Tak s Theresou Mayovou a dojednaným návrhem Brexitu v Británii pěkně vymetli. Znamenalo odmítnutí Dolní sněmovny odmítnutí návrhu, nebo rovnou odmítnutí Brexitu jako takového? Suneme se k divokému Brexitu, nebo se nakonec na poslední chvíli ještě něco dojedná? Jinak, fotbalista Petr Čech řekl, že on by asi nedokázal jen tak sedět a mluvit s někým, kdo podpořil Brexit. A to zaznívá často. Co říci k takovému rozdělení společnosti?
To, že Brexit neprojde parlamentem, se asi obecně čekalo, takže to není žádné překvapení. Obecně se taky čekalo, že premiérka ustojí hlasování o důvěře, protože se na její místo nikdo nehrnul. Žádná rvačka o nevděčnou a možná i bezvýchodnou funkci v čele vlády kdysi sebevědomé a hrdé Británie nehrozila. Ale na to, co bude následovat, neumím odpovědět. Británie upadla do pořádného chaosu a tipovat, jak se bude situace vyvíjet, nemá smysl. I kdybych snad něco řekla, tak než to vyjde, může být dávno všechno jinak. Takže, jak s oblibou říkám, uvidíme.
Každý z nás, tedy i Petr Čech, kvůli němuž jsem kdysi začala fandit Chelsea a koukat na anglickou Premiere League, má právo si vybírat, s kým posedí a pokecá a s kým ne, takže bych v tom neviděla nějaký zásadní problém. A skutečnost, že politika rozděluje anglickou společnost, je očividná. Platí to ale i pro společnost naši, francouzskou, německou, americkou, polskou… Možná se to dá vztáhnout na většinu západních zemí. A rozděluje nejen společnost, ale často už i rodiny. Připadá mi to hodně nešťastné, ale je to fakt. Jako kdyby najednou začínala ta politika doslova požírat naše životy a vytěsňovat z nich vše ostatní. Podle mého za to přitom politika nestojí.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Polanský