„Kdo by odolal nepodívat se na do letadla nastupující Nancy Pelosiovou, ‚světového vůdce‘, za kterého se sama označila. Ale třeba to byl jen jeden z omylů našich ne-dezinformujících TV zpravodajství. Anebo je chyba českého překladu amerického komentáře, protože později se tento výrok několikrát změnil,“ přidává své postřehy k událostem uplynulých dnů politolog Zdeněk Zbořil. „Také komentáře cesty této úctyhodné dvaaosmdesátileté dámy (předsedkyně Senátu Spojených států) byly trochu zmatené, ale nakonec se všichni shodli, že doletěla na správné místo a reakce čínské vlády, čínské armády a českých senátorů to jen potvrdila,“ dodal. 

Neméně pozoruhodné zprávy byly o pomalém ústupu nebo postupu ruské armády na Ukrajině. „V neděli toto zpravodajství na 63 satelitních kanálech vyvrcholilo jednou nic neříkající reportáží. Nevydržel jsem ‚ukrajinské zpravodajství‘ sledovat celý den, a tak se mohlo stát, že něco šlo jen tak okolo mne, anebo bylo všechno tak vzrušující, že nás česká cenzura chtěla od všeho zlého uchránit. A tak nezbylo si přečíst o Ukrajině jen jednu zprávu na britském Sky News, že „západní“ média prezentovala osobnost prezidenta Zelenského jinak než měla, ale to není nic zajímavého a v žurnalistické hantýrce se tomu říká ‚stará vesta‘,“ popisuje.

Rozbíjení stranických manifestací bylo běžné

Mezi tím začíná přituhovat. Cesty expremiéra Andreje Babiše po jižních Čechách vyvolaly řadu protestů. Hlavně zásah neuniformovaných policistů vůči školákovi během politického mítinku v Borovanech.  „Také to není zpráva pozoruhodná, historici a členové Norimberského tribunálu podobným způsobem studovali a pojmenovali nátlakové akce organizovaného násilí na komunistických a sociálnědemokratických demonstracích a manifestacích na přelomu dvacátých a třicátých let v sousedním Německu, které usnadnilo nástup ‚vůdců‘ NSDAP k moci,“ uvedl Zbořil. „U nás se podobnými aktivitami z let 1946–1947, pokud vím, ÚSTR moc nezabýval, ale něco podobného se konalo i v několika českých a slovenských městech a bylo běžné i u nás. ‚Rozbíjení‘ stranických manifestací a schůzí bylo tehdy běžné. Pozoruhodné snad je, že v listopadových dnech 1989, jak říkají pamětníci, nepadla ani facka. Tak asi jsme už dospěli do druhé fáze ‚liberálně-demokratické revoluce‘ a někdo nám chce poslat zprávu, že revoluce bez násilí nejsou a nemusí být,“ podotýká.