Bašár Asad zase jednou vyzval syrské uprchlíky, aby se „vrátili domů“. A americký tisk hbitě opakuje, že opozičníky čeká „doma“ věznění a mučení. Vy jste už v minulosti dala najevo, že vám jich proto není líto... Čili byste je vydala Asadovi? Jinak, má Sýrie nějaké prostředky na jakousi integraci navrátilců do společnosti?

Odpověď na tuto otázku má několik rovin. V první řadě, například Libanon, Turecko nebo Jordánsko už nějakou dobu tlačí na syrské migranty, aby se vrátili domů. A nejsou to jen nějaké slovní výzvy, naopak, házejí jim pod nohy byrokratické klacky, ruší povolení k pobytu, ničí dokonce uprchlické tábory, čímž je připravují o střechu nad hlavou, posílají do táborů armádu… A právě v Libanonu, Turecku nebo Jordánsku jsou největší počty syrských uprchlíků a tamní média stále častěji nadšeně hlásí počty Syřanů, kteří se už vrátili. V Libanonu se z ještě nedávného půldruhého milionu Syřanů mluví občas už „jen“ o 700 tisících, což je ale na šestimilionový stát pořád ještě spousta lidí, Turci nedávno psali o 330 tisících navrátilcích. Jinými slovy, Evropa sice o syrských migrantech hodně mluví, ale v porovnání s Blízkým východem jich tu máme „jen pár“. Druhá rovina je ekonomická, protože oficiální syrské statistiky nyní uvádějí, že zhruba třetinu spotřeby syrských domácností pokrývají peníze, které domů posílají právě migranti ze zahraničí. Čili emigrace významně pomáhá i Syřanům doma.

A pak je tu ona politická rovina, kterou zmiňujete. Nevím, jestli všechny navrátilce čeká vězení a mučení, jak uvádíte, protože i kdybychom brali jen ta čísla lidí, kteří se v posledním zhruba roce vrátili z Libanonu a Turecka, tak je očividné, že tolik bas a tolik mučitelů „u Asadů“ prostě nemají. Problém je spíš v tom, že muže po návratu čeká povinná vojenská služba, jíž se útěkem před válkou vyhnuli, což určitě není nic, co by mělo někoho domů lákat. Koneckonců, v Idlíbu nebo na východě země se stále bojuje a ještě nějakou dobu bude. A pak je tu také část migrantů, kteří pocházejí z islamistických kruhů, a uprchli před vládními jednotkami, když pochopili, že to džihád v čele s Daešem a Al-Káidou v Sýrii prohrál. Ti se asi vracet fakt nebudou, protože venku, tedy i u nás v Evropě, je jim očividně líp, doma by je vězení a možná i mučení opravdu mohlo čekat. Damašek sice tvrdí, že se vše bude posuzovat individuálně, ale v praxi na nějakou spravedlnost „vyvažovanou na lékárnických vahách“ moc nevěřím. Koneckonců, Blízký východ jako takový má prostě své „tradice“, není to problém jen Sýrie. Stačí se podívat na to, s jakou monotónností Irák rozdává tresty smrti bývalým členům Daeše, zahraniční občany nevyjímaje. A ještě jiný úhel pohledu nabízejí migranti evropským politikům a propagandistům, protože dokud tu budou, budeme mít záminku opakovat mantry o „strachu z řezníka Asada“, hájit Al-Káidu v Idlíbu, udržovat sankce, které stěžují život lidem, jimž pak jejich příbuzní zvenku, i z Evropy, pomáhají přežívat…

A jestli bych je vydávala? To přece není o nějakém vydávání. Buď se budou chtít vrátit, nebo ne. Ostatně, v obecné rovině to platí pro všechny národy. V každém, i v tom našem, existují určité počty lidí, kteří raději odjedou do ciziny a už tam i zůstanou. Nedělala bych z toho nějakou vědu, natož abych z toho vyvozovala nějaká politická moudra.

Izraelský premiér Netanjahu má problém – nové volby poté, co po těch proběhlých není schopen sestavit vládu. Hrozí reálně, že ho zavřou, když ztratí imunitu? Blíží se situace, kdy udělá nějakou „blbost“ k upoutání pozornosti „hardline“ izraelského publika? Úder na Írán, ještě větší tvrdost k Palestincům...?

