Donald J. Trump těžce nabančil evropským lídrům v interview pro Times. EU prý není důležitá, NATO je zastaralé, Putinovi bude věřit stejně jako Merkelové a Merkelová prováděla špatnou imigrační politiku. Německá kancléřka se ozvala, francouzský končící prezident též... Co soudíte o slovech DJT, důvodu jejich pronesení či jak vážně je máme brát v kontextu toho, jak mluví třeba Tillerson nebo Mattis při „grilování“ v americkém Kongresu? Ti tak naklonění Putinovi nejsou a NATO velebí. Tak co platí, a jak konkrétně DJT svá slova obtiskne do prvních kroků své administrativy? Skutečně hrozí zrušení sankcí proti Rusku, když bude spolupracovat v rámci „boje s terorem“, přičemž sám budoucí výklad tohoto slova v mysli DJT je důležitý, zejména v otázce Sýrie...

Upřímně, Trumpova slova na adresu EU a NATO nebyla nijak překvapivá, protože víceméně totéž říká už delší dobu. Pobavila mě ale reakce Evropy, která se cítí uražená, že jí někdo mluví do jejích věcí, nebo pohoršení Johna Kerryho, že prý není vhodné takto otevřeně komentovat politiku jiných zemí. Od lidí, kteří stáli rovnou u „změn režimů“, vojenských agresí, svržení legitimně zvolených vlád, zničení celých států nebo uvalování sankcí kvůli tomu, že se jim nelíbí politika některých jiných států – je to opravdu přehlídka vrcholného pokrytectví. Každý si může zvolit, jestli se bude smát nebo brečet.

Nevím, jakou politiku bude Trump razit na mezinárodní scéně, a tak netuším ani to, jestli opravdu „hrozí“ zrušení sankcí proti Rusku, ale už jen fakt, že si za ministra zahraničí vybral Rexe Tillersona, který v čele ropného konglomerátu ExxonMobil v důsledku sankcí přišel v Rusku o hotové jmění, nasvědčuje, že přinejmenším něco se změní. Možná by se ale dalo obecně říci, že s Trumpem přicházejí ty koncerny a ti oligarchové, pro které nebyla konfrontační a agresivní politika obamovsko-clintonovského establishmentu až tak výhodná, a tak si nyní budou chtít „namastit kapsy“. Tillerson a další petrolejáři v důsledku sankcí přicházeli o peníze, a tudíž je logické očekávat, že se změní i jejich politika vůči Rusku a že si nějakou záminku ke zrušení sankcí už najdou, aby se mohli vrátit na bohatá naleziště na Sibiři nebo (nedejbůh) i v té panenské oblasti za polárním kruhem. Dokonce mám pocit, že jim nyní ty sankce vadí víc než Rusku, které si na ně svým způsobem zvyklo, postupně se dostává do černých čísel a bude si moci vybírat kauzy, na nichž bude s USA spolupracovat. Tudíž nějaká změna v zahraniční politice USA nastane, ale jaká – nebo dokonce jak radikální – bude, si netroufám odhadnout. Už si ale stačí počkat pár dní a „budem vidět“.

Možná si Trump nyní tím rozhovorem jen chtěl hezky veřejně vyzkoušet reakce Evropy, trochu nám to tady „rozhodit“ a případně najít nové spojence; koneckonců, drtivá většina unijních elit stála na straně Hillary, a tak nikdy neuškodí je trochu poškádlit. Nevím.

