Vítězem sobotních parlamentních voleb na Slovensku se opětovně stala strana Smer-sociální demokracie dosavadního premiéra Roberta Fica. Jenže významně ztratila, neboť získala „pouze“ 28, 29 procenta hlasů, takže přišla o absolutní parlamentní většinu. Proto teď bude muset hledat koaličního partnera. To ale může být velmi svízelné, protože se do parlamentu dostalo rekordních osm stran, a to včetně extremistů sdružených kolem župana (hejtmana) Mariána Kotleby, a druhá vítězná strana, SaS, již koalici s Ficem zcela vyloučila. Nejsou tak zcela mimo úvahy o tom, že by tedy vládu nakonec mohla skládat pravice, a dokonce ani nejsou mimo úvahy o předčasných volbách, tvrdí k tomu pro ParlamentníListy.cz politolog Jan Bureš.

Strana Svoboda a Solidarita (SaS) Richarda Sulíka, která se ocitla na druhém místě, získala 12, 08 procent hlasů, třetí strana Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti (OĽaNO - NOVA) Igora Matoviče utržila 11,02 procent hlasů. Do parlamentu se po čtyřech letech vrací i Slovenská národní strana (SNS) se ziskem téměř 8,7 procenta hlasů a – jak již bylo řečeno – uspěla také extremistická strana Kotleba – Ľudová strana Naše Slovensko (ĽSNS), která získala přes osm procent hlasů, co představuje více než 100 tisíc hlasů. Most - Híd získal 6,5 procenta hlasů a bude mít v parlamentu 11 křesel. Podobně dopadla i strana Sme rodina – Boris Kollár (6,62 procent), a za Sieť Radoslava Procházky zasedne v Národní radě Slovenské republiky deset poslanců, což odpovídá výsledku 5, 6 procenta. Potvrzují ale tato čísla, jak je politická scéna na Slovensku rozbitá?

Nevěnovaly asi dostatečnou pozornost voličům

„Dá se to takto chápat. Jsou tam nyní dvě tři strany známé již z dosavadního parlamentu, pak se tam dostaly tři nebo čtyři nově, přičemž jsou všechny nestandardní. Jako standardní tam zůstala pouze Smer-SD Roberta Fica, který ale významně oslabil. Podle mě to ukazuje na to, že slovenské politické strany nevěnovaly dostatečně pozornost tomu, co voliče skutečně trápí, a podcenily jejich nespokojenost především se sociální a ekonomickou situací a se stavem zdravotnictví a školství. Napak přecenily hrozby migrantské krize, kde se ukazuje, že se postoje stran nepostavily za názory voličů. Voliči totiž volili mnohem radikálněji a proti současné vládě,“ řekl k tomu politický analytik Jan Bureš.

TAKTO HODNOTIL SLOVENSKÉ VOLBY ŠÉFREDAKTOR RESPEKTU ERIK TABERY

To, že se do Národní rady Slovenské republiky nyní dostaly až téměř fašistické strany – zejména strana Kotleba – Ľudová strana Naše Slovensko (ĽSNS), která získala osm procent hlasů, není prý až tak zapříčiněno „hnědnutím“ společnosti v souvislosti s migrační krizí jako spíše tím, že se ke slovu dostávají „nespokojení voliči“.

„Právě u Roberta Fica, který onu migrační krizi hodně akcentoval, se nakonec zdá, že mu to spíše uškodilo. Čili já si nemyslím, že za úspěchem Mariána Kotleby a jeho strany ĽSNS  se ukrývá hrozba nějaké migrační krize, ale spíše jde tady o hlas určitého typu voliče, který patří k těm nejnižším sociálním vrstvám a jenž je na tom ekonomicky a sociálně velmi špatně, ovšem nemá pocit, že by měl nějakou naději na zlepšení svého postavení a nemá kladný pocit ani z toho, že by se o něj politici nějak extra zajímali. Kotlebovi navíc pomohlo, že se on sám stal před pár lety županem (hejtmanem) Banskobystrického kraje, čili dosáhl na poměrně vysokou metu, a stal se tak známou postavou slovenské politiky. Navíc jeho strana poměrně šikovně pracovala s mladými voliči – především prostřednictvím sociálních sítí – což ty standardní strany dost podcenily... Takže já bych z toho nevyvozoval to, že Slovensko směřuje k nějakému fašismu, ani že by výsledek voleb byl důsledkem strachu lidí z migrační krize. Hlavní příčinou výsledku jsou podle mého soudu spíše sociální a ekonomické poměry a nespokojenost voličů se situací na Slovensku. Respektive nespokojenost hlavně s tím, že standardní politické strany moc nedávají najevo, že by zrovna vnímaly problémy lidí.“

Pokud jde o možné sestavení koalice, podle Bureše bude zde vskutku velký problém v tom, že nejsilnější opoziční strany SaS a OĽaNO-NOVA spolupráci se Smerom nejen před volbami, ale taktéž už v sobotu v noci vyloučily. Proto sestavit koalici za těchto podmínek bude velmi obtížné.

