„Ukazuje se, že tři zúčastněné subjekty vstupují do vládní koalice velmi neochotně a také si ji vykládají velmi volně. Jsou zkrátka pragmatici, budou se pokoušet držet vzájemně v šachu tím, že si budou vytvářet vlastní sparingpartnery mimo vládní koalici,“ řekl ParlamentnímListům.cz politolog Jan Kubáček. I když si nemyslí, že by politici tlačili na předčasné volby už v příštím roce, dovede si představit, že jestli se nevytvoří jisté pravidlo chování vládní koalice a vládní loajality, tak nás čekají předčasné sněmovní volby v roce 2016.

Lidovci mají špatné zkušenosti z minulosti, pojistka je legitimní požadavek

Po pojistce proti přehlasování, která by měla být zakotvena v koaliční smlouvě, volají lidovci. Není divu, mají špatné zkušenosti z minulosti, kdy je v devadesátých letech přehlasovávala ODS ve vládě Václava Klause, i z období, kdy byl premiérem Jiří Paroubek a ve sněmovně schvaloval zákony s pomocí komunistů, i když byl v koalici s lidovci a Unií svobody. Proto je KDU-ČSL dnes opatrnější. „Budeme chtít pojistku proti majorizaci při hlasování ve vládě,“ řekl první místopředseda lidovců Marian Jurečka. Koaliční zákon bude podle něj jen takový, pro který bude hlasovat více než polovina ministrů z každé koaliční strany.

Politologové nepovažují požadavek nejmenšího člena vyjednávané vládní koalice za nic nepatřičného. „Myslím, že taková pojistka je velmi legitimní požadavek. Pro standardní koalice, které se chovají, jak řekl místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek, tak, že velký malého neválcuje a malý velkého nevydírá, jsou ať už psané, nebo nepsané podmínky normální,“ sdělil ParlamentnímListům.cz i politolog Ladislav Mrklas. Potvrdil, že každá ze stran, která dnes vstupuje do vládní koalice, se pohybuje v jiné části politického spektra. „Proto je logické, když každá z nich má zároveň jiného potenciálního partnera ve sněmovně, že se zaváže k určité míře loajality uvnitř vládní koalice,“ poznamenal.

Sněmovna je dnes podle politologa Mrklase tak roztříštěná, že přímo vybízí k vytváření ad hoc koalic nad různými návrhy. „Kdybych byl členem koalice, jakýmkoli, nejen KDU-ČSL, snažil bych se do koaliční smlouvy dostat klauzuli o tom, že poslanci vládních stran nebudou podporovat žádné poslanecké iniciativy,“ šel by ještě o krok dál než lidovci. Podle politologa by měly být všechny návrhy, které bude vládní koalice schvalovat, předloženy vládou, a to konsensuálním způsobem, tedy se souhlasem všech tří stran.

„To je koneckonců jeden z kamenů úrazů českého parlamentarismu, že se tohle pravidlo v minulých desetiletích nectilo a potom z toho vznikaly různé rebelie apod. Vláda má vládnout, a to tím, že bude předkládat zákony, a její poslanci je mají prosazovat, opoziční poslanci je mají kritizovat, a případně navrhovat nějaké alternativy. To zmatení pojmů u nás mezi vládou a opozicí je prostě obrovské a přispívá k velké frustraci,“ vysvětlil politolog, že by podobná pravidla přispěla k větší stabilitě vlád.

Ostražitost vůči poslaneckým předlohám zákonů i pozměňovacím návrhům

Vládní koalice by se měla dohodnout nejen na přístupu k poslaneckým návrhům zákonů, které často pocházejí z pera různých lobbistických skupin, ale i proti poslanecké tvořivosti v podobě poslaneckých pozměňovacích návrhů k vládním předlohám, protože poslaneckými návrhy mohou zákonodárci úplně přetvořit původní zákon. „Mohlo by být součástí džentlmenské smlouvy, že jakmile se vládní návrh začne odchylovat od původního záměru, a takových případů bylo x, že ho vláda raději vezme zpátky, než by ho nechala poslanci rozvrtat a úplně pozměnit jeho smysl,“ vysvětlil politolog, co by podle něj přispělo ke kvalitě zákonů.