Své ovoce už to v každém případě nese. Ozval se třeba francouzský generál letectva a velitel nejvyšší transformační alianční rady Denis Mercier, který už nadšeně souhlasí s Trumpem, že NATO je „absolutně zastaralé“, příliš se soustředí na expanzi do různých zemí, přičemž konkrétně jmenoval Afghánistán. O této už více než 16 let trvající „nevítězné demokratizaci“ mudruje v posledních týdnech i sám Trump, přičemž jeho otázky k tématu naznačují, že nechápe, o co že se v tom Afghánistánu pořád ještě snažíme. Ostatně, pokud si odmyslíme skvělé žoldy pro všechny zúčastněné okupační vojáky, tak taky netuším… Tipnu si tedy, že politika USA v Afghánistánu dozná změn. A totéž platí pro Afriku a Blízký východ. Obamova administrativa nebyla pozvána do Astany na mírové rozhovory o Sýrii, ale „trumpovci“ ano, byť třeba Írán tvrdí, že tam USA vůbec nemají co dělat, a Rusko zase nechává na Sýrii, aby rozhodla, zda tam USA chce, či nikoli. Fakticky tím otevírá dveře k zahájení oficiálních kontaktů Trumpovy administrativy s Damaškem, což je už samo o sobě malou revolucí – od obamovského „Asad musí jít“ k jednáním. Uvidíme, jak to dopadne. V Astaně se začíná v pondělí, i když není vyloučeno, že se vše z „organizačních“ důvodů ještě třeba i odloží. Není ale kam spěchat.

Ve včerejších LN vyšel komentář, že DJT to, asi, bohužel bude myslet vážně a jeho politika bude tak strašná, jak se zdá. Místopředseda TOP 09 Ženíšek sdělil, že s NATO je Trump „mimo mísu“. Jak nahlížíte na zděšení těchto nejloajálnějších propagátorů „transatlantické vazby“? Hroutí se jim svět? Co teď budou dělat? Semknou se kolem Merkelové, jak naznačují? Nebo prostě budou doufat, že za čtyři roky se zase vrátí ten krásný svět, který znali doteď?

Je možné, že se mnohým „hroutí svět“, ale myslím, že to platí fakticky a nikoli jen v podobě ztrát jakýchsi ideálů a jistot. Jistě, každý, kdo si plánoval prožít pohodlný novinářský nebo politický život v roli amerického vazala a důsledně mimo realitu, si samozřejmě může v koutku duše přát, že ta noční můra potrvá jen chvíli a pak se všechno zase možná vrátí do „normálu“. Na druhou stranu je tu ale letošní série voleb v Evropské unii, které mohou celý koncept zcela rozbít, je tu halda neřešených problémů, které se neustálým odsouváním jen dostaly na pokraj exploze. Obávám se, že zatímco se některým svět hroutí, všem ostatním se prostě jen mění před očima. Po letošku už Evropská unie nemusí nikdy vypadat jako dosud, ale to přece víme i bez toho, že by nám měl Donald Trump vzkazovat zpoza moře. A co se stane za čtyři roky? I kdyby třeba v amerických volbách vyhrál zase nějaký ten „správný“ kandidát, tak to jako zaútočí na Evropu a donutí silou Francouze, Holanďany, Brity, Italy a další srotit se zase do poslušného houfu? Na tu představu bych nevsadila ani zlámanou grešli.

Jeden americký magazín zveřejnil humoristický sloupek ve smyslu „George W. Bush se raduje, že od pátku už nebude nejhorším exprezidentem USA v dějinách“. I když v to už prý za svého života ani nedoufal. Když bychom to vzali vážně, byť je to vtip... Těšil by se po právu?

Poměřování nesouměřitelného je vždy ošidné, a o těchto kategoriích rozhodují vesměs média. Je fakt, že z Trumpa se stal takový mediální ďábel, že i Obama s Bushem najednou vypadají jako andělé a géniové. Existují ale čísla, která se přece jen porovnat dají. Trumpovi se připisuje avízovaný radikální boj proti ilegální migraci, ale za Obamy bylo deportováno 2,4 milionu migrantů, zatímco za Bushe „jen“ dva miliony. Bush bombardoval jen čtyři země, zatímco Obama hned sedm, přičemž desetinásobně navýšil počty náletů bezpilotníků po celém světě. Za Obamy USA prodaly do zahraničí zbraně za skoro 280 miliard dolarů, za Bushe „jen“ za 140 miliard… Trump musí svá čísla teprve dodat, ale pokud vydrží ten tlak proti němu, je jasné, že se stane „nejhorším prezidentem USA všech dob“, i kdyby byl tento oligarcha – náhodou – prezidentem dobrým.