Jistě, vězení je vcelku reálnou cestou, po níž se bude Netanjahuův život dál ubírat, ale na druhou stranu vše nyní záleží na generálním prokurátorovi, jestli se rozhodne podat oficiální žalobu k soudu, nebo počká na zimu, až jak dopadnou druhé předčasné volby naplánované na září. A jestli bude chtít mezitím Netanjahu „poutat pozornost“ zrovna útokem na Írán, to si tedy nemyslím. Jeho snahou bylo přehodit tuhle záležitost na USA, aby to odválčily (možná zase s nějakou tou „koalicí ochotných“) za Izrael, ale hrozba amerického útoku proti Íránu pomalu, ale o to jistěji mizí. A sám do takového masakru, jehož výsledky nelze předvídat, ale nemusely by být pro Izrael nijak ideální, Netanjahu nepůjde. A ta ještě větší tvrdost vůči Palestincům? Oni Palestinci a jejich osud na zmenšujících se ostrůvcích „svého“ okupovaného území drtivou většinu izraelské společnosti vůbec nezajímají. Může klidně přitvrdit, ale nic moc tím doma nezíská…

Donald Trump je během své návštěvy Británie líčen jako, s prominutím, hrubián a pitomec. Je k tomu reálný důvod, nebo jde prostě o novinářský tik? A pozorujete nějakou vážně míněnou snahu si k sobě Británii připoutat minimálně hezkými sliby, když Evropa je na ni tak ošklivá?

Většina západních mainstreamových médií je zaměřena protitrumpovsky. Někdo tomu říká neoliberalismus, někdo levičáctví, někdo neomarxismus, někdo sluníčkářství, někdo je má naopak za kované demokraty… V každém případě není divu, že nenechávají na Trumpovi nit suchou, protože jim pořád a navíc s gustem boří bábovičky. Tím spíš poté, co splaskl uměle nafouknutý skandál Russiagate, na němž většina médií měla nekonečným publikováním polopravd, nepravd, nebo rovnou vědomých lží, svůj zásadní podíl. Mimochodem, britský novinář John O´Sullivan tuhle charakterizoval Russiagate jako „první americký skandál, v němž se vláda snaží otevřeně publikovat fakta a média se je snaží utajovat“. A tak dál šijí do Trumpa hlava nehlava, nejspíš aby přehlušila svá totální selhání. A související ztrátu smyslu.

Nicméně bych souhlasila s tím, že Trump v Londýně jede jako buldozer: otevřeně podporuje Borise Johnsona na post premiéra, protože slibuje Brexit k poslednímu říjnu, ať už s dohodou, nebo bez ní, otevřeně slibuje modré z nebe pro Británii, která se od EU odpojí, otevřeně vychvaluje Nigela Farageho, na kterého aktuálně Brusel znovu útočí. Na jednu stranu je to samozřejmě všechno snaha připoutat si pobrexitovou Británii, ale z většího nadhledu je to nepokrytá snaha bořit tu naši EU. A je svým způsobem neuvěřitelné, jaké ticho k tomu v Evropě vládne. Trapasy u královny válcují všichni, ale rozbíjení EU je tabu? Kdyby něco takového udělal Putin, tak už je oheň na střeše, ale vůči Americe, která zničehonic postupuje predátorsky, vůbec nevíme, jak se máme chovat. Je to až trapné.

Objevila se informace o výbuchu ve štábu maršála Haftara, který soupeří o nadvládu nad Libyí. Byla potvrzena? A kam se posouvá rovnováha v libyjské občanské válce? Jinak, koluje ošklivá zvěst: Skrze Haftara bude mít Putin v hrsti náš osud. Protože když bude chtít zničit Evropu, klidně může otevřít stavidla migrantů a... a nazdar. Je to opodstatněné, vzhledem k tomu, ze Itálie prostě migranty přestala vpouštět?

No, on to nebyl výbuch v Haftarově štábu jako takovém, to jen džihádisté, kteří brání Tripolis, odpálili dvě auta s výbušninami před jedním ze štábů jeho armády kousek od Tripolisu.