Těžké je odhadovat, se kterými stranami Fico bude jednat

„Ještě včera večer se zdálo, že v parlamentu zůstane KDH – i když ta se také vymezovala proti Ficovi –, ale byla to standardní politická strana, se kterou by ještě bylo možné sestavit nějakou koalici. Teď je tam ještě možná Slovenská národní strana, což by ale byl na druhou stranu zrovna ten nejtěžší partner v koalici. Proto bude třeba hledat partnery mezi novými stranami, které se do parlamentu dostaly. Pro Fica ale bude nutností se dohodnout jen s těmi, které budou do nějaké míry zárukou stability a do půl roku vládu nerozdělí. Programová shoda se ale bude hledat jen velmi těžko, neboť některé ze stran ani nemají moc podrobně propracovaný program a leckdy ani příliš nevědí, co vlastně chtějí. Takže tam bude záležet na pohotovosti a schopnosti vyjednávačů a nějaké vůle ke kompromisu. Těžko ale teď odhadovat, se kterými stranami bude Fico jednat; podle mě v první vlně bude hovořit se všemi kromě Kotleby a zřejmě SaS, která již řekla, že do vlády stoprocentně nechce,“ zamyslel se dále Bureš.

Ze všech možných úvah se podle politického analytika nedají vyloučit dokonce ani předčasné volby. „Zatím je ještě brzy o této alternativě hovořit, i když i na to možná dojde,“ podotkl Bureš s tím, že možnost sestavení menšinové vlády je také nasnadě. 

„Ona je ale menšinová vláda vlastně to samé jako předčasné volby. Menšinová vláda by totiž co chvíli narážela na neshody a nebyla by schopná vládnout celé volební období. Takže si nemyslím, že by se na tuto alternativu dostalo, i když zcela vyloučené to také není. Jisté ale je, že jednání o kabinetu budou trvat dlouho a nemusí nakonec vůbec dopadnout dobře. Situace by pak byla podobná jako ve Španělsku, kde se vyjednává téměř tři čtvrtě roku o kabinetu, a z toho důvodu tak Španělsko spěje znovu k volbám, protože se tam politici nebyli schopní dohodnout na nějaké funkční vládě. Ale i to se na Slovensku může stát, protože je téměř na první pohled patrné, jak je teď po volbách parlament hodně roztříštěný. Kdyby se však na druhou stranu předčasné volby konaly velmi brzo, tak by se ani tak situace nemusela nijak uspokojivě vyřešit, protože politická scéna by mohla být opět roztříštěná, a to podobně jako nyní,“ poznamenal Bureš na konto politického patu.

Jiný premiér...

Za této situace tak prý nejsou až tak liché dokonce ani úvahy o možnosti sestavení vlády někým jiným. „Myslím, že v první chvíli prezident Slovenska určitě pověří sestavením vlády Roberta Fica, protože je vítězem voleb, a uvidí se, zda bude schopný vládu sestavit. Pokud by mu Fico za nějakou dobu oznámil, že toho není schopen, tedy že nějakou konstruktivní vládu dohromady nedá, je pak logické, že by prezident Kiska pověřil sestavením vlády druhého nejschopnějšího, tedy Richarda Sulíka a jeho SaS. Ale neříkám, že se to Ficovi nepovede, přece jenom je Smer nejsilnější a bude mít v Národní radě asi třetinu křesel, takže jeho šance na sestavení vlády jsou rozhodně nejvyšší. Podle mě by to ale Richard Sulík měl ještě těžší. Takže si spíš myslím, že se Ficovi nakonec nějakou vládu sestavit podaří.“

Podle Bureše se ale právě nyní v celé nahotě ukázalo, že nějaká debata o úpravě či změně volebního systému není až tak od věci. „Úprava by byla možná taková, aby systém generoval méně stran, které by se do parlamentu mohly dostat. To by mohla být jedna z možností, i když momentálně méně pravděpodobná,“ uvedl.

Politolog se nakonec zastavil ještě jednou u propadu celé křesťanské demokracie – tedy zmínil opětovně nejen KDH, které se do Národní rady po dlouhé době nedostalo, ale i Slovenskou demokratickou a kresťanskou únii – Demokratickou stranu (SDKÚ-DS), což je podle něj pro Slovensko „tak trochu problém“. „Zvláště v případě KDH je to nonsens, neboť od roku 1990 byla v podstatě tato strana s přestávkami téměř vždy součástí vládních koalic (naposledy ve vládě Ivety Radičové) a od vzniku Slovenské republiky to byla vždy parlamentní strana, ale v současnosti, i když je v opozici, překvapivě získala pouhých 4,9 procenta. Takže se poprvé v celé své historii do parlamentu vůbec nedostala,“ dodal nakonec politický analytik Jan Bureš.