Pojďme k jedné konkrétní věci: Čím dál větší část rozporcované a „občansky-válčící“ Libye zkonzumovává generál Chalífa Haftár. Podporují ho Rusové a – což je šokující – má mít 20 let americké občanství (!!!) a původně vystupoval v souladu s vládními kruhy, které byly mezinárodně uznávané. Popište nám, prosím, plastičtěji současnou situaci a sdělte nám: Jak je, proboha, možné, že americký občan se s ruskou podporou obrátí proti USA? Na jakého koně to Obama vsadil, že to takhle dopadlo? A pokud jde o Libyi, premiér Malty, předsedající členské země EU, varuje, že díky bujícímu občanskému konfliktu na jaře může dojít k naprosto rekordní míře migrace. Je tomu tak? A jaké řešení by vlastně v zemi dříve řízené plukovníkem Kaddáfím mělo být?

Je pravda, že Chalífa Haftár býval kdysi významnou postavou kaddáfíovského režimu, pak se nechal koupit od CIA, přeběhl, vedl proti Kaddáfímu neúspěšnou vzpouru a poté uprchl do USA, kde si spokojeně žil coby zasloužilý vysloužilý agent. A „exhumovali“ ho až poté, co se překvapivě zjistilo, že s ubitím Muammara Kaddáfího demokracie v Libyi nenastala, naopak, že zničením státu celá země upadla do chaosu a pod kontrolu různých islamistických nebo rovnou teroristických skupin. Nicméně, pak už to začíná být hodně komplikované, a tak to vezmu jen v kostce: Generálu Haftárovi se po několika letech podařilo zkonsolidovat svou vlastní armádu, která dnes působí jako největší a nejposlušnější vojenská síla v Libyi, vytlačil z rozsáhlých území džihád, ovládl většinu libyjských ropných terminálů… zkrátka, stal se určující silou tamního konfliktu. A zvláštní je, že takřka současně s tím, nejspíš pod dojmem vývoje situace v Sýrii, začal vysílat své emisary do Moskvy, posléze tam začal k jednáním o dodávkách zbraní jezdit i sám a před pár týdny si vrtulníkem dokonce zaletěl i na ruskou letadlovou loď, která „shodou náhod“ zakotvila nedaleko libyjských břehů. Je důležité si uvědomit, že s velkou pravděpodobností má dál vazby na CIA, pro niž je taková spolupráce s Ruskem v Libyi zřejmě výhodná – je třeba mít na paměti, že proti zničení Libye byla svého času i americká generalita, která s Kaddáfím vyjednávala o předání moci, ale Hillary C. nakonec rozhodla, že je Libyi třeba místo toho zničit. K tomu má Haftár podporu sousedního Egypta, který s Ruskem spolupracuje rovněž, a navrch žoldnéřští piloti nechvalně proslulého Blackwateru před pár dny Haftárovi pomáhali s bombardováním džihádu v Benghází.

Netvrdím, že chápu veškeré souvislosti současného vývoje v Libyi, ale zdá se být čím dál očividnější, že v této oblasti dochází ke spolupráci mezi USA a Ruskem a že nejbližší měsíce po Trumpově nástupu nám napovědí mnohem víc. Nicméně, už dnes je asi jasné, že generál Haftár bude patřit do vedení budoucí Libye a společnost mu tam bude s velkou pravděpodobností dělat Kaddáfího syn Sáif Islam, který je „dobrovolným vězněm“ vlivných milicí z jiholibyjského Zintánu. Nevydali ho do Tripolisu ani do Haagu a teď je v mnoha analýzách označován za snad jediného muže schopného vrátit Libyi jednotu. Sáif Islam dodá symboliku, tradici i mezinárodní kontakty, které získal za studií v Londýně, Haftár to podpoří silou a snad se dílo podaří.

Co se týče oné migrační vlny, lze opravdu předpokládat, že v situaci, kdy Haftárovy oddíly s ruskou či americkou nebo egyptskou pomocí začnou pochodovat napříč Libyí, nezbude spoustě džihádistů nic jiného než zavelet k ústupu, což v tomto konkrétním případě opravdu znamená plavbu do Evropy… Jupí! Pokud k něčemu takovému dojde, tak to bude migrační vlna spíš jednorázová, s níž by se přece jen „dalo něco dělat“. Jakýs takýs výhledový libyjský stát by ale do budoucna mohl začít působit z hlediska migrace do Evropy jako zátka. Nebo plnit funkci jako za Kaddáfího, chcete-li. Takže naděje by tu přece jen byla.

