Pražský městský soud dnes, zatím nepravomocně, osvobodil bývalého premiéra a prezidentského kandidáta Andreje Babiše i jeho někdejší poradkyni Janu Nagyovou v kauze Čapí hnízdo. Případ, který znamenal stíhání bývalého premiéra, začal v roce 2017, rozsudek padnul v týdnu, kdy se bude konat první kolo prezidentské volby.

„Rozhodnutí Městského soudu v Praze je pozoruhodné nejen z hlediska merita věci, ale také jeho zveřejněním v horkém předvolebním týdnu prezidentských voleb. Údajný trestný čin, spáchaný snad už v roce 2013 nebo 2014, byl vyšetřován a později zažalován v roce 2017 a trvalo dalších pět let, než byl vynesen první stále ještě nepravomocný výrok soudu,“ připomíná Zbořil.

„Už to samo o sobě znejisťuje každého, kdo by se o celé této věci chtěl dozvědět pravdu. Mnohem vážnější ale je, že se všechno odehrávalo v posledních pěti letech za mimořádné mediální pozornosti. To by jistě nemuselo celé kauze škodit, jako to, že vše doprovázela chvílemi až zběsilá aktivita různých politiků a politických stran, která měla povahu jakési totální války. Válčilo se nejen na polích domácích, ale využívalo se i evropské veřejnosti a různých institucí Evropského parlamentu a Evropské komise,“ dodal.

Postupně se podle Zbořila z útoků na Andreje Babiše a jeho rodinu stal nástroj nátlaku i na Babišovu vládu a důsledkem bylo volební vítězství tzv. pětikoalice. „Politický program „Antibabiš“ trval až do nyní probíhající volební kampaně kandidátů na prezidenta a i tato kampaň ukázala, že někteří čeští politici neumějí formulovat jiný konkrétní program než smyšlenky okolo vybudování tzv. Čapího hnízda, jemuž se dostalo laciné popularity, kterou mu jiní podnikatelé v tomto oboru mohou jen závidět,“ říká politolog.

Už jen z tohoto pohledu bylo podle Zbořila zajímavé sledovat nedělní „superdebatu“ v ČT, mimochodem bez účasti Andreje Babiše, během které většina kandidátů a kandidátek nepočítala s tím, že soudní řízení v první instanci by mohlo dopadnout jinak, než si oni přejí.

„Snad jedině Josef Středula něco věděl anebo alespoň tušil, a se svými 2 % preferencí ‚přeběhl‘ ke konkurenci. Ať je to tak, nebo onak, poslední předvolební týden dostává jinou, pro mnohé nečekanou dynamiku. A vypadá to tak, že ještě včera sebevědomí kandidáti a kandidátka budou muset změnit svou předvolební rétoriku, anebo začít uvažovat o tom, co budou dělat po volbách. Doufejme, že v posledním týdnu nedojde na zápas ve volném stylu nebo dokonce ještě na nějaký jiný druh zápolení, ve kterém by bylo všechno dovoleno,“ dodává politolog.

„Nedocházelo k výměnám názorů, ale jen k pomluvám a nactiutrhání“

V kampani měli všichni prezidentští kandidáti možnost naplno se projevit. „Snažím se rozlišovat mezi vedením kampaně jednotlivci, a těmi, kteří se těší až mimořádné přízní veřejnoprávních médií i z neznámých zdrojů financované aktivity náhodně se objevujících komentátorů. Domnívám se, že nebylo velkým překvapením, že nedocházelo k diskusím a k výměnám názorů, ale jen k pomluvám a k nactiutrhání, kterému se neubránila ani veřejnoprávní média,“ komentuje Zbořil. „Snad mne to ani příliš nepřekvapilo, ale organizace prezentací směřující k redukci počtu kandidátů na trojlístek Pavel-Babiš-Nerudová povede k deziluzi z přímé volby, tolik v některých politických kruzích považované za svátek demokracie,“ dodává.

Problém této selektivní propagandy a agitace ve prospěch jakési „zlaté trojky“ překvapil podle Zbořila svou intenzitou, která, podle jeho názoru znevažuje přímou prezidentskou volbu jako takovou. „Vzhledem ke stavu Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu je možné očekávat vlnu kritiky nejen ve dnech povolebních, ale i v letech následujících,“ podotýká.

„Nakonec jsem se přece jen díval...“

V neděli se konala první superdebata, na které se představili prezidentští kandidáti. Zbořil připouští, že se na to ani nechtěl dívat. „Nakonec jsem se přece jen díval, i když tak trochu proti své vůli. Zajímalo mne, jak se produkce a režie dokážou vypořádat s diskusí ambiciózních kandidátů, o kterých jsem si myslel, že stále ještě nepochopili, oč v prezidentských volbách jde,“ předesílá Zbořil.

ČT podle politologa svým způsobem nezklamala; scénář a režie byly nešťastně koncipované a vše zachraňoval kultivovaným a sebevědomým vedením rozhovorů (někdy jen odpovědí na položené otázky) redaktor Martin Řezníček. „Nebylo to pro něho příliš složité, protože téměř všichni účastníci debaty svou prezidentskou budoucnost viděli, až na jednu výjimku a polovýjimku, v odsouzení prezidentské kariéry Miloše Zemana a opatrně i Václava Klause. A samozřejmě s nezbytným rituálním hanopisem Andreje Babiše. Otázky, které kandidátům kladly tzv. osobnosti, byly podivné, bez ohledu na to, zda je kladla předsedkyně Poslanecké sněmovny nebo předseda Ústavního soudu.

Pokud byl v debatě v ČT nějaký rafinovaně ukrytý záměr, pak snad jen to, že podprahově se divákům a posluchačům vnucoval názor, že o všem je už rozhodnuto a že trojlístek Babiš-Nerudová-Pavel to má v prvním kole jisté. Pak že bude záležet jen na pořadí, o kterém by se mělo rozhodovat i pod vlivem pondělního nezávislého rozhodnutí ještě nezávislejšího soudního dvora,“ popsal politolog.