řítí. A kde ho může potkat osud explodujícího vlaku z novely Bohumila Hrabala a podle ní natočeného filmu Jiřího Menzela,“ říká politolog.

K silným slovům sáhl také předseda SPD Tomio Okamura, co nová vláda předvádí je podle něj „hnus.“

„Pan předseda Okamura a jeho poslanci, zejména odborník na zahraniční politiku ČR a bývalý diplomat pan Kobza, kteří mluvili téměř na konci celého jednání, byli radikální a pan Okamura na samotném konci způsobil rozruch svým upozorněním, že se jeden vládní poslanec chová nepřístojně. Apeloval na obecnou slušnost, a tím nepřímo kritizoval i jednu zásadu Fialovy politiky slušného, ale rozhodného jednání, která některým poslancům vládních stran není vlastní,“ říká Zbořil.

„Zdá se mi, že statistika návrhů zákonů předložených SPD v minulém volebním období byla úctyhodná a bylo dost dobrou připomínkou, jak se nový program vlády nechal těmito předlohami inspirovat. Problémem této strany ale je, že všechno, co vypadá přijatelně, doprovází memento ‚vystoupit z EU‘, které sice stačí na volební výsledek 8–10 % voličů, ale znehodnocuje kvalitní návrhy SPD, které jsou pak posuzovány téměř pod zorným úhlem věčnosti,“ komentuje.

Tragikomická záležitost s Farským. „Lhal“

Ve Sněmovně se včera poslanci dotkli i tématu cesty Jana Farského. Ten odletí na půl roku studovat do Spojených států, ale mandát poslance si nechá.

„To je tak trochu tragikomická záležitost. Mohla by to být marginální záležitost, kdyby se právě strana pana poslance Farského neprezentovala jako ta nejčistějších z čistých a hned po volbách se o ní dovídáme věci, které tuto pověst dávají do jiných souvislostí. Pan poslanec, navíc předseda parlamentního klubu, tak zamlžil svoji budoucnost a své zájmy. Pokud to neví on sám nebo jeho straničtí kolegové, my nepoučení tomu říkáme, že lhal. Záměrně neříkal pravdu, aby dosáhl osobního prospěchu na úkor jiných, kterými v tomto případě byli voliči, kteří se v posledních volbách rozhodovali jak a koho volit,“ říká Zbořil. „Cesta do Spojených států k významnému tutorovi je jistě zajímavá, ale protože okolo mne, v době mého působení na FFUK v Praze, několik Fulbrightů prošlo, vím, že nejen získat toto stipendium je těžké, ale také naplnit jeho program vyžaduje usilovnou práci. Pokud to ovšem není zařízeno jinak. Jak se také v některých případech děje,“ dodává.

I Macron měl podobný výrok…

I premiérovi už během dlouhého jednání ruply nervy a prohlásil, že ho to „sere.“ Výrok adresovaný kolegům zachytily mikrofony.

„Není to sice výrok, nad kterým by se pousmál Guth-Jarkovský, ale dnešní čeští a evropští politici nejsou na podobná slova zas tak alergičtí. Před několika dny žila francouzská veřejnost charakteristikou interjekcí prezidenta Merde!, ale i to bylo ze strany médií více než pokrytecké,“ komentuje Zbořil. „Kdo se dnes díval do raných ranních hodin na přímý přenos diskuse o vládním programu, bude mít trochu pochopení pro pana předsedu vlády, i když historie zná české politiky, kteří se ostýchali na veřejnosti říct i slovo blbec. A protože zaklení Petra Fialy bylo zřejmě odposlechnuté hlukovými mikrofony, spíš bych si dovolil kritizovat ty, kteří jsou ochotní slídit i v intimních zónách parlamentního areálu. Po nepřetržité dvacetihodinové pozornosti a očekávání, z které strany co přiletí, je snadné někoho vyvést z rovnováhy. Konec konců i incident s paparazzi amatérem z řad poslanců za kuropění to potvrzuje,“ dodává. Upozorňuje, že už jsme si museli zvyknout, že za námi, naší rodinou, dětmi a příbuznými se leze s kamerou až do ložnice. „Tak bychom nejen my, ale hlavně politici a političky měli být opatrnější a vážit každé gesto, každý úsměv a každé slovo,“ říká.

Z proslovů, které jsme zatím slyšeli, politologa zaujal i bývalý ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček. „Mluvil o té nejnaléhavější současné záležitosti, kterou je energetická krize a česká pozice v celém globálním formátu tohoto dění v Evropě a ve světě. Ale bylo tam hned několik vynikajících diskusních příspěvků, které se týkaly školství, zdravotnictví, obrany a bezpečnosti, zemědělství, sociální politiky a několik dalších, které by stály za pozornost nejen veřejnosti, ale poslanců ve vládních lavicích a některých členů vlády,“ připomíná Zbořil.

A jak na závěr shrnout dosavadní jednání o důvěře? „Rozhodně bylo zajímavé nabídkou spolupráce opozice vládní koalici alespoň při zabývání se těmi nejobtížnějšími a rychle si blížícími problémy. Ale jak všichni dobře víme, řeči se vedou a pivo se pije… A tak jistě hned podle prvních skutků poznáme je – vládu i opozici,“ uzavírá Zdeněk Zbořil.