Velká Británie oznámila, že skutečně odejde z EU naprosto natvrdo. Analytici zmiňují tři možnosti: Buď se Británie rozpadne, nebo se dohodne s EU, nebo se EU vzhledem k plánovaným volbám v řadě členských zemí ponoří do takového chaosu, že všechno nakonec bude jinak. Kterou možnost tipujete vy? A propos, jak se vám líbí nový předseda Evropského parlamentu?

Netuším, jaký scénář nastane, protože mi reálné připadají všechny, i když ten třetí – tedy scénář chaosu – zdá se bohužel být přece jen nejpravděpodobnějším.

A nový předseda Evropského parlamentu? Kdo to je? A co je to ten Evropský parlament? Ne, vážně, sleduji to jen koutkem oka – do čela rozhádaného a rozklíženého europarlamentu byl zvolen tichošlápek Antonio Tajani, který už předtím prý nikoho nepřesvědčil ve dvou eurokomisařských funkcích. Co k tomu říci? Mám silný pocit, že na Titaniku zrovna orchestr rozbaluje svá fidlátka…

Srbsko vypravilo do Kosova zvláštní vlak, který díky kosovsko-albánským úřadům neprojel. To vyvolalo bouři slov, ve které kosovský prezident Thaci nařkl Srbsko ze snahy vojensky okupovat Kosovo, a srbský prezident sdělil, že jestli budou Srby štvát, tak se opravdu všichni seberou a půjdou si vzít Kosovo zpět. Co říkáte na tento incident a do jakého kontextu problém vlastně zasadit, když o Kosovo jsme se v posledních letech moc nezajímali? A jak věřit zprávě srbských médií, podle kterých mají vládcové Kosova strach, že se na ně DJT vykašle a nechá je Srbsku napospas?

Myslím, že to plně spadá do nervózního období kolem předávání moci v Bílém domě, kdy se někteří bojí zpřetrhání pupečních šňůr ke svým loutkovodičům, zatímco jiným narůstá hřebínek. Přitom obě strany jen spekulují, co bude a nebude, a v rámci těchto svých úvah zkoušejí „průzkum bojem“, tedy koumají, co všechno jim projde. Počkejme si pár týdnů nebo měsíců, budeme rozhodně moudřejší. I když chápu, že horké hlavy na Balkáně třebas na čekání, co Trump zamýšlí s Kosovem, nebudou mít nervy a rozhodnou se pro akci…

Na Světovém obchodním fóru v Davosu je hlavní hvězdou, světe div se, Si Ťin-pching. A světe div se, srdnatě tam obhajuje globalizaci a to, co z ni vyplývá – volný obchod a volný pohyb zboží po světě! Zatímco DJT plánuje ochranářská opatření a poměrně brutálně tlačí na americké firmy, aby pracovní místa ve výrobě stahovaly zpět do USA. On, kapitalista a nastupující prezident velmoci, která globalizaci tak nějak zavedla! Kam jsme to dojeli?

Dojeli jsme do světa, který se nám, jak už jsem řekla, mění před očima, doslova v přímém přenosu. Čína, která se postupně proměnila v ekonomickou a především exportní megavelmoc, zkouší diktovat chod světového kapitalismu a Amerika se jen brání a zavírá hranice! Neuvěřitelné, ale přitom zcela pravdivé. Jak moc mimo mísu jsou všichni ti bojovníci proti „obracení se k Východu“!

Válka snad tedy nebude, nicméně: Co čekat od následujících sedmi dnů?

V následujícím týdnu nás mainstreamová média zavalí zevrubnými popisy protestních akcí proti Trumpově inauguraci, takže si znovu zaslzíme nad krutým osudem, že tam není Hillary, a v pondělí začne v kazašské Astaně mírová konference o Sýrii. Mohla by položit základy pro budoucí řešení války a současně to bude i první akce, která by mohla reálně napovědět i něco o Trumpově skutečné politice, takže to bude pro svět mnohem zajímavější, než nekonečný výčet umělců, kteří Trumpovi v pátek nezazpívají a nezatančí…