USA, Velká Británie a Francie zaútočily na Sýrii. Šlo o velmi omezený úder coby odvetu za údajný chemický útok. Syrská opozice se údajně vzteká, že šlo o frašku a čekali větší pomoc. Trump vzkázal Macronovi, že zájmem USA je co nejrychlejší stažení ze Sýrie, a všichni dávají najevo, že další útok nebude. Jak se na tento konflikt dívat v rámci úvah o vážnějším, mezinárodním konfliktu či válce?

Dlouhodobě upozorňuji na to, že končí další globalizační cyklus. Ten předchozí vyvrcholil v roce 1914 první světovou válkou. Stejně jako tehdy lze také dnes pozorovat četné ekonomicky a mocenskopoliticky zdůvodněné konfliktní konstelace. Heslovitě vyjmenováno k nim patří témata jako zadluženost států, nadprodukce, finanční bubliny, boj o odbytiště, fixace na maximální zúročení kapitálu i za cenu ztráty pracovních příležitostí, zánik střední třídy a reálné chudnutí těch, kteří mají vlastně konzumovat, příznaky dekadence západních společností, politické a mediální elity neschopné plnit svou funkci a tak dále a tak dále. Historici nám říkají, že rozbuškou první světové války byl sarajevský atentát; tedy vlastně lapálie. Takže proč ne Sýrie? Přesto pevně doufám, že se světovému konfliktu vyhneme, ale potenciál k němu nepochybně existuje. 

Jsme tedy na pokraji vážného mezinárodního konfliktu kvůli dění v Sýrii? Nebo už konflikt probíhá, jak slýchávám? Nebo naopak, jsou obavy přehnané?

Dění v Sýrii je pouze jeden, momentálně nejvýraznější zástupný konflikt v trvalém přetahování velmocí. Teď se zdá, že v Sýrii další eskalace nehrozí. Ale podstatné je to, co jsem řekl v odpovědi na předchozí otázku. Kterýkoliv zástupný konflikt může vést k válečnému střetnutí těch skutečně mocných. Oni proto nesou odpovědnost za zachování naší civilizace.

Je Sýrie jakýmsi bitevním polem mezi Spojenými státy a Ruskem? Podle Zahradila bychom se měli soustředit na to, aby se z Ruska nestal globální hráč a z Íránu regionální hegemon. Podle Zaorálka se tam navíc setkávají armády Íránu a Turecka. Co vy na to?

Panu Zahradilovi moc nerozumím. Rusko přece již globální hráč je; přinejmenším kvůli jeho nukleární kapacitě. A nevidím způsob, jak ruský status supervelmoci zrušit, aniž dojde k válečnému konfliktu. No a o to, aby se Írán nestal regionálním hegemonem, se bude snažit postarat Saúdská Arábie. Moje hodnocení situace v regionu vypadá takto. Poté, co západní vlády celou oblast svojí zmatečnou politikou v souvislosti s domnělým „arabským jarem“ totálně destabilizovaly, se tam pomalu a obtížně vytváří nová rovnováha.
Západní státy by se měly do tamějšího vývoje vměšovat pouze tehdy, kdyby na to měly nejenom sílu – tu však mají pouze Spojené státy – tak i vůli ji opravdu masivně použít; tuto nemají někdy ani USA. Po zkušenostech s neschopností západních zemí účelně a účinně řešit problémy v regionu bych jim doporučoval stáhnout se a postarat se pouze o to, aby se důsledky tamějších neodstranitelných konfliktů odrážely od hranic „pevnosti Evropa“. Na to by snad evropské mocnosti mohly stačit.

Spolu s dalšími válečnými zásahy USA se objevuje i známá kritika, že Spojené státy vnucují jiným státům západní demokratický model, ale takové prosazování nefunguje. Jaký je váš názor na takové argumenty?

Export demokracie mohl před mnoha lety platit jako možné zdůvodnění. Je-li dnes demokratizace kdekoliv ve třetím světě myšlena vážně, tak je to buď projev naivity, anebo prostě fake news. Ve skutečnosti jde o to, co hrálo hlavní roli vždycky. Národní zájmy nejenom USA, Ruska anebo Číny. To, že pojem národní zájmy v České republice většina lidí spíše zatracuje, neznamená, že se podobně hloupě chovají i jinde ve světě. Takové země, které mají opravdu účelnou a účinnou politiku, se starají o svoji zahraničněpolitickou mocenskou projekci, o zajištění energetického zásobování a o získání trhů pro své firmy.
A ještě na okraj k údajnému exportu demokracie. Demokracie je vážně ohrožena v samotných západních zemích včetně té naší. Takže místo jejího exportu by se měli jejich občané vzepřít svým mocenským kastám a požadovat svůj oprávněný podíl na moci. To, že většina společnosti ztrácí kontrolu nad tím, kdo a jak jí vládne, je momentálně ten nejzřetelnější projev ohrožení demokracie.