Nová forma globalizace a rozvoje se skrývá za ambiciózním čínským projektem „jednoho pásma, jedné stezky“, který Peking začal v roce 2013. Hlavním nosníkem čínských plánů je nová kvalita hospodářského propojení mezi Asií, Evropou a Afrikou pod vedením Číny. V hlavní roli jsou dopravní a jiné infrastruktury. A Čína, velmoc na vzestupu.

Čína 21. století je nepřehlédnutelnou hospodářskou silou, která skoro po čtyři desetiletí profitovala ze západní globalizace. Stala se průmyslovým centrem světové ekonomiky a světovým hráčem, který sice ve vojenské síle či v technologických inovacích nemůže konkurovat USA, ale ekonomicky se řadí už mezi globální velmoci s obrovským trhem a potenciálem. Nyní hledá svoje místo v globálním uspořádání a nový model domácího rozvoje.

Rozvoj a čínské ambice nejen v Eurasii

Iniciativa Hedvábné stezky či „jednoho pásma, jedné stezky“ zatím zahrnuje zhruba 68 zemí světa, které jsou primárně situovány na třech kontinentech, a využívá jejich relativní zeměpisnou blízkost.

Projekt má pozemní i námořní rozměry. Obecně jde o různorodý soubor nejrůznějších projektů, jež nejsou zatím nijak politicky zastřešeny, ale které sledují především ekonomické cíle a nestojí na „sdílených hodnotách“, což by ostatně v kontextu Asie jako kontinentu nebylo možné. Účast v projektu tak zatím není podmíněna sdílením hodnot, ale pragmatismem, účelností a výhodností. Samozřejmě že na prvním místě pro Čínu jako hlavního investora.

S projektem Nové Hedvábné sezky se můžete obsáhleji seznámit v tomto dokumentu

Čína tímto projektem převzala a obnovila myšlenku rozvoje, kterou Západ po studené válce opustil. Hlavní záběr má projekt geopoliticky v Eurasii, kde by jeho úspěšná realizace udělala z Číny centrum celého širšího kontinentu.

V pozemní části stezka propojuje do jednoho dopravního koridoru severozápadní Čínu, Kazachstán, Rusko, Bělorusko (země Eurasijské ekonomické unie), Polsko, Německo a Nizozemí a odtud přes Francii dále do Španělska (země EU).

Druhý pozemní hospodářský koridor jde potom přes Kyrgyzstán, Uzbekistán a Tádžikistán do Íránu a odtud do Turecka.

Významnou roli hrají železnice, ale také další dopravní infrastruktura (letiště, přístavy) a navazující ekonomické projekty včetně virtuální komunikace nebo energetiky.

Námořní část cesty spojuje pobřeží Číny s jihovýchodní Asií, Indií, pobřežím západní Afriky a odtud do Suezského průplavu kolem Turecka dále do Středozemního moře přes Řecko až do italských Benátek. Oba hlavní dopravní koridory – pozemní i námořní – na sebe napojují další vedlejší projekty, což znamená, že kromě pivotových zemí zahrnuje další.

Z hlediska významu jsou pro Čínu ze zemí Evropské unie klíčové zatím především Španělsko, Nizozemsko, Itálie, Řecko, Německo a Polsko. Česká republika k pivotovým zemím v EU v tomto projektu nepatří.

Čínská globalizace „jinak“

Změna v Bílém domě na začátku roku 2017 předznamenala nové ekonomické zájmy a akcenty americké administrativy Donalda Trumpa. V podstatě došlo k obratu od pozitivně vnímané globalizace, kterou USA čtyři desetiletí vedly, k negativním dopadům doma a k protekcionismu či semiprotekcionismu.

Čína tuto situaci využila ve svůj prospěch, když se čínský lídr stylizoval do představitele „jiné“ globalizace, která bude rétoricky postavena na „win-win“ či vzájemné výhodnosti a na inkluzi. Čína se tak stylizuje do země, která staví alternativu dosavadní globalizace se zvláštním zaměřením na rozvojový svět a země se středními příjmy.