Bašár Asad zase jednou vyzval syrské uprchlíky, aby se „vrátili domů“. A americký tisk hbitě opakuje, že opozičníky čeká „doma“ věznění a mučení. Vy jste už v minulosti dala najevo, že vám jich proto není líto... Čili byste je vydala Asadovi? Jinak, má Sýrie nějaké prostředky na jakousi integraci navrátilců do společnosti?

Odpověď na tuto otázku má několik rovin. V první řadě, například Libanon, Turecko nebo Jordánsko už nějakou dobu tlačí na syrské migranty, aby se vrátili domů. A nejsou to jen nějaké slovní výzvy, naopak, házejí jim pod nohy byrokratické klacky, ruší povolení k pobytu, ničí dokonce uprchlické tábory, čímž je připravují o střechu nad hlavou, posílají do táborů armádu… A právě v Libanonu, Turecku nebo Jordánsku jsou největší počty syrských uprchlíků a tamní média stále častěji nadšeně hlásí počty Syřanů, kteří se už vrátili. V Libanonu se z ještě nedávného půldruhého milionu Syřanů mluví občas už „jen“ o 700 tisících, což je ale na šestimilionový stát pořád ještě spousta lidí, Turci nedávno psali o 330 tisících navrátilcích. Jinými slovy, Evropa sice o syrských migrantech hodně mluví, ale v porovnání s Blízkým východem jich tu máme „jen pár“. Druhá rovina je ekonomická, protože oficiální syrské statistiky nyní uvádějí, že zhruba třetinu spotřeby syrských domácností pokrývají peníze, které domů posílají právě migranti ze zahraničí. Čili emigrace významně pomáhá i Syřanům doma.

A pak je tu ona politická rovina, kterou zmiňujete. Nevím, jestli všechny navrátilce čeká vězení a mučení, jak uvádíte, protože i kdybychom brali jen ta čísla lidí, kteří se v posledním zhruba roce vrátili z Libanonu a Turecka, tak je očividné, že tolik bas a tolik mučitelů „u Asadů“ prostě nemají. Problém je spíš v tom, že muže po návratu čeká povinná vojenská služba, jíž se útěkem před válkou vyhnuli, což určitě není nic, co by mělo někoho domů lákat. Koneckonců, v Idlíbu nebo na východě země se stále bojuje a ještě nějakou dobu bude. A pak je tu také část migrantů, kteří pocházejí z islamistických kruhů, a uprchli před vládními jednotkami, když pochopili, že to džihád v čele s Daešem a Al-Káidou v Sýrii prohrál. Ti se asi vracet fakt nebudou, protože venku, tedy i u nás v Evropě, je jim očividně líp, doma by je vězení a možná i mučení opravdu mohlo čekat. Damašek sice tvrdí, že se vše bude posuzovat individuálně, ale v praxi na nějakou spravedlnost „vyvažovanou na lékárnických vahách“ moc nevěřím. Koneckonců, Blízký východ jako takový má prostě své „tradice“, není to problém jen Sýrie. Stačí se podívat na to, s jakou monotónností Irák rozdává tresty smrti bývalým členům Daeše, zahraniční občany nevyjímaje. A ještě jiný úhel pohledu nabízejí migranti evropským politikům a propagandistům, protože dokud tu budou, budeme mít záminku opakovat mantry o „strachu z řezníka Asada“, hájit Al-Káidu v Idlíbu, udržovat sankce, které stěžují život lidem, jimž pak jejich příbuzní zvenku, i z Evropy, pomáhají přežívat…