Donald J. Trump se rozhodl útočit na Německo za to, že kupuje plyn z Ruska. Že je prý nepřípustné, aby kdejaká země stavěla plynovody s Ruskem či že dokonce německý exkancléř šéfuje společnému podniku, který zásobuje Německo ruským plynem. Proč to DJT říká? Opravdu mu to všechno vadí, nebo je to jen jakási „páka“ na Německo?

Na jednu stranu je tu samozřejmě projekt plynovodu Nord Stream II, který efektivně zabrání tomu, aby Evropa dovážela nějaká nadměrná množství předraženého amerického zkapalněného plynu. A to se samozřejmě v Bílém domě nikomu nelíbí. Ale Trumpova slova jsou současně i otevřeným výpadem proti Berlínu, nebo lépe, testem, co všechno si Berlín ještě nechá líbit. A terčem není jen Německo jako největší evropská ekonomika, ale i jako lídr čím dál tím nejistější Evropské unie. K tomu si přičtěte, že třeba Polsko nedávno oznámilo úmysl „koupit si“ za miliardy americkou vojenskou základnu a uzavřelo i dohodu o nákupu násobně dražšího amerického plynu. K tomu platí, že se Varšava Nord Streamu II hlasitě staví do cesty a navíc je hned z několika důvodů na kordy nejen s Berlínem, ale i s Bruselem jako takovým. Když tedy Trump popichuje Němce, současně tím vlastně nepřímo podporuje Poláky, přičemž se samozřejmě může opírat i o další členské státy EU. Podkopává zcela vědomě nynější německou pozici v Evropě, která se až dosud zdála být nedotknutelná. Na úkor nynějších outsiderů. Dejte tomuto procesu rok dva tři a najednou můžeme zjistit, že Berlín vůbec není tak silný v kramflících, jak jsme doposud zvyklí.

Bude samozřejmě záležet na dalším německém postoji, ale Donald Trump svou pozici už před časem zatvítoval zcela jasně: Evropská unie podle něj znemožňuje americkým podnikům a farmářům dělat v Evropě byznys, deficit dosahuje 151 miliard dolarů, a přitom chce, aby je USA vesele bránily prostřednictvím NATO a ještě za to samy platily. „To prostě nebude fungovat,“ ukončil svůj tehdejší tvít. A ten si lze vyložit i tak, že zatímco mají USA vcelku jasno, jak si stojí či nestojí s Čínou nebo Ruskem, Západ by si měl rychle uvědomit, že nepřítel Ameriky z jejího pohledu nestojí někde před Uralem, ale je mezi námi, v našem táboře... Myslím, že jeden z komentátorů americké televize Fox to vyjádřil sice bizarně, ale v důsledku vlastně přesně. Trump prý do Bruselu přiletí „jako racek, všechno tam pokadí, pak se zachechtá a zase uletí“. A zbude po něm jen Evropská unie a NATO ještě nejistější, rozhádanější, samozřejmě slabší a nesmyslnější než předtím. A to je Trumpův cíl. Zbavit se konkurenta, který sebou nechá zamést. A čím dál víc západních analytiků podotýká, že to asi není jen krátkodobý kapric „nějakého Trumpa“, ale dlouhodobější směr americké politiky jako takové.

Prostě, EU i NATO čeká zatěžkávací období plné nejistoty, protože vstupujeme do naprosto neprobádaných vod. Podrobí se Evropa Americe totálně a bezpodmínečně? Nebo se odhodlá k nějaké samostatnosti? A jak na to, když na samostatnost a rozhodnost zatím nemá odvahu ani německá vláda? Možná z té zatěžkávací zkoušky bude rovnou tragický crash test.

Z jedné strany DJT vadí, že Německo bere plyn z Ruska, na druhou stranu je mu vyčítána vstřícnost vůči Vladimiru Putinovi. Už jen to, že se s ním setká. A i to, že vede řeči typu „je jednodušší jednat s Putinem než s Theresou May“ nebo že „Putin je fajn“. Nechceme pitvat mysl amerického prezidenta, ale lze to chápat tak, že zkrátka příležitostně tlačí na kohokoliv, s kým jedná, čímkoliv, třeba na Německo s Ruskem... A přitom ho Rusko nějak zvlášť neděsí a netrápí? Popřípadě, že si dovede představit spolupráci s Putinem? Co vlastně čekat od schůzky v Helsinkách?

Nevím, co čekat od summitu v Helsinkách, ale ruská strana už před třemi dny zaslala do Washingtonu návrh závěrečného komuniké, které nyní v Bílém domě redigují. Čili, co se stane na summitu, už se vlastně fakticky stalo – vše je domluveno předem, a to značí, že určitá míra shody mezi USA a Ruskem existuje a po summitu ji prozradí i nám. A ať už se dohodnou na čemkoli, čistě z hlediska uchování míru a odvrácení nějaké třetí světové války bude vítězstvím už jen fakt, že zruší to tabu z posledních let a začnou spolu mluvit. A není potom svým způsobem až tak podstatné, jestli se dohodnou třeba na americkém odsunu ze Sýrie nebo tak něco...