Ale jinak, nechme už té posedlosti Putinem, prosím. Ano, Haftar byl minulý týden na otočku v Moskvě, ale předtím byl u Macrona v Paříži, zbraně a vojenskou podporu dostává z Alžírska, Egypta a Spojených arabských emirátů a Izraele… Těch vnějších sil, které chtějí z různých důvodů (ale hlavně kvůli ropě, samozřejmě) stabilizovat Libyi a vybraly si k tomu právě osobu maršála Haftara, je víc a svým způsobem se vzájemně doplňují a vyrovnávají tlaky. Zkrátka, kdo se chce bát „Putina v Libyi“, tak samozřejmě může, duševních poruch není, zdá se, nikdy dost, ale skutečnost je komplikovanější. Nicméně, obecně samozřejmě opravdu platí, že jakýkoli budoucí vládce Libye bude mít prst na „migračním kohoutku“ namířeném na Evropu. Stejně jako ho má třebas turecký Recep Erdogan. Nebo kdokoli, kdo by vládl v Turecku za situace, která nyní ve světě panuje. 

Ukrajinský prezident Zelenskyj vyjel do Bruselu a vás pobavilo sdělení Junckera, že „se mu nebude stýskat po Porošenkovi, protože má nového“. Dočká se teď Ukrajina finanční pomoci, dodávky „letálních“ zbraní či přitvrzení Bruselu vůči Rusku? Nebo půjde jen o „bulíky na nos“ novému prezidentovi? Mimochodem, jak se díváte na oznámení ministra Petříčka, že na práci pozveme další desetitisíce Ukrajinců, kterým zaručíme 1,2 násobek zaručené mzdy?

Bylo by divné, kdyby EU nyní přestala Ukrajinu platit a držet ji nad vodou, nebo jí nějak jinak upírala její jiné „nároky“. Splnila ostatně i Zelenského „přání“ a o další rok jaksi už automaticky prodloužila sankce proti Rusku. A samozřejmě od něj budou výměnou za to vše čekat, že (stejně jako Porošenko) zatočí s korupcí a podobná „bla, bla, bla“, ale hlavně, že bude proti Rusku. Zelenskyj ještě nemá ani vládu, domácí opozice proti němu je silná, státní aparát plný nespolupracujících „porochobotů“, uvidíme, jak se bude jeho osud vyvíjet dál…

A k tomu Petříčkovu nápadu: nevím, nevyznám se v problematice mezd, i když je mi jasné, že „lidový odpor“ proti tomu, že budou Ukrajinci u nás „brát víc než Češi“, je lehce řečeno, totálně mimo. Znám pár ukrajinských gastarbeiterů a vím, že tady mají i tři práce, které se vyznačují hlavně tím, že jsou za směšné peníze, o které je navíc oberou mafie, takže, když stát těm legálním gastarbeiterům zaručí alespoň trochu důstojnější podmínky, tak proč ne? Tedy, pokud to nebude znamenat jen následný vyšší zisk pro zmíněné mafie. Koneckonců, je to podobné jako s těmi Syřany, o nichž jsme se bavili na začátku – i Ukrajinci tady pracují vesměs proto, aby uživili rodiny doma.   

Také se stydíte za Andreje Babiše, kterého předběžný audit Evropské komise nařkl z neoprávněného čerpání dotací? Také máte strach z toho, že nám Babiš dělá ostudu a oslabuje naši pozici v EU a v zahraničí? Líbí se vám akce spolku Milion chvilek pro demokracii?

Milion chvilek pro demokracii je zajímavý. Ti tři mládenci se objevili, tak říkajíc, „odnikud“ stejně jako třeba klimatická Greta, paní Čaputová nebo Eman Macron, což podle mého napovídá o podobném „mechanismu mocenského výtahu“, ne-li rovnou o stejné stáji, z níž tyto „neznámé hvězdy“ tak rychle vylétají. A lídr „Milionu“ najednou vyzývá premiéra k diskusi v televizi, protože… Protože Babiše nemá rád. Jste grázl, pojďte diskutovat! Taková nabídka se přece neodmítá, no ne? Přitom jedinou vyhlídku, jakou Milion chvilek zatím jako by nabízel, je svrhnout Babišovu vládu, pak prohrát volby a pak zase hajdy na náměstí a hezky znovu…