Dohodnutá loajalita poslanců vládních stran je podle Ladislava Mrklase o to nutnější v této chvíli, kdy není zřejmá dělicí čára mezi koalicí a opozicí. „Sociální demokraty to bude táhnout ke komunistům, logicky jako k levicové straně. ANO bude mít dokonce dvě vábničky, buď to bude populisticky zkoušet s Úsvitem, nebo hrát tu roli lídra pravice a přiklánět se někdy k TOP09 a ODS. KDU—ČSL je rozkročená, ale v určitých tématech má také přirozené spojence mimo vládu. Odstředivé tendence budou veliké,“ varuje politolog.

Politická mapa rozhodování bude nepřehledná a roztříštěná

Také další odborník Jan Kubáček souhlasí s tím, že pojistky bývají poměrně standardní. „Bylo to v naší minulosti a je tomu tak i v řadě sousedních států, že minoritní právo se ctí a garantuje,“ potvrdil. Ale obává se, že v této vládní koalici, i kdyby bylo sepsáno, se nebude příliš dodržovat. Je také přesvědčen, že každá ze stran koalice bude hledat svého partnera mimo koalici. „Ukazuje se, že ochota u opozičních stran k takovým snahám je poměrně vysoká,“ dodal. I podle něj budou sociální demokraté v řadě případů sázet hodně na komunisty, v některých tématech týkajících se Evropské unie zase na TOP 09.

„Naopak u hnutí ANO se profiluje tichý partner do některých hlasování a pro některá témata hnutí Úsvit, a naopak lidovci už mnohokrát potvrdili, že jejich nejbližším partnerem bude zase TOP09. Takže to bude velmi zvláštní situace, která se v minulém období téměř neděla, s výjimkou kabinetu Jiřího Paroubka, který prohlasovával zákony s KSČM,“ poznamenal Kubáček. Politická mapa rozhodování bude tedy poměrně nepřehledná a hodně roztříštěná, jak ve vládní koalici, tak v širší podobě v Poslanecké sněmovně.

Současná situace na české politické scéně připomíná Janu Kubáčkovi podobné reálie v Nizozemí, kdy se také často hlasovalo v parlamentu v tematických koalicích. „Systém to velmi destabilizuje. Proto by mě vůbec nepřekvapilo, kdyby do dvou a půl let byly předčasné volby. Protože si myslím, že se k tomu situace posléze vygraduje, že se například sněmovní volby spojí s krajskými, protože politická situace bude nepřehledná, permanentně rozkolísaná a bude postavena na vytváření různých proměnlivých koalic vyjednaných nad jednotlivými tématy, nad jednotlivými zákony,“ konstatoval politolog. Proto se podle něj dá očekávat, že to politiku ještě víc rozmělní, udělá ji nevyzpytatelnou.

Závan 90. let v kombinací s italskou zkušeností s Berlusconim

Politickou scénu zkomplikuje, že se do Poslanecké sněmovny dostaly a mají velkou sílu nové politické subjekty, zejména hnutí ANO, které mají o chodu parlamentu velmi naivní představy, které se někdy tvrdě střetávají s realitou. „Bude to učení politiků v přímém přenosu,“ říká Kubáček. Dnešní situace mu připomíná začátek 90. let, kdy byl parlament zkombinován z rutinérů, kteří fungovali v Národní frontě, potažmo ještě v KSČ, a nováčků, kteří přišli dělat velkou politiku ze všech možných profesí a byli pyšní na to, že nejsou políbeni politikou. A bude podle něj zajímavé sledovat, jestli to s dnešními novými zákonodárci dopadne podobně, že za pár let řada z nich odejde zpět do svých občanských profesí, nebo zda se z nich stanou političtí matadoři.

„Je to závan 90. let, s tím rozdílem, že hnutí ANO má teď velkou mediální ochranu díky tomu, že se Andrej Babiš stal jedním z nejvlivnějších a největších majitelů médií. Má jistotu, že média nebudou tak kritická, tolik se na něj nesoustředí, má určitý klid na rozkoukávání. Něco podobného jako 90. léta budeme prožívat teď, v kombinaci s italskou zkušeností s Berlusconim,“ upozornil Kubáček.